Běžné nemoci 

Poruchy chování ve stáří, demence

Závažnější poruchy chování ve stáří mohou signalizovat chorobnou změnu, kterou je třeba rozpoznat a vhodným způsobem léčit.

Stárnoucímu člověku postupně ubývá nejen tělesných, ale i duševních sil. Vlivem psychického stárnutí se mění jeho vnímání, rozumové schopnosti, citové prožívání i osobnost.

Senioři bývají konzervativnější, citově labilnější a méně odolní vůči zátěži, může se zhoršit i jejich schopnost adaptibility (přizpůsobivosti).

Přitom právě toto období života přináší mnohé závažné změny a životní zlomy, jako je odchod ze své profese do důchodu, ztráta životního partnera nebo blízkých přátel. Tyto těžké situace na staršího člověka působí a je nucen se jim přizpůsobovat.

Poruchy chování se pak mohou objevit právě kvůli zhoršené schopnosti vyrovnávat se se změnami. Jako poruchu chování označujeme každou změnu v jednání nemocného, která je neobvyklá, nepřiměřená dané situaci či společensky nevhodná.

Při poruchách chování ve stáří je třeba vždy myslet na to, že mohou být závažným průvodním znakem demence. Vzhledem k jejich nápadným projevům je okolí snadno zaregistruje, tehdy už ale demence pokročila do jistého stadia.

Počáteční příznaky demence jsou ve většině případů zcela mylně chápány jako normální projevy stáří!

„Prvním příznakem skutečné demence je zapomínání,“ vysvětluje doc. MUDr. Vladimír Pidrman, Ph.D., z gerontopsychiatrické ambulance v Hradci Králové. „Pokud jedinec zapomíná jména, nezvládá běžné denní činnosti, mění se povahově, vyčítá svému okolí domnělé křivdy, vykonává neobvyklé a pro nás nepochopitelné činnosti, jde o signály, které nesmíme bagatelizovat!

Když se tito nemocní dostanou k lékaři, či spíše jsou přivedeni znepokojenými příbuznými, jsou již poruchy často ve velice pokročilém stadiu, a proto obtížně korigovatelné. Měli bychom tedy na tyto změny v jednání seniorů myslet, všímat si jich, a pokud se objeví, konzultovat je s lékařem. Včasná léčba je, stejně jako u každé jiné nemoci, nezbytná.“

Demence

Demence je závažné postižení mozku s úbytkem nervových buněk a hormonů, které zajišťují předávání informací mezi jeho oblastmi. Projevuje se poruchami paměti, učení, myšlení a řeči. Dochází k rozpadu osobnosti, v pozdějším stadiu jsou s nemocí spojeny i poruchy nálady, halucinace, dezorientace, zmatenost, neklid či agresivita. Nakonec senior nezvládá každodenní činnosti a stává se závislým na péči okolí.

Nejčastější formou demence je Alzheimerova choroba, která tvoří až polovinu všech případů. Typické je, že začíná plíživě a její příznaky se neustále zhoršují.

Bližší informace o této nemoci najdete například na stránkách www.gerontologie.cz, kde je umístěna i databáze zdravotně-sociálních služeb pro seniory.

Nejčastější projevy poruch chování

Tyto projevy jsou velmi rozmanité a různá může být i jejich intenzita. Pro ostatní mohou být nepochopitelné až děsivé. Nemocný se mění i po citové stránce a jeho chování se může jevit jako vyloženě zlé, příbuzní se mohou domnívat, že jim to babička nebo dědeček „dělá naschvál“. Vede to až k negativnímu vztahu k takovému člověku, který pak bohužel může být svému okolí „na obtíž“.

Agresivní chování:

Pacient ohrožuje, nebo dokonce fyzicky napadá druhé osoby. Může ale použít i verbální agresi – vyhrožuje, nadává a používá vulgarismy, dříve u něj neslýchané, toto chování může mít i sexuální ladění (vymáhá pohlavní styk). V jiných případech může nemocný agresi naopak obracet proti sobě. Za této situace je potřebné si uvědomit, že agrese může být jediným způsobem, jak je postižený schopen vyjadřovat své tíživé pocity – zmatek, nepochopení situace, strach z „neznáma“.

Neklidné chování:

Pacienti se přestávají orientovat v čase i prostoru. Nepoznávají známá místa ani osoby včetně svých nejbližších. Tato dezorientace vede k útěkům z domova a k toulání, k bloudění (i vlastním bytem), k vykonávání zdánlivě bezúčelných pohybů nebo činností. Nemocný se cítí zmatený, a právě z tohoto důvodu může být lítostivý, plačtivý, nebo naopak vznětlivý a hašteřivý.

Specifické psychiatrické příznaky:

Halucinace – pacient slyší nebo vidí neexistující hlasy, osoby nebo předměty.

Bludy – nepravdivá přesvědčení; nemocní podezírají okolí z okrádání, schovávání věcí, ubližování, partnera z nevěry apod.

Zdroj: článek v časopisu Moje zdraví, 2010