Běžné nemoci 

Příčiny

• Jedna z příčin je tedy povahy fyzikální, exogenní, tj. Přicházející zvenčí.
• Další skupinou jsou vlivy vnitřní, endogenní, jako důsledek špatného procesu uvnitř těla, chybné výživy.
• Dále se tak mohou projevit vedlejší účinky chemických léků i hormonální antikoncepce. Často lze tento jev, padání vlasů, přičítat vyčerpanosti po porodu, při kojení, je třeba zmínit i genetickou dispozici.

Alopecie podle místa výpadku

• Když najdete na hřebenu nadměrné množství vlasů, které vypadávají ze všech částí vlasové pokrývky hlavy, jde o vypadávání difuzní.
• Pokud se vypadávání soustředí do jednoho místa a vznikne menší či větší lysinka, jde o alopecii areata (AA), alopecii ložiskovou.
• Pokud vypadají všechny vlasy, jde o alopecii totální.

Závažnost stavu

U takových stavů může jít o záležitost přechodnou, a když se upraví situace v těle, tj. když přestanou působit vyvolávající faktory, je naděje, že se růst vlasů obnoví. Pokud ovšem dojde k poškození vlasové cibulky a tzv. kořen vlasu odumře a vytvoří se v tom místě jizva, nazýváme takovou alopecii atrofickou. Zde není naděje, že se růst vlasu obnoví.

Vliv na psychickou (ne)pohodu

Ačkoliv toto onemocnění nepatří k situacím, které by ohrožovaly život, přesto má objev alopecie na dané jedince depresivní účinek a působí psychickou změnu zvláště u žen. Začnou se stranit společnosti, získají pocit méněcennosti apod.

Tělo nám něco signalizuje

Vypadávání vlasů je třeba vnímat jako signál toho, že se v těle děje něco špatného, nositel této diagnózy si totiž vytvořil takové podmínky, jež vyvrcholily projevem nemoci, a to po některém spouštěcím faktoru, třeba viru, bakterií, po prochlazení, ale nejvíce jsou to stresové faktory, tj. konflikty mezi partnery, v zaměstnání apod. Svým dílem se na vzniku nemoci podílí i kouření. Často je tento fenomén spojován s jinou nemocí, jakou je alergie, ekzém, astma, senná rýma, a hodně často je součástí tzv. autoimunitních nemocí, zvláště když jsou protilátkami napadány žlázy s vnitřní sekrecí (štítná žláza, slinivka ad.).

Fáze růstu vlasu

Je třeba si ještě vysvětlit, že vlas roste v několika fázích

1. První fáze je anagenní - to je fáze aktivní, buňky se v základu (v dolní části vlasového folikulu) rychle dělí a nově vznikající vlas posouvá tu část vlasu, která již není v aktivní fázi, na okraj folikulu, a pak ven. Někteří lidé mají popsanou aktivní fázi kratší, jiní zase delší. Anagenní fáze růstu vlasu trvá dva roky až sedm let a v této fázi se nachází většina vlasů.
2. Pak přichází katagenní fáze. Je přechodná a trvá asi dva až tři týdny. V této fázi se nachází zhruba 1% vlasů. V této fázi růstu vlasu postupně odumírá papila, která se dosud podílela na vývoji a zásobování vlasu.
3. A konečně máme třetí, klidovou fázi, která se nazývá telogenní fáze růstu vlasu a trvá tři až čtyři měsíce. Nachází se v ní zhruba 10 až 15% vlasů. Během ní se vlas uvolní z papily a pomalu se posouvá nahoru k ústí mazové žlázy, kde zůstává, dokud nevypadne.

Narušení imunitní rovnováhy

Když probíhá patologie, třeba již zmíněná autoimunitní, vyskytují se v těle autoprotilátky, a pokud se provede biopsie z postiženého místa, pak se ukazuje, že počet vlasových folikulů je normální, ale většina z nich jsou jen v té telogenní anebo katagenní fázi. Vlasový folikul je poškozen v časné anagenní fázi. Na speciálních pracovištích nacházejí u nemocných vysoký titr protilátek IgG proti antigenním strukturám vlasového folikulu. Místem působení protilátek jsou vnitřní a vnější struktury kořenové pochvy, matrix, keranocyty a vrstvy kůry. Kolem se tvoří shluky bílých krvinek (lymfocytární infiltrát). Normálně je kolem vlasového folikulu určitá imunologická rovnováha, ovšem její narušení pak otevře cestu pro zmíněný autoagresivní proces. Imunologové tedy označují AA za autoimunitní onemocnění s účastí buněčné i humorální imunity.

Diagnóza a léčba

V praxi je hodně nesnadné stanovit tuto autoimunitní situaci. Běžně se takové vyšetření nedělá, jednak z toho důvodu, že ingredience, které jsou k testu potřeba, jsou u nás nedostupné. Dělají je jen některá zahraniční pracoviště, a jednak proto, že otevřeně řečeno současná medicína neumí autoimunitní podstatu léčit. Pokud jde o snahu léčit autoimunitní zánět a jde při tom o ohrožení života, pak je k dispozici pouze imunosupresivní léčba. A vzhledem k tomu, že alopecie život neohrožuje, soustředí se léčba jen do pomocných povrchových léčebných postupů.

Léčba je vždy individuální, to léčivo, které pomáhá jednomu, nemusí pomoci druhému. Podle mého pozorování je za těmito alopeciemi u dospělých vysokým procentem stres, a pak je jasné, že na to nelze ordinovat žádný lék. V případě autoimunitních nemocí je pro mne základem rozbor situace, jenž má za úkol pojmenovat okruh příčin, a dotyčný se musí snažit totálně změnit svůj způsob života a dát příležitost vlastnímu tělu k tomu, aby se v něm vyrovnaly regulační mechanizmy. Tehdy lze očekávat, že se růst vlasů zdárně upraví.

autor: MUDr. Pavel ŠÁCHA

Zdroj: https://www.celostnimedicina.cz/vypadavani-vlasu-alopecie.htm