Běžné nemoci 

Původně byly nejčastější reakce na penicilin samotný. Poté co byla uvedena na trh další antibiotika s β - laktamovým kruhem, ustoupil penicilin do pozadí a postupně přibylo mnoho reakcí na tato novější antibiotika. Na jejich β - laktamový kruh jsou navázány další kruhy a řetězce, které mohou být také příčinou alergických reakcí.

Vzhledem k rozmanitosti jejich struktury nejsou alergické reakce na tato antibiotika vždy vzájemně zkřížené mezi sebou. Zkřížená reaktivita mezi peniciliny, cefalosporiny a karbapenemy se udává v 5 – 10 %. Alergickou reakci vyvine přibližně každý desátý pacient léčený β - laktamovým antibiotikem. Závažná, život ohrožující reakce, tedy anafylaxe – je popisována u 0,01 % pacientů léčených těmito antibiotiky (jeden z deseti tisíc).

Podle doby, za kterou reakce nastane, rozdělujeme reakce na:

• okamžité
• akcelerované
• oddálené

Okamžité reakce nastávají nejdéle do hodiny po podání léku. Jsou způsobeny alergickými IgE protilátkami, které pacient začal tvořit po předchozím podání antibiotika. Při dalším podání stejného antibiotika pak dojde k alergické reakci. Ta může nastat již během minut po podání a může se rozvinout i do anafylaktického šoku.

Prvními příznaky závažné reakce mohou být:

• svědění dlaní a chodidel
• zarudnutí kůže
• kopřivka
• dušnost
• porucha polykání a řeči
• nízký krevní tlak
• rychlý a nepravidelný puls
• nakonec i ztráta vědomí a zástava životních funkcí

Při výskytu takových příznaků je nutné neprodleně jednat, zastavit přívod léku (například infuzi), pokud to lze, a podle stupně postižení poskytnout první pomoc k zachování životních funkcí – umělé dýchání, kyslík, srdeční masáž, současně podat adrenalin a potom hormonální léky – steroidy a další protialergické léky – steroidy a další protialergické léky – antihistaminika a jiné léky podle potřeby.

Diagnózu alergie na antibiotika je někdy velmi obtížné stanovit, protože může být zaměněna s řadou nesouvisejících obtíží. Opíráme se tedy především o důkladný popis celé situace, dále o laboratorní stanovení alergických IgE protilátek proti danému antibiotiku (pokud laboratorní testy existují a jsou spolehlivé), o kožní testy a nakonec o provokační testy přímo daným lékem. Pokud jsou pozitivní první tři z uvedených testů, lze od provokačního testu ustoupit, diagnóza alergie na lék se tím považuje za prokázanou a pacientovi nesmí být takový lék (nebo léky podobné struktury) již v budoucnu nikdy podán.

Je-li jeho podávání životně nutné, existují, podobně jako při jiných alergiích, metody desenzibilizace. Je to postupné podávání rostoucích množství léku v krátkých časových intervalech až do výše požadované léčebné dávky. Při tom však pochopitelně hrozí riziko opakování anafylaxe, a proto je tato metoda používána jen v nevyhnutných případech, kdy neexistuje za lék náhrada.

Zdroj: http://www.bez-alergie.cz