Běžné nemoci 

Příběh z praxe

Jistá žena má  dlouhodobé trápení. Spočívá v tom, že jí v těle neustále probíhají různé záněty. Zpočátku močových cest, pak průdušek, poté se přidaly potíže kloubní, alergické, reakce na chlad. Žena s sebou přinesla ke konzultaci složku 3cm tlustou, plnou lékařských zpráv. Měla je pečlivě seřazeny a spojeny svorkou, aby tak přesně vyznačila jednotlivé epizody. Byla provedena spousta vyšetření. Všechny epizody však měly stejný algoritmus:

>> příznak - zánět - zjištěn bacil - podáno antibiotikum - příznak dočasně ustoupil - za 3 týdny se vše opakovalo

Jednou proběhl zánět v močových cestách, jindy v horních cestách dýchacích, po antibiotiku se objevil kvasinkový výtok, na nějž dostala zaváděcí „kuličky“ proti kvasince.

Při rozboru anamnézy vyšlo najevo, že její matka měla záněty již během těhotenství, po porodu musela dostat ona coby dítě antibiotikum pro zánět v očích, byla kojena jen krátce, trpěla slabou rýmičkou, v batolecím věku byly katary horních cest dýchacích, s nástupem do školky angíny, bronchitidy, ve 4 letech vytržena nosní mandle, v 7 letech ještě jednou…

Pak se situace s infekty uklidnila, sice se u ní projevila „jen“ sezónní rýma, diagnostikovaná coby alergická, testy ukázaly alergii na pyl a trávy - měla užívat antihistaminika. Měsíčky začaly ve 12 letech, byly nepravidelné a bolestivé. Matka ji přesvědčovala, že je to normální, ona prý ty potíže měla také. Otce alkoholika to nezajímalo. V 17 letech zahájila sexuální život, začala užívat kvůli příteli hormonální antikoncepci. Její menstruační cyklus se upravil, jenže se objevily právě ony záněty močových a gynekologických cest, nepochybně v souvislosti se započetím sexuálního života. Kultivačně se objevovaly bakterie, jež se přenášejí pohlavním stykem: chlamydie, mykoplazmata, kvasinky… S přítelem se po 3 letech rozešla, přestala užívat hormonální antikoncepci, ale její trápení se záněty pokračovalo. Navíc se zhoršily projevy alergie, prohloubila se zimomřivost. Reagovala na chlad, a to zarudnutím kůže, kýcháním, rýmou. Přidaly se bolesti kloubů, svalů, zubů, měla střídavě průjem, pak zácpu, byla celkově unavená.

Ve svých 25 letech se vdala a velmi toužila po dítěti, žel, těhotenství se nedařilo, opakovaně o plod přišla, v lékařských zprávách byl vždy registrován zánět, a ten byl vždy přeléčen antibiotiky. Infekční imunologický rozbor ukazoval na četné bakterie a viry, s nimiž se její imunitní systém setkal a zapamatoval si je. Podle těchto paměťových stop se v minulosti setkala s borelií, streptokokem, listeriózou, virem infekční mononukleózy, cytomegalovirem, herpetickými viry a toxoplazmózou. Střídavě byla prokazována přítomnost mykoplazmat.

Mykoplazma, bakterie přezdívaná „plíživý patogen“

Celá historie již od doby, kdy s ní byla maminka těhotná, se jeví jako plíživý proces, kdy si imunitní systém s různými bacily nevěděl rady. A když bylo nejhůře, pak to za imunitu řešilo antibiotikum. Posledně jmenovaná mykoplazmata nemají buněčnou stěnu jako ostatní bakterie, jejich membrána je ohebná, mění svůj tvar, a tak se bakterie nesnadno identifikují. Mají strukturu podobnou houbám – „myco“ a mají tekoucí, plazmovou strukturu bez buněčné stěny - tedy „plazma". Skrývají se uvnitř buněk hostitele (podobně jako herpetické viry), nebo se připojí k vnějšímu povrchu hostitelských buněk. Na svém povrchu mají adhezivní příchytky, kterými se ke stěně hostitelské buňky přilepí. A od té chvíle na hostitelské buňce parazitují, berou jí živiny, a protože jsou vysoce přizpůsobivé měnícímu se prostředí, mohou se pohybovat kdekoli v těle, připevňovat se, nebo napadat prakticky kterékoli buňky. Splývají s hostitelskou buňkou, imunitní systém je jen těžko rozpoznává, a když na ně zaútočí, pak tím ke škodě organizmu současně útočí i na vlastní buňky...

"Pokud chcete svou situaci změnit, musíte udělat totální změnu hospodaření. Půdu do hloubky - zorat, prohnojit, odplevelit a do této nově ošetřené půdy potom zasejete semínko nové, čisté, odmořené. A to je právě ten proces, který je třeba udělat. A musím konstatovat, že je to nesnadné."

Jen si představte, že např. tato žena, dnes třicetiletá, chodila celý život ke svému lékaři v naději, že jí pomůže, společně proti plíživé nemoci bojovali, její sbírka epizod narůstala, složka zdravotní dokumentace tloustla a výsledek není, naopak se upevnila diagnóza chronické nemoci, imunitní systém je poplašený, podle principu autoimunity se dokonce snaží zničit vlastní tělo. A nyní se dozvídá, že musí začít znovu, obrátit se, změnit svůj život, své tělní hospodářství, jídelníček, pohybovou aktivitu, udělat pořádek ve střevu, vytvořit symbiózu a má vybudovat novou imunitu.

Touží po dítěti, ví, že v jejím těle nejsou vhodné podmínky pro zdravý vývoj plodu, má strach, její biologické hodiny tikají. Jak se má rozhodnout?

Myslím si, že nemá jinou volbu než udělat popsanou životní změnu, nemá ji odkládat, má ji provést neodkladně. Změna je pro ni, a hlavně pro její vytoužené dítě, prospěšná a zdravé dítě jí bude satisfakcí.

Celková nabídka přípravků pro nastavení symbiózy v těle.

autor: MUDr. Pavel ŠÁCHA

Zdroj: https://www.celostnimedicina.cz/pliziva-nemoc.htm