Běžné nemoci 

Játra

Játra zásadně ovlivňují metabolismus aminokyselin, bílkovin, tuků, cukrů, škrobů, žlučových kyselin nebo dusíku. Není možno se pouštět do podrobnějšího výkladu, ale v játrech například vznikají některé aminokyseliny, mastné kyseliny, močovina, dochází ke zpracování cukrů nebo se zde vytváří žluč.

Už z tohoto stručného výčtu je vidět, že je třeba se snažit o ochranu jater. Ta jsou ohrožována působením některých negativních faktorů, jako nesprávná výživa, alkohol či nežádoucí účinky některých léků (tzv. hepatotoxicita).

Játrům, přesněji řečeno jaterním buňkám, mohou pomáhat látky označované jako hepatoprotektiva. Tyto látky mohou mít příznivý vliv na regeneraci jaterních buněk či na zpomalení některých patologických procesů při akutních či chronických jaterních chorobách. S některými z nich se můžeme setkat i v některých přírodních přípravcích.

Přírodní hepatoprotektiva

Nejznámější z přírodních látek je silymarin obsažený v rostlině ostropestřec mariánský (Silybum marianum). Tato látka jednak působí jako antioxidační činitel (chrání jaterní buňky před negativním vlivem škodlivých volných radikálů z okolního prostředí), ale může zpomalovat i některé procesy, které poškozují jaterní buňky, jako například proces fibrotizace, při kterém dochází ke zvláknění jaterní tkáně a jejímu prostoupení vazivem.

Samotný silymarin je směsí tří flavonoidů – je to silibin, silidiadin a silichristin. Klinické studie potvrdily, že silymarin může bránit vazbě různých toxinů na membránové receptory jaterních buněk (hepatocytů). Někdy je silymarin kombinován i s dalšími antioxidanty, jako jsou vitamíny A nebo E. Někteří odborníci navrhují jeho podávání jako doplněk celkové léčby alkoholického jaterního poškození, akutních a chronických hepatitid a toxického poškození jater.

Další z méně známých přírodních látek, které pomáhají chránit jaterní buňky je důležitý S-adenosyl methionin. Vědci se domnívají, že by mohla mít příznivé účinky u pacientů s primární biliární cirhózou i s jinými cholestatickými jaterními chorobami. Tedy chorobami, kdy se jedná o poruchu tvorby, sekrece a transportu žluče. Významné také je, že S-adenosylmethion je nezbytný při tvorbě glutathionu, silného antioxidantu, při jehož nedostatku dochází ke zvýšenému poškození buněk volnými radikály. Jeho podávání může zlepšit nedostatek glutathionu v organismu.

Další skupinou látek jsou esenciální fosfolipidy, které mohou urychlit regeneraci poškozených buněčných membrán. Jedná se o směs nenasycených mastných kyselin, zejména kyseliny linolové a linolenové. Hrají důležitou roli (mimo jiné) při tvorbě a ovlivnění složení buněčných membrán. Mechanismus účinku spočívá v tom, zjednodušeně řečeno, že esenciální fosfolipidy pronikají do vnitřku jaterních buněk a přispívají k jejich regeneraci a podpoře buněčného metabolismu.

Esenciální fosfolipidy jsou z biologického hlediska poměrně významnou skupinou lipidů. Lipidy jsou látky tělu vlastní a jsou součástí buněčných membrán s cholesterolem, glykolipidy a bílkovinami. Fosfolipidy jsou složené z mastné kyseliny, cholinu, glycerolu a kyseliny fosforečné. Vyskytují se u všech živých tvorů – lidí, zvířat, rostlin, řas, dokonce v některých mikroorganismech.

Fosfolipidy jsou obsažené například v lecitinu, který je vlastně složen ze směsi fosfolipidů. Lecitin s obsahem fosfolipidů můžeme v našem organismu najít ve svalech, srdci, mozku, plících, játrech, ale také v krevním řečišti.

Vědci rovněž předpokládají příznivé působení na játra u látek, jako je kyselina thioktová a ornitin aspartát. Kyselina thioktová působí jako antioxidační látka a aktivuje koenzym Q10 u některých jaterních nemocí. Ornitin aspartát je dipeptid, u kterého se uvažuje o působení na syntézu glutaminu a dalších aminokyselin.

Autor: PharmDr.Tomáš Arndt

Zdroj: https://www.celostnimedicina.cz