REKLAMA
 

Běžné nemoci

Hledej:



Zvětšit text

Strach se dědí: Tragédie dědů poznamenají DNA vnuků

8/6

Strach a bolest k životu patří a v rozumné míře se s nimi dokážeme vyrovnat. Pokud však jejich intenzita nebo délka trvání přeroste určitou hranici, změní se ve stres, který poznamená nejen psychiku, ale také DNA. Tragédie dědečků a babiček zdědí v genech jejich vnuci…

 

„Mnoho příkladů ukazuje, že se rizika přenášejí z jedné generace na druhou. Zabránit tomu lze jen stěží,“ konstatuje psychiatr Kerry Ressler z atlantské Emory University School of Medicine. Pokus, který s kolegou Brianem Diasem provedli a jehož výsledky publikovali v předním odborném časopisu Nature Neuroscience, vzbudil ve vědecké obci pořádný poprask.

Strach a bolest zůstanou v genech

Ressler s Diasem ovšem nebyli první. S teorií dědičnosti, podle níž se nově získané vlastnosti mohou v rámci adaptace organismu přenášet na další pokolení, přišel už na počátku devatenáctého století francouzský přírodovědec Jean-Baptiste Lamarck. Tvrdil například, zjednodušeně řečeno, že synové kovářů jsou svalnatější než jejich vrstevníci.

Tuto myšlenku odmítli už jeho současníci a moderní vědci ji považují za mimořádně zneklidňující. Není divu. Někde v pozadí stojí představa vyšlechtění nadčlověka a nacistické hrůzy s ní spojené. Vypadá to však, že moderní molekulární genetika tyto teorie potvrzuje. Jak pokus probíhal?

Brian s Diasem nechali laboratorní myšky čichat kapalinu acetofenon, která voní po třešních a mandlích. Příjemný vjem ale doplnili elektrošoky do tlapek. Pokusné myši se rychle naučily mít z vůně strach – stačil jen její závan, aby strachem ztuhly, i když je nic nebolelo.

A nejen to. Když vrhly potomky, měli strach z ovocné vůně i oni – aniž by zažili elektrošoky s ní spojené. Strach rodičů zdědili nejen synové, ale také vnuci. Bály se jí dokonce i myšky počaté ve zkumavce z vajíček a spermií vystrašené první generace. Negativní informace se přenesla prostřednictvím genů. Jde o tzv. epigenetickou dědičnost.

Jak to funguje?

Mezigenerační dědičnost je důsledkem epigenetických změn pohlavních buněk. Stres přitom nemění samotný zápis DNA jako při genetických mutacích, ale molekulární obal jednotlivých „písmen“ genetického kódu. Tím ovlivní aktivitu příslušného genu, který se stane citlivější na vůni spojenou s nepříjemným zážitkem.

Prožitý strach změnil myším mozek. Měly více neuronů „specializovaných“ na zachycení vůně acetofenonu a posílilo se také spojení těchto mozkových buněk s částí mozku, kde se rodí strach.

Podobně se zřejmě negativní zkušenosti dědí i u lidí. Stres rodičů změní obal dědičné informace v pohlavních buňkách, a tím i reakci jeho potomka. Dávné utrpení předků si pak neseme na povrchu DNA.

Z evolučního hlediska je to výhodný mechanismus. Jestliže je změna podmínek trvalejší, nový typ „obalení“ DNA zůstane zachován. Když pomine, vrací se dědičná informace DNA včetně obalu do původního stavu. Pokud trvá, může následně vyvolat i změny v samotné DNA a stát se řádným dědičným faktorem.

Odsouzeni k dědičnému hříchu?

Znepokojivost studie Resslera a Diaze vychází zejména z toho, že si myšky v genech dědičně předaly zcela novou, specifickou vlastnost. Analogicky by pak platilo, že lze v genech zdědit mimo jiné i problémové chování. Byl táta zloděj? Synek bude krást taky! Nebo třeba vypěstovat ideálního vojáka.

Přicházíme tedy na svět obtíženi dědičným hříchem svých rodičů daleko víc, než jsme si mysleli? Předáváme si sklony uklouznout po šikmé ploše v genech? A jak daleko taková dědičná informace sahá? Do třetího kolene? Ke středověku? K pravěkým jeskyním, nebo třeba k Adamovi a Evě?

To se vědci snaží zjistit. Jisté je, že nepůjde o krátkou dobu. Například u rostlin jsou epigenetické změny patrné ještě po třiceti generacích. Jak staré křivdy neseme ve své DNA my sami?

 

Zdroj: zena.centrum.cz, www.ona.idnes.cztechnet.idnes.cz

 


Další články

Klebsiella

19/10

Klebsiella je rod gramnegativních bakterií z čeledi enterobacteriaceae. Na rozdíl od většiny příslušníků této čeledi jsou klebsielly nepohyblivé…

více

Těhule, pozor na pády a úrazy. Jak udržet bříško v bezpečí?

17/10

Miminko si vesele plave ve svém luxusním apartmá maminčina bříška, chráněné polštářem z plodové vody a děložní stěnou. I tak ale máte pocit, že…

více

Třezalka tečkovaná - pomáhá více nežli antidepresiva

15/10

Třezalka tečkovaná, latinským názvem Hypericum perforatum, je vesele žlutá rostlinka vyskytující se na slunných místech.

více

Jak si nesežrat planetu? Musíme jíst méně masa, jinak hrozí…

12/10

Přechod k rostlinné stravě, konec plýtvání potravinami, méně průmyslových hnojiv. To vše je podle dosud nejpodrobnější studie o dopadech produkce…

více

Otoky nohou

10/10

V případě otoků nohou jde o poměrně běžnou civilizační chorobu, při které žíly dolních končetin nedokážou dostatečně rychle odvádět krev z nohou zpět…

více

Odběr novinek

Chcete-li odebírat naše novinky, vyplňte níže Váš e–mail.


Další články



Odkazy 

Zdroje 

Kontakt 

Občanské sdružení péče o vlastní zdraví a aktivní život

© Copyright 2013 pzaz.cz


Nahoru