Běžné nemoci 

Neodbytné myšlenky

Se situací, že si přejeme na něco nemyslet, a přesto na to myslíme, se setkal snad každý z nás. Pokud si však každou chvilku kontrolujete kabelku, zda jste neztratili mobilní telefon, při opouštění domova se opakovaně vracíte, abyste se přesvědčili, že je zamčeno, nebo si dokonce každou chvíli myjete ruce, protože máte strach z nečistot (právě strach z nečistot je v populaci nejvíce rozšířený), je velká pravděpodobnost, že Vás obtěžují obsese. Dalším příkladem je nadměrný strach ze situací, které by mohly reálně nastat. Pacient se například bojí, že onemocní smrtelnou nemocí, vážně si ublíží, nebo zraní ostatní.

Obsese jsou definovány jako chorobné představy a utkvělé myšlenky, které pronásledují mysl pacienta, třebaže se na ně snaží nemyslet. Naopak, čím více se člověk snaží na danou věc nemyslet, tím je myšlenka vtíravější. Podle statistik trápí obsese kolem 3 % obyvatel.

Obsedantně kompulzivní porucha

Obsese jsou jedním ze stěžejních příznaků obsedantně kompulzivní poruchy osobnosti. Dalším příznakem této poruchy jsou kompulze – nutkavé jednání, které vychází z oněch nutkavých myšlenek. Pro lepší pochopení uveďme příklad:

Pacient trpí utkvělou představou, že se nakazí vážnou nemocí, když na něho sedne hmyz. Jakmile se tak stane (nebo když se domnívá, že se tak stalo, například v momentě, kdy spal a nemohl hmyz vidět), si stále intenzivně myje ruce. Obava – myšlenka je obsese, samotné mytí rukou je kompulze.

Spojením obou slov vznikl právě název této nemoci. V kategorii psychických nemocí je obsedantně kompulzivní porucha řazena mezi neurózy, pacienti si uvědomují, že jí trpí, ale bez odborné pomoci zpravidla nedokážou svůj stav řešit.

Život s duševní poruchou

Obsedantně kompulzivní porucha nepříznivě ovlivňuje kvalitu života pacienta, neboť neodbytné myšlenky zasahují do všech jeho sfér. Osobní, pracovní i společenské. Pacient se za svou poruchu stydí, může si kvůli ní připadat méněcenný, trpět sníženým sebevědomím či depresí. Nápadné může být jeho nezvyklé chování, například to, že se úzkostlivě vyhýbá kontaktu se zvířaty, s kovy nebo jinými předměty. Nehledě na to, že čelit neustálému tlaku a strachu je velmi vyčerpávající.

Pomoc odborníka však vyhledá pouze část pacientů, většina z nich má obavu, aby návštěvou odborníka nedošlo k jejich společenské degradaci. Tato obava je však bezpředmětná, navíc odborníci dokážou pacientům s obsedantně kompulzivní poruchou pomoci.

Diagnostika a léčba

Obsedantně kompulzivní porucha osobnosti je diagnostikována na základě osobní anamnézy (pacient lékaři popíše, jaké myšlenky ho trápí a jak ovlivňují jeho jednání). Nejúčinnější formou léčby je kombinace psychoterapie (konkrétně kognitivně behaviorální terapie) a medikace. Psychoterapie je individuální, vychází z konkrétního typu obsesí a ze stupně jejich naléhavosti.

Kognitivně behaviorální terapie má stanovený postup, kdy se pod vedením odborníka pacient učí ovládat své pocity, myšlenky a následné chování. Součástí terapie je vystavování pacienta obávaným situacím nebo styku s obávanými předměty. Zde je pacient nejprve vystavován psychicky méně náročným situacím, které postupně získávají na náročnosti.

Poruchu nelze zcela vyléčit, je však možné dosáhnout výrazného zlepšení a tím zvýšení kvality života pacienta.

Zdroj: http://www.uzdravim.cz/obsese.html