Běžné nemoci 

Toto jsou otázky, které si psycholog Guy Winch klade již dlouhá léta. Ve své knize První pomoc při citových zraněních: Jak se uzdravit z odmítnutí, viny, neúspěchu a dalších běžných ran (v originále  Emotional First Aid: Healing Rejection, Guilt, Failure, and Other Everyday Hurts) nás vybízí k důslednému dodržování emoční hygieny, to jest pečovat o své city a svou mysl, tak jako to děláme se svými těly.

„Je na čase, abychom přestali z rozlišováním fyzického a duševního zdraví. Je na čase, abychom oba aspekty učinili rovnoprávnější,“ uvedl Winch v přednášce pro TED v roce 2014. V tomto proslovu popisuje následující běžná psychologická zranění, k nimiž se každý den setkáváme, a jak si osvojit praktické návyky, které si s nimi poradí.

Odmítnutí

Představte si tento scénář: jdete na první rande a neuplyne ani deset minut, když se váš protějšek zvedne a odchází se slovy, že jste nudní. Jak se s něčím takovým vypořádat? Hodně lidí by se nechalo unést pocity hanby, malomyslnosti, křivdy, odmítnutí a odporu k sobě samým. Náš monolog se sebou samým by pravděpodobně vypadal asi takto: „Neměl(-a) jsem to tak říkat. Jsem tlustý(-á) a ošklivý(-á). Nemám nic zajímavého, o čem bych mluvil(-a). Se ani nedivím, že mě odmítají.“

Ale Winch zastává opačný přístup. Klíčem k překonání odmítnutí je podle něj mít se sebou soucit. Místo toho, aby se člověk tvrdě kritizoval a zaměřoval se na své chyby, měli bychom se ukonejšit stejným způsobem, jako kdybychom chlácholili přítele. To nám pomůže vybudovat si citovou odolnost a dá nám sílu odmítnutí překonat. A dokonce se z něj poučit.

„Naše důstojnost je už tak poškozena, a to bolí. Proč bychom jí měli ubližovat ještě víc?“ prohlašuje psycholog ve své přednášce a dodává: „U fyzického zranění bychom si ho také záměrně nezhoršovali… ale u duševních ran to děláme neustále. Proč? Protože máme špatnou emoční hygienu.“

Osamělost

Vědecké výzkumy začínají v posledních letech odkrývat, jaké hluboké duševní, citové a fyzické dopady má chronická samota. Někteří vědci přirovnávají tyto škodlivé zdravotní účinky k silnému kuřáctví. Winch uvádí, že osamělost je obzvlášť nebezpečná tím, že si sami zkreslujeme svůj pohled na sebe i ostatní, což jen vede k udržování samoty a hlubší izolaci.

Uplatňování dobré emoční hygieny znamená všímat si těchto signálů bolesti, například častých pocitů samoty nebo deprese. Pouze tím, že si jsme vědomi příčiny naší emocionální bolesti, můžeme ji vyřešit. „Když ani nevíte, že jste zranění, nemůžete psychologickou ránu vyléčit,“ říká americký psycholog.

Přemítání

Přemítání je obsesivní přehrávání nepříjemných událostí v hlavě. Toto neustálé hrabání se v sobě se pořád opakuje, může trvat celé hodiny, dny nebo i týdny. Často přemítáme poté, co jsme zažili pocity ponížení, urážku, strach nebo zlost. Nutkání k vnitřnímu hloubání může být velmi silné a často zveličuje důležitost situace a vede k představě, že všechno to rozvažování je užitečné, že se jím něco vyřeší. Ve skutečnosti jde o velmi poškozující jev.

„Tím, že trávíte tolik času soustřeďováním se na nadbytečné nebo negativní myšlenky, ve skutečnosti velmi riskujete, že se u vás vyvine klinická deprese, alkoholismus, poruchy s přijímáním potravy a dokonce kardiovaskulární choroby,“ míní Winch.

Co tedy lze dělat, když se pořád dokola točíte v bludném kruhu negativních myšlenek? Najděte si nějaké zdravé rozptýlení, radí Winch. Přinuťte se myslet na něco jiného nebo dělejte nějakou jinou činnost. Studie uvádějí, že byť i jen dvouminutové rozptýlení dokáže překonat nutkání hloubat a pomůže vybudovat si zvyk uvažovat pozitivně.

Selhání

To, jak zvládáme selhání a neúspěchy, je v přímé spojitosti s tím, jak hodnotíme sami sebe, vysvětluje Winch. Někteří lidé se s prohrou smíří okamžitě, protože je to součást jejich povahy. Jiní si projdou nějakými těmi pocity marnosti nebo porážky, a pak to pustí z hlavy. Jsou lidé, kteří snesou opakovaný nezdar a přitom je to vůbec neodradí. Je to dáno tím, že sobě a svým cílům věří.

„Pokud se vás mysl snaží přesvědčit, že jste neschopni něco udělat, a vy tomu uvěříte, začnete mít pocity bezmoci a přestanete se snažit příliš brzy anebo se o to nepokusíte vůbec. To vás ještě víc utvrdí v tom, že uspět nemůžete. Proto funguje tolik lidí pod hranicí svého skutečného potenciálu,“ popisuje psycholog.

Nízká sebeúcta

Nejlepší způsob, jak si vytvořit sebeúctu, je polapit naše nezdravé psychologické zlozvyky a změnit je. Umožnit negativním návykům, aby rostly, je podkopávání vlastní sebedůvěry i zdraví.

„Když máte sníženou sebedůvěru, budete náchylnější ke stresu a úzkosti. Také neúspěchy a odmítnutí víc bolí a déle trvá, než se z nich dostanete,“ tvrdí Winch.

Proto je nutné aktivně ochraňovat sebeúctu soucitem k sobě samému. Pokud cítíte citovou bolest, pomozte si stejnou laskavostí, jako byste to udělali s blízkou kamarádkou či kamarádem. Musíte odolat nutkání rozcupovat se v mysli na kousky. Možná, že to zprvu nebude přirozená reakce, ale postupem času si lze emoční odolnost vybudovat. Začněte u každé myšlenky a rozhodnutí, které uděláte.

„Když se chopíte činu ve chvíli, kdy jste osamělí, když změníte své reakce na nezdary, když si budete chránit sebeúctu, když budete s negativním uvažováním bojovat, tímto si neuzdravíte pouze své psychologické rány, ale vytvoříte si i odolnost vůči emocím a bude se vám dařit skvěle,“ uzavírá Winch.

Z angličtiny přeložil Ondřej Horecký

Zdroj: http://www.epochtimes.cz