Běžné nemoci 

Ten den odešla, a bylo to správné. Už nedovolila, aby člověk, který pro ni dělá tak málo, já, ovládal tak mnoho jejích pocitů a emocí.

Když jsem své ego oprostil od toho, že tím špatným jsem já, musel jsem jí poděkovat za tvrdou a neocenitelnou zkušenost. Bez ní bych nikdy nezačal přemýšlet o tom, kolik bolesti vlastně mohu druhým způsobit a jaké chyby už neopakovat, protože bolí i mě.

Když jsem s ní po letech mluvil, ptal jsem se, jak vůbec následnou samotu zvládla. Myslel jsem si, že mě nejdříve potřebovala přestat milovat. Ale ona se usmála: „Kdepak, já jsem se nejdříve potřebovala naučit žít bez Tebe."

Zprvu to prý vypadalo snadno. Přece je lepší být sám, protože nás alespoň nemá kdo zraňovat. Ve skutečnosti ale, jak přiznala, problémem osamělosti není být sám, nýbrž cítit, že nezajímáme někoho, na kom nám pořád záleží.

Proč nám vlastně pořád záleží na někom, komu na nás nezáleží?
Proč se trápíme pro ty, kteří se netrápí pro nás?
Jak vůbec uvažujeme? Jak se naučit být sám?

Odpovědi jsou prosté. Život nás chce něco důležitého naučit.

Jak vysvětluji ve svých knihách i magazínu FC, všechno v životě se děje z nějakého důvodu, a někdy je dobré ten důvod znát. Tak jako v tomto případě.

Jaké tři pravdy o lidech kolem nás si musíme uvědomit?

Pravda číslo 1: Jenom někteří lidé nás zvedají výš

Když jsem byl malý, máma mi říkala: „Staneš se tím, s kým trávíš čas.“

Nerozuměl jsem tomu, dokud jsem nepostřehl, že na to, jak se cítím, má rozhodující vliv moje nejbližší okolí. Když jsem byl ve špatném prostředí, které mě sráželo, cítil jsem se mizerně, podřadně, nedostatečně. Začínal jsem si myslet, že jsem dost dobrý. Přitom stačilo vyměnit své okolí a pocit se změnil. Najednou jsem byl důležitý.

Proto si pamatujme: 

1. Celý svět je plný lidí, kteří nás budou chtít srážet. Ale pouze my rozhodujeme o tom, jak moc nám na nich záleží.

2. Bez ohledu na to, jestli nás dotyčný zvedá, nebo sráží, energii nám dává, nebo bere, podporuje nás, nebo kritizuje, pouze my rozhodujeme o tom, jestli mu věnujeme pozornost. Pokud si něčí zlé projevy bereme osobně a trápíme se tím, je to náš problém, ne jeho.

3. My všichni jsme průměrem pěti nejbližších osob, kterým věnujeme nejvíce pozornosti. Pokud se cítíme špatně, jsme ve špatné společnosti. Neznamená to, že musí jít o obecně špatného člověka. Nicméně ten člověk je jakoby špatný pro nás.

Přd časem mě požádala o pomoc čtenářka, zlomená z odchodu svého manžela. Nechápala, jak mohl nevidět její kladné vlastnosti a dát přednost „takové mrše“. Přitom její manžel prostě změnil hodnoty, na jejichž základě se rozhodl žít. A ta čtenářka si neuvědomila, že její manžel nemusí být nutně nevhodný partner pro všechny ženy, úplně stačí, že je nevhodný pro ni. A naopak.

Nezapomínejme si tedy vybírat vztahy tak, aby nám pomáhaly, ne aby nás zraňovaly. Obklopujme se lidmi, kteří respektují osobu, jakou jsme; kteří jsou na nás pyšní, obdivují nás, milují a mají snahu dělat náš den a život světlejším, radostnějším. Jestliže dotyčný člověk takový není, ve vlastním zájmu mu věnujme méně pozornosti, jinak na to doplatíme špatnými pocity.

A pocit je základem všeho. Z pocitů vznikají myšlenky, myšlenky vedou k činům a z činů vyplývají výsledky. Jeden špatný člověk tedy může zavinit neúspěšný celý život.

Ano, úspěch je o nalezení a rozlišení správných lidí.

A uhodnete, kdo je tím nejzákladnějším správným člověkem?

Jistě, my sami…

Proč se cítíme špatně i tehdy, když nám odešel někdo, kdo se k nám choval špatně? Proč toužíme po tom, aby se i špatný člověk vrátil zpátky?

Pravda číslo 2: Vztahy odrážejí naši vlastní spokojenost

Stoupněme si před zrcadlo a rozesmějme se. Jde to snadno, pokud máme dobrou náladu. Protože sami sobě zrcadlíme. A vztah není nic víc než zrcadlo.

Někdy si dobře uvědomujeme, že nás opustil špatný člověk. Zrazoval nás, ubližoval nám, víme, že s ním není možná smysluplná budoucnost… Ale přitom se nám po něm děsně stýská.

Mylně si to vykládáme tak, že nám chybí tento konkrétní člověk. Když ale tomuto konkrétnímu člověku dáme druhou příležitost, obvykle zjistíme, že jsme stejně nešťastní jako předtím, ba i nešťastnější. Cítíme se v kleštích – nemůžeme žít s ním, ani bez něj. Přitom pravda je mnohem prostší. My neumíme žít sami se sebou. Proto se chytáme stébla, byť je nejméně spolehlivé. Co se musíme naučit, je mít rád sami sebe.

Každý Ti může dávat pomocnou ruku, ale když Ti na sobě nezáleží, žádnou nepřijmeš. Nikdy Ti tak nemůže dát to, co v sobě nemáš.

Každé vydání magazínu FC věnuji naší mysli a našemu způsobu vidění života. Dělám to proto, že obojí tvoří dohromady tu nejdůležitější věc, která rozhoduje o naší životní spokojenosti. Ano, naše štěstí přímo závisí na tom, jak o sobě a životě smýšlíme. Proto nezáleží na konkrétní výši majetku – někdo je nešťastný s tunou zlata a někdo šťastný s miskou rýže. Není to tím, že by majetek byl špatný. Peníze nekazí charakter. Peníze pouze odhalují charakter.

Nešťastni bývají lidé pouze ze dvou důvodů. Buď si neuvědomují negativní dopad negativních lidí, kterými jsou obklopeni (viz Pravda 1), anebo si dostatečně neváží sami sebe, daru života. Život není jen slunce, ale i tma. A tmy se nemusíme bát. Ba noc si můžeme dokonce zamilovat. Pochopit její dar. Klid všude kolem. Nádhernou samotu, která nám umožňuje konečně slyšet náš vnitřní hlas. Uvědomit si základní hodnoty, na něž jsme poslední dobou v tom shonu možná zapomněli.

Jakmile budeme rádi sami se sebou, začneme být rádi i s lidmi. Nejšťastnější lidé nejsou ti, které nepotkává žádná svízel, ale ti, kteří se naučili se svízelemi potýkat.

Proto si pamatujme: 

1. Naučme se těšit ze své vlastní společnosti. Kdykoli se necítíme dobře, jsme ve špatné společnosti, a to třeba i se sama sebou.

2. Uvědomme si, kteří lidé jsou pro nás důležití (připomínám, že to jsou ti, kteří nám pomáhají a nezraňují nás; kteří nás podporují a neodrazují nás; kteří jsou pyšní na to, jací jsme, a mají nás rádi) a snažme se být s nimi co nejvíce.

3. Jestliže se s někým cítíme špatně, není to v té chvíli vhodný člověk pro nás. A jestliže se cítíme špatně sami se sebou, neznamená to, že my sami jsme špatný člověk, nýbrž že špatně se chováme k sobě. Cítíme-li se špatně, jsme bez člověka, který nás má rád. Jsme – bez sebe.

Nikdy nezapomeňme, že ten, kdo nás opravdu miluje, ve skutečnosti nikdy neodejde. I kdyby se vzdálil, bude to pořád s námi a bude tíhnout k tomu, aby vedle nás trávil co nejvíce času. To platí i o nás samotných.

Budeme-li sami sobě oporou, ve skutečnost nikdy se neopustíme a samota nám nebude vadit. Potom budeme schopni obstát i v náročných partnerských vztazích. Ano, nespokojený partner může utéct odkudkoli. Ale před sebou neuteče nikdy. A pokud si neštěstí, svou vnitřní nespokojenost, nese v sobě, těžko bude v nějakém vztahu šťastný.

Pravda číslo 3: Špatné věci se nám dějí pouze tehdy, pokud věnujeme příliš důvěry a energie špatným lidem

Začneme-li rozvíjet vztahy, které nás motivují a posouvají, začneme poznávat to nejlepší ze života. Jako bychom začali žít znovu. Nejdůležitější vztah přitom není s naším partnerem, ale s námi samotnými. Učme se více přemýšlet o tom, proč se necítíme dobře.

Odpovězme si upřímně:

Jsme si jisti, že lidé, kterými se obklopujeme a pro které se trápíme, se stejným způsobem trápí pro nás?

Které osoby v našem okolí si zaslouží mnohem více času a pozornosti (a to včetně nás samotných)?

Kdo nám bere energii, spánek a klid naší duše?

Štěstí nemůžeme najít nikde kolem sebe, jestliže jeho zárodek nenacházíme v sobě. Štěstí je stav mysli. Štěstí plyne i z maličkostí, ne proto, že by byly tak úžasné, ale proto, že je úžasnými začneme vidět.

Po boku s lidmi, kteří nás posilují, se nám nikdy neděje ve skutečnosti nic špatného. Pouze to, co bychom jindy označili za špatné, najednou posiluje náš vztah. Máme konečně důvod se podpořit. Konečně příležitost si pomoci. Konečně šanci upevnit to, co nás spojuje.

Se skutečnými přáteli a partnery neexistuje osamělost.

A budeme-li nejlepším přítelem a partnerem sami sobě, ve skutečnosti nikdy nebudeme osamělí.

Budování své vnitřní síly a schopnosti odolávat těžkostem, které prostě patří k životu, jsem věnoval celé toto vydání magazínu FC. V prodeji je pouze do vyprodání zásob a pouze na níže uvedeném odkazu.

© Petr Casanova

Zdroj: https://www.firstclass.cz