Běžné nemoci 

Otázky sebeúcty

Americká psycholožka Susan Harterová, která se zabývala otázkami sebeúcty mezi mladými lidmi, naznačuje pět hlavních oblastí sebehodnocení: výsledky ve škole a ve sportu, akceptování ze strany společnosti, fyzický vzhled a chování.

„Mohu být například velmi dobře akceptována ve společnosti, mohu mít přátele, ale mohu trpět tím, že si nemohu koupit oblečení stejné značky jako mají oni“, říká Harterová.

K těmto pěti oblastem připojuje psycholožka ještě tři, které platí pro dospělé osoby: kompetence spojené se zaměstnáním, s citovými vztahy a se zachováním dobrých přátel. To nám umožňuje minimalizovat naše neúspěchy.

Dejme však pozor na to, abychom neúspěch v jedné oblasti nevztahovali i na ty další a nedomnívali se například, že nezdar v profesi znamená, že všechno ostatní už nemá cenu.

„Akceptujte to, že nejste dokonalí“, zdůrazňuje Marie-Laure Cuzacqová, psycholožka a konzultantka pro osobnostní rozvoj. Jde o první etapu sebeúcty. Je zbytečné usilovat o to, aby vás akceptovali druzí, jestliže se neakceptujete sami.

Ptejte se:

Co máte rádi u svých přátel? Jejich upřímnost, respektování určitých hodnot a respektování těchto hodnot i u ostatních. Proč se tedy neřídit těmito příklady, abyste se měli sami rádi? Stačí si položit ty správné otázky: chci skutečně jít na tu večeři?

Co potřebuji, abych se teď cítil dobře? Je důležité umět formulovat své požadavky jasně, odvážit se být sami sebou, ale zároveň být vnímaví vůči ostatním a nacházet kompromis mezi vlastním očekáváním a očekáváním druhých.

Umlčte svého vnitřního soudce. Jestliže nemáte valnou úctu sami k sobě, automaticky vás napadají myšlenky: jsem nula, nikdy to nedokážu, či nikdo si mě neváží. Takové myšlenky je možné vytěsnit a ptát se: jsem k sobě konstruktivně sebekritický? Jaké jsou prostředky či cesty, jak bych to mohl udělat lépe?

Rovněž můžeme své myšlenky konfrontovat se skutečností a zeptat se osoby, o níž si myslíte, že si vás neváží nebo vás zpochybňuje, abyste se ujistili, že vaše obavy nejsou podložené.

Odvažujte se říkat NE. „Je to způsob, jak si zachovat a uchránit sebeúctu tím, že dáváte přednost vlastním názorům, potřebám, vlastní energii, času či dokonce penězům, abyste je věnovali na aktivity, které považujete za důležitější“, uvádí Marie-Laure Cuzacqová.

Buďte přístupní kritice a dávejte si realistické cíle. Cíl musí být pragmatický, úměrný a dosažitelný. Musí odpovídat našim schopnostem a naší energii. Připomeňme si, že sebeúcta roste činy, malými či velkými každodennímy úspěchy, nikoli iluzemi. Nízká sebeúcta často brání tomu, abychom naslouchali tomu, co je pro nás dobré, a v kritice spatřovali urážku. Kritika ovšem často umožňuje pokrok.

S nikým se nesrovnávejte a nikoho nenapodobujte. Osoby s nízkou sebeúctou mají tendenci napodobovat vzory, jak to činí mládež. To však vede k popírání vlastní osobnosti, potřeb a tužeb. „Kolem nás je mnoho lidí, kteří prokazují ostatním dobrodiní. Můžeme je pozorovat, diskutovat s nimi, učit se od nich, zkrátka se jimi inspirovat“, konstatuje Marie-Laure Cuzacq.

Chvalte druhé. Chvála stimuluje pozitivní pocity: Oba, ti kdo chválí, i ti, kdo chválu přijímají, pociťují uspokojení. Abychom zachovali hodnotu chvály, musí být upřímná a nesmí se jí používat příliš často.

Požádejte o pomoc profesionála. Jestliže jste učinili vše, co bylo ve vašich silách, ale pocity vlastní méněcennosti převládají, můžete požádat o pomoc terapeuta. Vždy je však třeba, aby šlo o dobrovolné rozhodnutí.

Zdroj: http://zpravy.tiscali.cz/sebechvala-smrdi-sebelaska-je-ale-zaklad-jak-se-naucit-mit-se-rad-267780