REKLAMA
 

Běžné nemoci

Hledej:



Zvětšit text

Zdravotní problémy

Jak správně používat léky

Jak správně používat léky

Způsob užívání léků může podstatně ovlivnit průběh nemoci a její léčení.

Odlišování léků podle údajů na obalu

Léky pro vnitřní užití a léky pro jiné upotřebení, připravené v lékárně, je možné od sebe odlišit podle obalu. V lékárně připravené léky pro vnitřní užití mají bílý štítek. Léky pro jiné upotřebení mají štítek červený, zde místo použití je ještě zdůrazněno nápisem: Neužívat vnitřně.

Přípravky pro zvířata musí být vedle uvedených štítků bílých nebo červených označeny zeleným štítkem s nápisem: Jen pro zvířata.

Štítkem Jed bývají někdy z bezpečnostních důvodů označeny léky, které obsahují silně účinné látky.

Přípravky snadno vznětlivé mají upozornění Hořlavina, přípravky žíravé nebo leptavé označení Žíravina.

Některé léky je nutno před podáváním protřepat. Mají štítek Před upotřebením protřepat.

U mnohých je upozornění Uchovávat v chladu.

Na štítku léku vyrobeného v lékárně je uveden:

  1. návod k použití;
  2. označení lékárny;
  3. datum přípravy;
  4. podpis osoby, která lék připravovala.

Přípravky pro vnitřní užití i pro jiné upotřebení vyráběné farmaceutickým průmyslem mají obal libovolné barvy.

Doba použitelnosti léčiv

Ani hromadně vyráběné léčivé přípravky se nemohou podávat nemocným neomezeně dlouho. Použitelnost přípravku značí dobu, po kterou při dodržování předepsaného způsobu skladování nedochází ke změně jakosti. Přípravek má být v té době spotřebován. Na vnitřním i vnějším obalu najdeme tzv. číslo šarže (výrobní číslo léku) a dobu použitelnosti nebo exspirace.

Např.:

nebo

Č. šarže/Batch No:
2051196 50476 B
Použitelné do/Exspir.:11/1998

Šarže č.: 643138
Použitelné do: 09.2001

V prvém případě to znamená, že přípravek má být spotřebován do listopadu 1998, a ve druhém případě do září roku 2001.

Léky pro vnitřní užití

Léčiva podávaná ústy (perorálně) jsou charakterizována tím, že procházejí zažívacím traktem, kde podléhají určitým změnám. Zařazujeme sem: prášky, tablety, dražé, tobolky, kapky, roztoky, čaje atd.

Prášky se vyrábějí téměř výhradně v lékárnách. Prášky mohou být v lékárně děleny do želatinových tobolek, což má tu výhodu, že pacient nepozná nepříjemnou chuť řady léčiv. Tobolka se po navlhčení položí na kořen jazyka, spolkne se a zapije. Vysypávání tobolek před užitím se nedoporučuje.

Všechny prášky je nutno uchovávat na suchém místě, při obyčejné teplotě, a chránit je před světlem a vlhkem.

Tablety, dražé, tobolky

Podávání léčiv v tabletách je velmi rozšířené. Při užívání je vhodné je hodně zapíjet. Účinek se urychlí, necháme-li tabletu (zejména tabletu proti bolestem, na uklidnění, na spaní) před polknutím rozpadnout na lžíci vody. Tablety, které jsou určeny ke vstřebávání sliznicí dutiny ústní, se nechávají pozvolna rozpouštět na jazyku nebo pod jazykem. Tyto tablety obsahují totiž léčiva, která se v žaludku a ve střevech rozkládají, a polknutím by ztratila účinnost.

Obalované tablety – dražé – mají zakrýt nepříjemnou chuť a pach léčiva, zvýšit stálost vůči zevním vlivům, zlepšit vzhled, eventuálně pomocí obalové vrstvy, která se nerozpouští žaludečními šťávami, dosáhnout rozpuštění až ve střevech. Dražé při užívání zásadně nekousáme ani nedrtíme, ale polykáme je celá a hojně zapíjíme.

Totéž platí o tobolkách.

Při změně původní barvy tablety, nebo je-li tableta drolivá či rozpadá-li se na prášek, tablety nepoužíváme. Rovněž cizí pach tablet či nesouvislý, skvrnitý povrch dražé může svědčit o možném znehodnocení. V těchto případech na závadu upozorníme lékárníka nebo lékaře a lék neužíváme.

Roztoky k vnitřnímu užití se uchovávají v chladu (1‑5 °C) a musejí být chráněny před světlem. Při vzniku zákalu, usazenin a napadení plísní se nesmějí užívat a dále skladovat. U kapek se určuje dávkování počtem kapek, u ostatních je dávkování určeno odměřováním přiloženou odměrkou, kávovou lžičkou nebo polévkovou lžící. Nálevy a odvary (tj. výluhy z léčivých rostlin) je třeba spotřebovat co nejrychleji.

Čaje

Způsob přípravy čaje podle uvedeného návodu je třeba přísně dodržovat.

Nejčastěji používaný je nálev připravovaný tak, že se navlhčený rostlinný materiál přelije vroucí vodou, přikryje a nechá asi 15 minut stát. Pak se scedí. Používá se u křehčích částí rostlin, jako jsou květy, listy, natě.

K vydatnému vylouhování rostlinného materiálu slouží odvar, který se získává vařením s vodou. Používá se hlavně u tvrdých částí rostlin, jako jsou dřeva, kořeny, kůry.

Vyluhování za studena, po předchozím krátkém opláchnutí, použijeme u těch rostlin, které obsahují sliznaté látky, např. lékořice, proskurník, lněné semeno.

Značné množství léčivých rostlin obsahuje silice, což jsou těkavé látky, a proto se mají čaje připravovat v přikryté nádobě, aby se zamezilo prchání těchto látek.

Obvyklou dávkou je polévková lžíce suchého čaje na šálek vody o obsahu asi 150 g.

U některých našich hromadně vyráběných čajů najdeme tablety s dalšími účinnými látkami. Ty se připraveným čajem zapíjejí.

Léky pro jiné upotřebení

Masti jsou za obyčejné teploty dobře roztíratelné a měknou při teplotě těla. Pokud obsahují více práškovitých součástí, hovoříme o pastách.

Masti s větším obsahem vody označujeme jako krémy. Nanášejí se buď přímo z tuby, nebo čistým plochým předmětem na nemocné místo – pokožku, nebo se vtírají mírnou masáží. Kůže, na kterou se mast přikládá, má být předem co nejlépe očištěna. Po nanesení masti je nutno si dobře omýt ruce, aby se mast nedostala tam, kam nepatří.

očních mastí je třeba při jejich aplikaci nepoužívat první centimetr masti vytlačený z tuby. Oční masti, připravené v lékárně, vtíráme do spojivkového vaku sterilní skleněnou tyčinkou. Tyčince je třeba věnovat velkou pozornost. Před použitím se musí pečlivě očistit, měla by být před každým použitím vyvařena po dobu 10 minut. Tyčinka nesmí být na pohmat ostrá.

Všechny masti, pasty a krémy se uchovávají na chladném místě, chráněny před světlem, teplem a mrazem.

Čípky, poševní kuličky

Uchovávají se na suchém místě, při teplotě 10‑20 °C. Před aplikací je potřeba odstranit ochranný obal. Někdy se doporučuje čípek před zavedením namočit ve vodě. Čípky se nejlépe podávají nemocným ležícím na boku.

Oční kapky, oční vody

Vkapávání se provádí přímo z kapací lahvičky do očí. Při vkapávání je potřebné mít lehce zakloněnou hlavu a spodní víčko stáhnout ukazovákem dolů. Z výšky 2‑3 cm od oka se pak vkápnou 1‑2 kapky. Víčko se podrží ještě asi 10 vteřin odtažené. Užívají-li se zároveň oční kapky a oční masti, vkapávají se kapky před vkládáním masti. K očním lázním používáme tvarované skleněné nebo umělohmotné vaničky. Naplněná vanička se přiloží k oku, hlava se zakloní, čímž se tekutina dostane přímo na oko. Pomalými pohyby víček je pak umožněn styk roztoku s celým povrchem vnějšího oka. Oční kapky i oční vody se nemají podávat příliš studené.

Nosní kapky

Vkapávají se 1‑2 kapky při silně zakloněné hlavě vsedě nebo vleže. Mírným vtáhnutím vzduchu (vdechnutím nosem) se lék dostane až do vyšších partií nosu. Kapátko nevsunujeme do nosních otvorů. Samozřejmé je, že před touto procedurou odstraníme hlen z povrchu nosní sliznice.

Při vkapávání nosních kapek dětem nesmí být použito přílišné dávky kapek, které by dítě mohlo vdechnout až do hlubších částí dýchacích cest. U malých dětí se doporučuje nos vytírat smotkem vaty navlhčeným nosními kapkami.

Faktory, které mohou ovlivnit účinek léků

Vedle požadovaného účinku hlavního má většina léčiv i účinky vedlejší, často nežádoucí. Nežádoucími účinky jsou tedy všechny nepříznivé reakce, které se vyskytnou v souvislosti s podáním léčiv a s předpokládaným účinkem. Jsou doprovodným jevem u řady používaných léčiv. Např. po užití některých léků pociťujeme ospalost, jindy sucho v ústech nebo žaludeční nevolnost. Mnoho léků právě svými vedlejšími účinky může ovlivnit osoby, u kterých se při výkonu povolání vyžaduje zvýšená pozornost (řidiči). Tyto léky jsou označeny výstražným trojúhelníkem. Vedlejších projevů léků (vyrážka, průjem, ospalost, nechutenství atd.) není třeba se obvykle bát, ale je nutné na ně upozornit ošetřujícího lékaře.

V některých případech může při opakovaném podávání léčiva vzniknout přecitlivělost – alergie. Projevuje se např. ztíženým dýcháním, kopřivkou, otoky. Také denní doba, ve kterou se lék použije, má vliv na jeho účinek. Např. prášky na spaní užíváme 1/2 až 1 hodinu před spaním, projímadla na noc, léky snižující potíže při jízdě autem l hodinu před nástupem cesty apod. Přítomnost jiné choroby, byť i nevýrazná, může nepředvídaným způsobem změnit účinek léků, většinou bohužel k neprospěchu pacienta. Při průběhu určité choroby se některé léky nesmějí používat, jsou tzv. kontraindikovány. Vzájemné působení léčiv při současném podávání je tzv. interakce, jak ve smyslu zesílení účinku, tak ve smyslu zeslabení účinku.

Volně prodejné léky

Všechny léky je třeba užívat přesně podle doporučení lékaře. Z toho důvodu je u nás také většina léčiv vázána na lékařský předpis. Jen velmi malou část léčiv je možno získat v lékárně bez lékařského předpisu a ještě menší skupinu tzv. vyhrazených léčiv i u jiných provozovatelů. Nejedná se však o méně účinné léky. Jsou to léčiva určená většinou pro poskytnutí první předlékařské pomoci, nebo pro případy opakování léčby některých lehkých onemocnění. I zde si však musíme uvědomit, že každý člověk je individualita. Léčiva, která uzdraví jednoho, mohou vážně poškodit druhého. Velmi záleží na věku, tělesném stavu, pohlaví, snášenlivosti, duševním stavu, přítomnosti jiné choroby, dávkování. Např. těhotné ženy mohou užívat léky jen na výslovný příkaz lékaře.

Údaje k domácí lékárničce

Do základního vybavení domácí lékárničky patří léčiva a zdravotnický materiál, umožňující účinnou první pomoc při onemocnění a při úrazech, k nimž může dojít v domácnosti. Dále přicházejí v úvahu přechodná bolest hlavy, lehčí zažívací potíže, prochlazení, lehká rýma, bolest zubů atd. Kromě základního vybavení máme v lékárničce léky, které užívá některý člen rodiny pravidelně. Neměli bychom zde uchovávat zbytky léků z předcházejícího léčení a už vůbec ne zbytky těch léků, kde předpokladem zdárného ukončení léčby je využívání celé dávky, např. antibiotik.

Základní pravidla týkající se domácí lékárničky:
  • překontrolujte svou domácí lékárničku nejméně 2x ročně;
  • vyřaďte všechny léky s prošlou dobou použitelnosti i zbytečné staré lahvičky, tuby a krabičky, a léky odneste do lékárny do sběrného kontejneru;
  • neskladujte v domácí lékárničce jedovaté domácí prostředky (čpavek, kyseliny, čisticí prostředky, rozpouštědla), mohlo by dojít k fatální záměně;
  • všechny léky uchovávejte mimo dosah dětí, nejlépe pod zámkem;
  • na vnitřní stěně lékárničky mějte telefonní číslo svého lékaře a lékařské služby první pomoci.

Užívání léků a zacházení s léky

Dbejte těchto zásad:

  • léky předepsané vám můžete užívat jen vy, nesmí je užívat nikdo jiný;
  • nikdy neužívejte sami lék, který vám nebyl lékařem nebo lékárníkem doporučen;
  • pokud užíváte současně více léků, poraďte se s lékařem nebo lékárníkem, v jakém sledu je máte užívat, nebývá dobré brát je všechny najednou;
  • nesnažte se nikdy sami si snížit množství užívaných léků, o dávkování léků se poraďte vždy s lékařem;
  • pokud vám léky předepisuje více lékařů, je vždy nutné každého z nich na to upozornit;
  • léky je nutné užívat pravidelně a přesně podle doporučení lékaře nebo lékárníka;
  • účinek léků se většinou neprojevuje okamžitým zlepšením zdravotního stavu, ale je nutno využít celé předepsané množství léků;
  • při užívání léků nepijte alkoholické nápoje, zvláště pokud užíváte léky na uklidnění, na spaní, proti bolestem, na léčení cukrovky a antibiotika;
  • nikdy neužívejte léky potmě nebo v rozespalosti;
  • léky uchovávejte na čistém místě, ponechávejte je v obalech, v nichž vám byly vydány;
  • nikdy nemíchejte dvě balení, i když se jedná o tentýž lék;
  • odstraňte léky z dosahu dětí, mohly by se jimi otrávit;
  • těhotné a kojící matky používají léky jen na doporučení lékaře.

Podávání léků dětem:

Dbejte těchto zásad:

  • dětem do tří let podávejte jen léky předepsané lékařem;
  • výjimečně, při běžných, hlavně horečnatých nemocech, mohou rodiče staršímu dítěti podat v rámci svých znalostí a zkušeností i lék volně prodejný;
  • dětem musí podávat léky osoba dospělá, nejlépe vždy jedna z rodiny, aby byl zajištěn předepsaný způsob použití;
  • mnoho léků vyžaduje pravidelné dávkování, a to i v noci.

Každé léčivo použité v nadměrné dávce může způsobit otravu, větší nebo menší poruchu zdraví až bezprostřední ohrožení života. Projevy otravy léčivy mohou být velmi rozmanité, např. zvracení, ztráta vědomí, halucinace, zástava dechu atd. Léčení každé otravy má být rychlé. V případě otravy rychle zavolejte lékaře, nenechte nemocného bez dozoru a zajistěte především jeho dýchání. Pokuste se zjistit příčinu otravy.

Závěr

Vždy si pečlivě přečtěte návod k použití léku a dodržujte uvedená doporučení. V každém případě, kdy si použitím léku nejste jisti, kdy Vám není srozumitelný návod výrobce, kdy vzhled léku neodpovídá popisu, či když pozorujete nějaké nežádoucí nebo neobvyklé účinky léku, obraťte se na svého lékaře či lékárníka. Uvedené zásady platí obzvláště v případě, že užíváte více léků současně, nebo v případě, že jde o dítě, nebo u těhotných a kojících žen.

Léky pro vnitřní užití

Léčiva podávaná ústy (perorálně) = prášky, tablety, dražé, tobolky, kapky, roztoky, čaje atd. procházejí zažívacím traktem, kde podléhají určitým změnám.

Prášky

se vyrábějí téměř výhradně v lékárnách. Prášky mohou být v lékárně děleny do želatinových tobolek, což má výhodu v tom, že pacient nepozná nepříjemnou chuť řady léčiv. Tobolka se po navlhčení položí na kořen jazyka, spolkne se a zapije. Vysypávání tobolek před užitím se nedoporučuje. Všechny prášky je nutno uchovávat na suchém místě, při obyčejné teplotě, a chránit je před světlem a vlhkem.

Tablety, dražé, tobolky

Je vhodné je hodně zapíjet. Účinek se urychlí, necháme-li tabletu (zejména tabletu proti bolestem, na uklidnění, na spaní) před polknutím rozpadnout na lžíci vody. Tablety, které jsou určeny ke vstřebávání sliznicí dutiny ústní, se nechávají pozvolna rozpouštět na jazyku nebo pod jazykem. Tyto tablety obsahují totiž léčiva, která se v žaludku a ve střevech rozkládají a polknutím by ztratila účinnost. Tablety a želatinové tobolky se mají užívat vestoje nebo ve vzpřímené poloze vsedě, nikdy vleže.

Šumivé tablety a granule

Slouží k rychlejšímu nástupu účinku léčiva, což je výhodné například u léků proti bolesti. Šumivá tableta nebo sáček s granulemi se rozpustí ve sklenici vody a ihned po rozpuštění se mají vypít. Pozor, šumivé lékové formy obsahují vysoké množství sodíku!

Sublingvální tablety

se používají ke vstřebání účinné látky z dutiny ústní. Vyznačují se také rychlým nástupem účinku. Nerozkousaná tableta se vloží pod jazyk nebo mezi dáseň a ret a nechá se zvolna rozplynout v ústech. Je třeba nechat působit dostatečně dlouhou dobu (dle příbalového letáku). Tablety se nesmějí polykat ani žvýkat (výjimkou jsou tablety, u nichž je výslovně uvedeno, že jsou též určeny k perorálnímu použití – tedy k polykání). Po aplikaci se nedoporučuje aspoň hodinu jíst, pít, kouřit nebo plivat.

Pastilky

jsou učeny k působení v ústech (např. desinfekční pastilky proti bolesti v krku). Nechávají se zvolna rozplynout v ústech (cucají se). Po aplikaci by pacient neměl jíst ani pít aspoň půl hodiny, aby mohl lék působit. To platí i pro kloktadlaústní spreje.

Želatinové tobolky (kapsle) se vždy užívají celé.

Obalované tablety - dražé

mají zakrýt nepříjemnou chuť a pach léčiva, zvýšit stálost vůči zevním vlivům, zlepšit vzhled, eventuálně pomocí obalové vrstvy, která se nerozpouští žaludečními šťávami, dosáhnout rozpuštění až ve střevech. Dražé/tobolky při užívání zásadně nekousáme, ani nedrtíme, ale polykáme je celé a hojně zapíjíme. Porušení obalu vede k uvolnění veškerého obsahu naráz v žaludku, což je v tomto případě nežádoucí. (Výhodou retardovaných forem je méně časté užívání, zpravidla jednou až dvakrát denně, stabilnější hladina léčiva v organismu a zpravidla i jeho lepší využití.)

Tablety s půlicí rýhou je možné půlit či drtit. V případě potahovaných tablet či dražé a u lékových forem s prodlouženým či řízeným uvolňováním (označují se obvykle jako retardované – retard, SR, CR, SRO apod.). Zde je třeba řídit se pokyny výrobce, neboť záleží na technologickém zpracování dané lékové formy. Retardované tablety tzv. matricového typu se půlit obvykle smějí (nikoliv však drtit nebo kousat!), často mají i půlicí rýhu. Pacient by měl být upozorněn, že tyto tablety se v trávicím ústrojí nerozpadají a vycházejí z těla stolicí celé.

Je třeba dbát na správnou dobu užití (před jídlem, po jídle, ráno, před spaním apod.). To se řídí pokyny lékaře a informacemi uvedenými v příbalovém letáku. Je nutné zapít dostatečným množstvím tekutiny, alespoň sklenicí o obsahu 200 ml. Pacient by měl též dbát pokynů, zda se smí zapíjet pouze čistou vodou, nebo zda lze zapít i jinými nápoji (nikdy nezapíjet alkoholem!).

Roztoky k vnitřnímu užití

se uchovávají v chladu (1‑5 °C) a musejí být chráněny před světlem. Při vzniku zákalu, usazenin a napadení plísní se nesmějí užívat a dále skladovat. U kapek se určuje dávkování počtem kapek, u ostatních je dávkování určeno odměřováním přiloženou odměrkou, kávovou lžičkou nebo polévkovou lžící. Nálevy a odvary (tj. výluhy z léčivých rostlin) je třeba spotřebovat co nejrychleji.

Tekuté lékové formy užívané ústy nebo v ústech - pro vnitřní užití

Roztoky, sirupy nebo suspenze

dávkujeme přednostně přiloženou odměrkou. Pokud odměrka přiložena není, používáme lžičky nebo lžíce. Čajové nebo kávové lžičce odpovídá objem 5 ml, dětské lžičce 10 ml a polévkové lžíci 15 ml. Pokud lék naléváme přímo z lékovky, držíme lékovku štítkem v dlani, aby nedošlo k polití a znečitelnění štítku. Suspenze (tekutiny obsahující zákal z nerozpuštěných pevných částic) je nutné před každým použitím důkladně roztřepat! Suspenze v sáčku před použitím promneme mezi prsty. Užité množství tekutého léku se zapije tekutinou.

Kapky

se dávkují kapátkem, které je součástí balení přípravku. Jiné kapátko se nemá užívat, bývá odlišné velikostí kapky, čímž dojde k nepřesnému dávkování. Roztoky a sirupy musí být čiré; pokud došlo ke vzniku zákalu a usazenin, lék se již nesmí dále používat. Malým dětem tekuté formy podáváme lžičkou nebo injekční stříkačkou.

Čaje

Nejčastěji používaný je nálev připravovaný tak, že se navlhčený rostlinný materiál přelije vroucí vodou, přikryje a nechá asi 15 minut stát. Pak se scedí. Používá se u křehčích částí rostlin, jako jsou květy, listy, natě. K vydatnému vylouhování rostlinného materiálu slouží odvar, který se získává vařením s vodou. Používá se hlavně u tvrdých částí rostlin, jako jsou dřeva, kořeny, kůry. Vyluhování za studena, po předchozím krátkém opláchnutí, použijeme u těch rostlin, které obsahují sliznaté látky, např. lékořice, proskurník, lněné semeno. Mnohé léčivé rostliny obsahují silice – těkavé látky, a proto se čaje mají připravovat v přikryté nádobě, aby se zamezilo jejich vyprchání. Obvyklou dávkou je polévková lžíce suchého čaje na šálek vody o obsahu asi 150 g. U některých našich hromadně vyráběných čajů najdeme tablety s dalšími účinnými látkami. Ty se připraveným čajem zapíjejí.

Kloktadla

jsou určena pro vyplachování ústní dutiny a kloktání. Aplikují se v několika dávkách po dobu 20 až 30 sekund. Celková doba kloktání by měla být asi 1 minuta. Kloktadla se nepolykají. Pokud však dojde k náhodnému požití, není obvykle potřeba se znepokojovat. Některá kloktadla se neředí, jiná se naopak před aplikací naředí podle pokynů výrobce.

Spreje

jsou vhodné i pro osoby, které neumějí kloktat. Před použitím se sejme ochranný kryt spreje a nasadí se aplikátor, který se 2‑3krát stiskne, než se tekutina začne rozstřikovat. Konec aplikátoru se vloží do úst. Při zavřených ústech a zadrženém dechu se aplikátor dvakrát stiskne tak, aby jedna dávka směřovala vlevo a druhá vpravo. Rozprášený roztok se nevdechuje ani nepolyká.

Tekutiny k potírání a masáži dásní

se neředí. Před použitím se důkladně vyčistí zuby. Kapka tekutiny se prstem nebo vatičkou nanese na dásně, které se pak masírují. Tyto přípravky se obvykle používají po jídle, neboť po jejich aplikaci se kvůli dostatečně dlouhé době působení nemá jíst, pít ani čistit zuby.

Spreje s celkovým účinkem

Některé spreje obsahují látky, které se po aplikaci na sliznici úst vstřebají a mají celkový účinek s rychlým nástupem. Sprej se před aplikací protřepe, držte svisle hlavicí vzhůru a stříkněte při zadrženém dechu nejlépe pod jazyk.

Léky pro jiné upotřebení

Tekuté formy

Používají se buď čiré roztoky, nebo emulze (mají charakter mléka) a suspenze (vytvářejí zákal). Emulze a suspenze je před každým použitím potřeba protřepat, aby došlo k rovnoměrnému rozptýlení drobných částic resp. kapiček v kapalině. Roztoky se nanášejí vatovým tampónem. Nutno nanášet jen na postižená místa, ne na okolní zdravou kůži. Pokud se mají dělat teplé obklady, lék se zahřeje na požadovanou teplotu, namočí se do něj látka, která se přiloží na postižená místa, a přes ni se překryje ještě další izolační vrstva látky.

Chladivé zábaly se naopak nemají vzduchotěsně zakrývat, aby nedocházelo k městnání tepla.

Na kůži

můžeme aplikovat různé masti, pasty, krémy a gely nebo zásypy, dále tekuté lékové formy jako roztoky, emulze nebo suspenze, případně spreje. Zvláštní lékovou formou jsou náplasti, které obsahují účinné látky. Tyto látky se postupně uvolňují, pronikají přes kůži do organismu a mají celkový účinek. Před aplikací očistěte kůži. Respektujte pokyny, zda se má daný přípravek vetřít do kůže, nebo lehce potřít v tenké vrstvě, či naopak v silné vrstvě, zda se má přiložit okluzívní obvaz (způsobující zapaření kůže), nebo ponechat kůži volně dýchat. Po použití je třeba omýt si ruce.

Masti

jsou za obyčejné teploty dobře roztíratelné a měknou při teplotě těla. Pokud obsahují více práškovitých součástí, hovoříme o pastách. Masti s větším obsahem vody označujeme jako krémy. Nanášejí se přímo z tuby, nebo čistým plochým předmětem na nemocné místo – pokožku, nebo se vtírají mírnou masáží. Kůže, na kterou se mast přikládá, má být předem co nejlépe očištěna. Po nanesení masti je nutno si dobře omýt ruce, aby se mast nedostala tam, kam nepatří.

Oční masti

Při jejich aplikaci nepoužívat první centimetr masti vytlačený z tuby. Oční masti připravené v lékárně vtíráme do spojivkového vaku sterilní skleněnou tyčinkou, případně se nanese přímo z tuby nebo tyčinkou pod spodní víčko. Tyčince je třeba věnovat velkou pozornost. Před použitím se musí pečlivě očistit, měla by být před každým použitím vyvařena po dobu 10 minut. Tyčinka nesmí být na pohmat ostrá. Pacient zavře oko a pomalu s ním pohybuje, aby došlo k rovnoměrnému rozprostření masti. Po aplikaci obvykle dochází k přechodnému zhoršení vidění. Všechny masti, pasty a krémy se uchovávají na chladném místě, chráněny před světlem, teplem a mrazem.

Oční přípravky

se připravují nebo vyrábějí jako sterilní. Po prvním otevření se nemají z důvodu mikrobiální stability používat déle než jeden měsíc, proto by si měl pacient poznamenat datum prvního otevření. Z důvodu možného přenosu infekce nesmí jedno balení používat více osob najednou! Kapátko nebo tuba oční masti nemá kvůli kontaminaci přijít do styku s okem. Pokud pacient užívá více očních přípravků najednou, je nutné zachovat mezi aplikacemi jednotlivých přípravků časový odstup několika minut (asi 10 minut). Vždy se nejprve aplikují kapky a teprve po nich masti.

Oční kapky, oční vody

se obvykle užívají k výplachům očí. Aplikují se pomocí přiložené vaničky, která se naplní asi z poloviny oční vodou a přiloží se k oku. V mírném záklonu pacient pomalu pohybuje okem, aby došlo k omytí celého jeho povrchu. Oční voda má být zahřáta na teplotu těla. Je možno vkapávat stejným způsobem jako oční kapky. Kapeme přímo z kapací lahvičky s lehce zakloněnou hlavu a spodní víčko stáhneme ukazovákem dolů. Z výšky 2‑3 cm od oka se pak kápnou 1‑2 kapky. Víčko se podrží ještě asi 10 vteřin odtažené. Užívají-li se zároveň oční kapky a oční masti, kapávají se kapky před vkládáním masti. K očním lázním užíváme tvarované skleněné nebo umělohmotné vaničky. Naplněná vanička se přiloží k oku, hlava se zakloní, čímž se tekutina dostane přímo na oko. Pomalými pohyby víček je pak umožněn kontakt roztoku s celým povrchem vnějšího oka. Oční kapky i oční vody se nemají podávat příliš studené.

Malým dětem se kapky aplikují vleže do vnitřního koutku oka. Pokud dítě zavře oko, po jeho otevření do něj kapky samy stečou.

Některé nosní kapky jsou uváděny zároveň jako oční. Pokud však byly již aplikovány do nosu, nesmějí se z hygienických důvodů nadále vkapávat do očí.

Ušní kapky

se smějí používat pouze při neporušeném bubínku. Porušení bubínku se pozná, pokud při stisknutém nose foukneme a je slyšet pískání v uchu. Pro použití při porušeném bubínku se používají pouze speciální ušní kapky určené pro tento účel. Takové ušní kapky musí být sterilní, bez konzervačních přísad a v jednodávkových obalech. Ušní kapky se mají být před aplikací ohřát na teplotu těla, aby nezpůsobily nevolnost a závratě.

Kapky se aplikují na boku vleže, ošetřovaným uchem vzhůru. S výhodou kapky pacientovi aplikuje druhá osoba. Ušní lalůček se vytáhne dozadu, aby kapky mohly stéci do zvukovodu. Vkápne se předepsaný počet kapek (obvykle 2 až 3). Po aplikaci má pacient vydržet na boku ještě asi 1 až 2 minuty a potom uzavřít ucho smotkem vaty.

Nosní léky

Před jejich použitím je nutné zbavit nos hlenu – vysmrkáním nebo odsátím hlenů u malých dětí. Jedno balení smí z hygienických důvodů užívat pouze jedna osoba! Po otevření mají nosní léky jen omezenou trvanlivost, obvykle 1 měsíc. Po aplikaci je nutné aplikátor (kapátko, sprej, násadec tuby) omýt teplou vodou.

Nosní léky se nejčastěji používají pro místní účinek. I místně působící léky mohou mít, zvláště při vysokém a dlouhodobém dávkování, i celkové vedlejší účinky.

Nosní kapky

Kapeme 1‑2 kapky při silně zakloněné hlavě vsedě nebo vleže. Mírným vtáhnutím vzduchu se lék dostane až do vyšších partií nosu. Kapátko nevsunujeme do nosních otvorů. Před kapáním odstraníme hlen z povrchu nosní sliznice. Při vkapávání nosních kapek dětem nesmí být použito přílišné dávky kapek, které by dítě mohlo vdechnout až do hlubších částí dýchacích cest. Aby kapky nestékaly do hltanu a nedošlo ke spolknutí, pacient se po vkápnutí předkloní se stlačeným nosem. Totéž se opakuje u druhé nosní dírky.

U malých dětí se doporučuje nos vytírat smotkem vaty navlhčeným nosními kapkami.

UPOZORNĚNÍ! Některé nosní kapky jsou uváděny zároveň jako oční. Pokud však byly již aplikovány do nosu, nesmějí se z hygienických důvodů nadále vkapávat do očí.

Nosní spreje

s dávkovacími rozprašovacími ventily je nutné před prvním použitím „napumpovat“ několikerým stisknutím, dokud nedojde k vystříknutí první dávky. Při aplikaci se spreje drží ve svislé poloze, hlava je mírně předkloněna. Aplikátor se zavede do nosního průduchu, druhý průduch se stlačí prstem. Aplikace dávky se provede stisknutím aplikátoru nebo stlačením plastové lahvičky (podle druhu spreje) během lehkého nádechu. Aplikátor je nutné vysouvat z nosu stlačený, aby nedošlo k nasátí obsahu nosu.

Správný výběr lékové formy

Pro léčbu kožních chorob je podstatná nejen účinná látka, ale i správně vybraná léková forma přípravku. Volba se řídí stavem kůže, záleží na tom, zda se tvoří puchýře, kůže mokvá, či zda je pouze zarudlá. Rovněž záleží na tom, zda je zánět v akutním nebo chronickém stadiu. Špatně zvolená forma může stav choroby zhoršit, například zásypy nejsou vhodné na mokvající rány, neboť dochází k tvorbě krust. U takových projevů je spíše vhodné oplachování. Na svědivou, zarudlou kůži s pupínky jsou zase vhodné chladivé tekuté zásypy. Výběr jednotlivých lékových forem uvádí následující tabulka.

Stádium zánětu

Puchýře, mokvání

Pupínky, drobné puchýřky

Zarudnutí, drobné pupínky

Akutní zánět

Roztoky

Tekuté zásypy

Zásypy

Subakutní zánět

Emulze

Krémy

Pasty

Chronický zánět

Masti

 ---  ---

Obecně platí zjednodušené pravidlo: „Mokré se léčí mokrým, suché suchým.“

Spreje

Před prvním použitím je potřeba odvzdušnit ventil několikerým (asi 2x) stisknutím dávkovací hlavice. Většina sprejů vyžaduje, aby při aplikaci byla lahvička držena svisle s ventilem nahoře (jsou však výjimky, které se drží obráceně). Aplikace se provádí ze vzdálenosti asi 20 cm, aby se vytvořil souvislý film, rozprašování se má provádět krouživými pohyby. Pěnové a práškové spreje je třeba před upotřebením protřepat.

Nádobku spreje je nutné chránit před nárazem, přímým sluncem a teplotou vyšší než 50 stupňů Celsia.

Zásypy

se rozprašují na pokožku jemně pomocí vaty. Pokud se mají vpravit foukáním do tělních dutin, použije se balónek.

Tekuté zásypy – tekuté pudry

Před použitím protřepte skleničku, aplikujte vatovým tampónem nebo štětečkem. Na noc se ošetřené místo zakryje ochranným obvazem, aby nedošlo k setření. Pokud tekutý zásyp zhoustne, je možné ho zředit převařenou vodou.

Transdermální náplasti

obsahují léčivé látky, které se z nich po přilepení na kůži rovnoměrně po určitou dobu uvolňují a pronikají kůží do organismu. Používají se náplasti např. s nikotinem pro pomoc při odvykání kouření, s ženskými hormony při menopauze, s opiáty proti silným bolestem a jiné. Výhodou oproti vnitřně užívaným lékovým formám je rovnoměrné působení a méně časté dávkování. Jsou však obvykle dražší, takže pacienti musejí připlácet.

Náplast se lepí na čistou, neporušenou a neochlupenou kůži. Pokud je třeba odstranit drobné chloupky, nemá se příslušné místo holit, ale ostříhat malými nůžkami. Holení může způsobit drobná poranění a podráždění kůže. Před aplikací nemá být kůže myta mýdlem, ani ošetřena mastmi nebo krémy, aby nedošlo k samovolnému odlepení náplasti. Po sejmutí ochranné vrstvy se nemá sahat na lepicí plochu, ani ji jinak poškodit. Náplasti se nesmějí stříhat, ani jinak porušit. Po přilepení se má náplast na několik sekund silně přitlačit na kůži. Po uplynutí předepsané doby se náplast sejme a nahradí jinou. Ta se nemá lepit na stejné místo. Náplasti se rovněž nelepí na prsa a do jejich blízkosti. Pacient se i s náplastí může sprchovat nebo koupat, pokud však pod náplast pronikne voda (při silném zpocení), je třeba náplast vyměnit za jinou.

Rektální léky

jsou určeny k aplikaci do konečníku. Mohou být určeny jednak pro místní použití, ale mohou mít i celkový účinek. To se používá například tehdy, nemůže-li pacient lék užít ústy (např. při zvracení, přílišném dráždění žaludku, epileptickém záchvatu, bezvědomí a podobně), s oblibou se používá i u malých dětí (nepodávat zároveň tentýž lék ve formě pro užívání ústy a pro rektální použití). Rektálně podaný lék má obvykle rychlejší nástup účinku a vyšší dostupnost než při podání ústy.

Před aplikací a po ní je třeba omýt si ruce. Aplikace se obvykle provádí po stolici a po omytí konečníku (je-li to možné). Pokud se aplikují projímadla, je třeba pamatovat na rychlý účinek.

Dětem se rektální léky aplikují vleže. Po aplikaci je třeba pevně stisknout hýždě asi na 5 minut, aby nedošlo k vyprázdnění.

Čípky

Čípek je potřeba vyjmout z obalu opatrně, aby se nedeformoval. Před aplikací je vhodné čípek navlhčit nebo lehce nahřát pro snadnější zavedení. Je vhodné zavádět vleže na zádech s nohama rozkročenýma a pokrčenýma. U dětí nebo ležících pacientů lze též zavádět v poloze na břiše, na boku nebo na loktech a kolenou. Je výhodné zavádět čípky nikoliv hrotem, ale tupou stranou, protože takto se řitní svěrač lépe sevře.

Čípky chraňte před teplem, aby nedošlo k jejich roztavení.

Rektální kapsle

jsou tobolky určené k podání celkově působícího léčiva do konečníku, v případě, že je to výhodnější než podání ústy. Před aplikací se lehce navlhčí vodou. Zavádí se tupým koncem, obvykle na noc před spaním.

Rektální masti

Mast se buď potírá na omytý konečník, nebo se pomocí přiloženého aplikátoru zavádí do řitního otvoru. Aplikátor se našroubuje na tubu, tlakem se naplní mastí, zavede do konečníku a při pomalém vytahování se vytlačí souvislý proužek masti. Po každém použití se aplikátor zvenčí očistí.

Klystýry

jsou určeny k aplikaci tekutého léčiva do střev (například při střevních zánětech). Aplikují se vleže, nejčastěji večer před spaním. Po sejmutí ochranného krytu se aplikátor zavede do konečníku a lehkým tlakem na plastovou nádobku se její obsah vpraví do konečníku. Po aplikaci má pacient několikrát změnit polohu těla, aby se tekutina rovnoměrně rozprostřela v tlustém střevě.

Vaginální přípravky

(určené pro ženy) se aplikují do pochvy. Může se jednat o tablety, čípky, globulky, gely, krémy nebo výplachy. Obvykle se aplikují pro místní účinek, ale při vstřebání účinných látek může dojít k celkovým vedlejším účinkům, které se omezí respektováním návodu k použití.

Vaginální léky se nepoužívají během menstruace (pravidelného měsíčního krvácení). U antikoncepčních přípravků je kvůli účinnosti potřeba respektovat výrobcem doporučenou minimální dobu mezi zavedením a pohlavním stykem. K usnadnění aplikace někdy bývá přiložen aplikátor. Ten se zavádí vleže hluboko do pochvy. Po použití je potřeba ho rozebrat a omýt teplou vodou. Těhotná žena by bez porady s ženským lékařem neměla aplikátory vůbec používat.

Čípky, poševní kuličky

se uchovávají na suchém místě, při teplotě 10‑20 °C. Před aplikací odstraňte ochranný obal. Někdy se doporučuje čípek před zavedením namočit ve vodě. Čípky se nejlépe podávají nemocným ležícím na boku.

Vaginální tablety, čípky a globule

se zavádějí vždy vleže na zádech s pokrčenými dolními končetinami hluboko do pochvy, obvykle večer před spaním. Doporučuje se tabletu před zavedením navlhčit vodou. Pro docílení maximálního účinku se po zavedení nemají provádět výplachy.

K vaginálním tabletám bývá přiložen i aplikátor. Tableta se do něj vloží a navlhčí se vodou. Aplikátor s tabletou se zavede co nejhlouběji do pochvy a lehce se stiskne píst, aby se tableta uvolnila a přilnula k poševní stěně.

Vaginální krémy a gely

Aplikace se vždy provádí přiloženým aplikátorem, který se naplní po značku na válci. Zavede se hluboko do pochvy a zatlačí se na píst, čímž dojde k vlastní aplikaci. Aplikátor se vytahuje za plnicí rourku, nikoliv za píst, aby nedošlo k opětovnému nasátí krému nebo gelu. Jednorázový aplikátor se vyhodí, ostatní je třeba po použití vymýt teplou vodou.

Výplachy pochvy

se provádějí pomocí klystýrového balónku (z lékárny) nebo zařízení zvaného irigátor. Aplikace se nejlépe provede ve vaně nebo na WC. Po naplnění balónku tekutinou se hadička zavede do pochvy a balónek se stlačí, čímž dojde k aplikaci. Balónek zůstává stlačený až do vytažení hadičky. Ta se po aplikaci propláchne a vyvaří.

Astmatické přípravky

Astma je onemocnění postihující dýchací cesty, proto se při jeho léčbě často používají různé inhalační pomůcky. K tomu, aby byla léčba účinná, je třeba, aby pacient používal tyto pomůcky správně. Pokud lékař předepíše takovou pomůcku poprvé, neměl by pacient nikdy odcházet náležitě nepoučen, včetně praktického předvedení použití! Odborní lékaři obvykle tak činí, ale pokud je přístrojek předepsán praktickým lékařem, setkáváme se velmi často s tím, že pacient není poučen vůbec. Pouze je mu řečeno, aby se řídil návodem. Ačkoliv dnes již jsou příbalové letáky obvykle psány srozumitelnou formou, bez praktického nácviku málokdo inhalaci dobře zvládne. Pokud tedy máte pocit, že Vás lékař nepoučil dostatečně, neváhejte se na něj obrátit s žádostí o důkladné vysvětlení. V lékárně jsou sice schopni Vám způsob aplikace objasnit, ale spíše jen teoreticky, neboť nemají k dispozici adekvátní pomůcky pro nácvik. Takové pomůcky by měly být k dispozici u všech odborných lékařů.

Vzhledem k tomu, že existuje několik různých typů inhalačních pomůcek a výrobci obvykle používají každý svůj vlastní systém, omezíme se zde stručně pouze na nejdůležitější všeobecné pokyny a nejčastější chyby. Návody k použití přístrojů si můžete přečíst v příbalových letácích.

  • Jeden přístroj smí používat pouze jeden pacient.
  • Nezapomeňte sejmout ochranný kryt (tato upomínka na samozřejmou věc se může zdát úsměvná či zbytečná, praxe však ukazuje, že tomu tak vždy není).
  • U některých typů přístrojů je nutné nejprve připravit dávku k použití (například pootočením kolečka tam a zpět, vložením a propíchnutím kapsle s práškem apod.), dle pokynů výrobce. Dávkovací aerosol je potřeba nejprve řádně protřepat.
  • Před vlastní aplikací zhluboka vydechněte, vložte aplikátor do úst a pevně obejměte rty, aby nevznikaly mezery okolo náústku.
  • Při uvolnění dávky léčiva se plynule, ne příliš rychle zhluboka nadýchněte, co nejvíce to jde. Jedině tak je možné, aby léčivo proniklo efektivně hluboko do plic, kde má působit. Modernější přístroje uvolňují dávku automaticky, jakmile se pacient začne nadechovat, jejich použití je proto snazší a efektivnější. (Jsou však také dražší, a tak zpravidla zatěžují pacienty nemalým doplatkem.) U dávkovacích aerosolů je velmi důležité naučit se stisknout patronu s obsahem léčiva právě v okamžiku zahájení nádechu.

 

 

Zdroje:

web                      a další - Seznam




Odběr novinek

Chcete-li odebírat naše novinky, vyplňte níže Váš e–mail.



Odkazy 

Zdroje 

Kontakt 

Občanské sdružení péče o vlastní zdraví a aktivní život

© Copyright 2013 pzaz.cz


Nahoru