Běžné nemoci 

Opar rtu

Jako opar rtu označujeme stav, kdy je náš ret a jeho okolí postiženo herpetickým virem. Jde o bolestivý výsev puchýřků s průsvitným, později často hnisavým obsahem, které praskají za vzniku malých vřídků. Ty se zpravidla v rozmezí 10 až 14 dnů hojí, přičemž zde velmi záleží na včasném zahájení terapie. Opar rtu vzniká nejčastěji na rtu, ale může se objevit i v oblasti nosu, nebo oka.

Původce oparu rtu

Skupina herpetických virů je poměrně rozvětvená a způsobuje řadu rozlišných chorob. Nejčastějším zástupcem této virové rodiny je herpes simplex virus 1. typu (HSV I), který je zodpovědný právě za opar rtu. Výjimečně ho však můžeme nalézt i na jiných místech lidského těla. Jeho blízkým příbuzný je HSV II, který je zodpovědný za opary v oblasti genitálu a konečníku. Pro tyto viry je charakteristické jejich setrvávání v organismu po celý život v nervových uzlících podél páteře, či v oblasti hlavy.

Vznik oparu rtu

Opar rtu je infekční onemocnění postihující lidi všech věkových kategorií bez rozdílu pohlaví nebo rasy. Infekce proniká do lidského organismu porušenou kůží nebo sliznicí nejčastěji v dětství. Pro vlastní přenos je důležitý přímý kontakt s infikovaným vřídkem nebo přenos prostřednictvím tělní tekutiny. Vzhledem k faktu, že je v populaci více než 90 % lidí virem nakaženo, dochází k infekci v prvních letech života. Infekce herpetickými viry mají charakteristický průběh. Nejdříve dochází k primoinfekci neboli prvnímu kontaktu těla s virem, která je ve většině případů zcela bezpříznaková. Pokud je však primoinfekce spojena s výskytem puchýřků, jde o tzv. gingivostomatitidu. Gingivostomatitida je zánět dásní a ostatní sliznice dutiny ústní, kdy se v těchto místech vysejí žlutobělavá bolestivá ložiska připomínající afty. K celkovému stavu se přidává horečka a onemocnění mizí do dvou týdnů. Po primoinfekci virus putuje nervovými vlákny do nervových uzlíků podél míchy nebo v mozku, kde virus přežívá po celý život. Z nervových uzlíků může kdykoliv vycestovat zpět k povrchu kůže nebo sliznice. K tomu dochází především při oslabení organismu stresem, únavou, horečkou, při opalování, menstruaci, špatné stravě nebo z důvodu jiné infekce. Při putovaní nervovým vláknem častokrát virus dojde až na samotný konec, kde způsobí puchýřnaté onemocnění. Někdy však může dojít k rozsevu puchýřků i v samotném průběhu nervového vlákna.

Příznaky oparu rtu

Opar rtu je charakteristický nejen svým průběhem, ale i příznaky, které mu předcházejí. Po uplynutí inkubační doby, která se pohybuje v rozmezí 2 – 6 dnů, dochází na postiženém místě k pocitu pnutí, svědění, pálení či bolesti. Při dotyku jazykem zjistíme drobné zatvrdnutí, které může být na povrchu doprovázeno drobnými tečkami. Poté vzniká otok a zarudnutí místa, které předchází puchýřnatému stádiu. Ložisko oparu často bývá tvořeno vícero napnutými puchýřky velikosti špendlíkové hlavičky. Posléze praskají a zarůstají strupem, který časem odpadne. Po 10 – 14 dnech dochází k vyhojení oparu. Postižené místo může být ještě dlouho po infekci zarudlé. V některých případech nemusí být průběh onemocnění takto klidný, tedy pouze bolestivý, ale mohou se vyskytnout vážné komplikace. K těmto velmi zřídkavým situacím dochází u imunosuprimovaných pacientů, kterým jsou záměrně pomocí léků potlačovány imunitní pochody. Ohroženou skupinou jsou i pacienti s AIDS.

Komplikace oparu rtu

Komplikace oparu rtu se vyskytují u pacientů s poruchou imunitního systému například u onkologicky nemocných, pacientů po transplantaci či pacientů s AIDS. Může dojít k rozvoji zápalu plic, jater či zánětu oka. To může vést ke vzniku rohovkového vředu. Vzácně může dojít k rozvoji herpetické meningoencefalitidy, což je zánět mozku a mozkových blan. Jde o velice závažný stav projevující se horečkami, bolestmi hlavy, světloplachostí a neurologickými obtížemi. Tento stav často vede ke kómatu a smrti.

Léčba oparu rtu

Léčba oparu rtu, respektive herpes simplex viru, je založena na léčbě postiženého místa přípravky s protivirovým účinkem. Tyto přípravky, které obecně nazýváme antivirotika, podáváme nejlépe ve formě masti či gelu. Je zcela nezbytné zahájit léčbu co nejdříve, při prvním příznaku či nepříjemném pocitu na rtu. Další možností jsou antivirotika v tabletách vhodná především pro lidi dlouhodobě a opakovaně trpící opary rtu. Podáváme je především u pacientů s komplikovaným průběhem, s defekty imunitního systému nebo jako prevenci možného vzplanutí infekce. Všeobecně je nejlepší při podezření vzniku oparu zahájit léčbu protivirovou mastí, která se okamžitě dostává do přímého kontaktu s postiženým místem.

Rizika oparu rtu

Opar rtu, který probíhá u zdravých lidí, nemá téměř nikdy žádné trvalé následky a není provázen komplikacemi. Někdy může na rtu několik týdnů přetrvávat světlejší jizvička, která však také sama zmizí. U novorozenců a nejmladších dětí, které nemají plně vyvinutou obranyschopnost, však může onemocnění probíhat závažně. Je proto třeba dbát, aby takto malé dítě nepřišlo do intenzivního kontaktu s člověkem trpícím oparem. Stejně tak by se oparu měli vyhýbat dospělí lidé s oslabenou imunitou. Rizikovým faktorem je tedy především blízký kontakt s nemocným. Dále mezi rizikové faktory vzniku oparu rtu patří stres, vysoké teploty, menstruace, slunění či jiné infekční onemocnění.

Prevence oparu rtu

Prevence oparu rtu spočívá především ve vyhýbání se přímému kontaktu s nemocným. To platí i o společném užívání ručníků, příborů, krému či balzámů na rty. Dále prevence oparu rtu spočívá ve vyvarování se přímému slunci, v posílení imunitního systému a obranyschopnosti proti jiným infekcím. Doporučuje se užívání vitamínů, zdravá životospráva, dostatek tekutin, pravidelný a dostatečný spánek a dostatek pohybu.

 Zdroj: http://cs.medixa.org/nemoci/opar-rtu