Běžné nemoci 

Správná strava

Výživové normy, doporučené dávky živin

Člověk musí jíst a pít, aby mohl žít a pracovat. Bez správné výživy nemůže zůstat zdráv. Proto musí při výběru stravy využít svých rozumových schopností a stravu vybírat podle množství a složení – musí svůj způsob stravování usměrňovat a stravovat se racionálně. 

Racionální výživa obsahuje optimální množství a poměr základních živin, minerálních látek a vitamínů a odpovídá současným vědeckým poznatkům a cílům společnosti. Pro člověka je přirozená strava smíšená, která odpovídá jeho fyziologickým potřebám. Množství a složení stravy je ovlivněno pohlavím, tělesným zatížením, věkem, zdravotním stavem a prostředím. 

Doporučené výživové dávky jsou vypracované pro vybrané druhy živin (základní a doplňkové). Do základních živin patří bílkoviny celkem a bílkoviny živočišné, tuky celkem a kyselina linolová, glycidy, vápník, železo, vitamín A, B₁, B₂, C a E. Mezi doplňkové živiny patří rostlinné bílkoviny, některé minerální látky a vitamíny (P, Zn, Mg, B₆, PP...).

Nové doporučované dávky potravin snižují spotřebu tuků (zejména živočišných), živočišných bílkovin a energetickou hodnotu. Doporučuje se zvýšit podíl nestravitelné vlákniny a téměř všech vitamínů. Z toho vyplývá snížení podílu živočišných potravin o 10–20 %. 

Hlavní zásady racionální výživy

Racionální (rozumná) výživa má individuální charakter a splňuje všechny nároky organismu. Je nutné dodržovat několik zásad:

1. Energetická hodnota stravy – příjem stravy odpovídá energetickému výdeji. V průběhu života se příjem energie mění. V dětství, kdy organismus roste a sílí, musí být přívod energetické hodnoty vyšší, než je energetický výdej. V pozdějším věku se má přívod energie snižovat.
2. Složení stravy – má obsahovat denně správné množství základních živin, vitamínů a minerálních látek. Pokrmy je vhodné kombinovat tak, aby v nich byly zastoupeny všechny základní skupiny potravin.
3. Správná příprava stravy– zvolit šetrnou předběžnou i tepelnou úpravu potravin podle druhu.
4. Správné časové rozložení jídla– 3 až 5 denních jídel. U nás je zvykem konzumovat snídani, oběd, večeři, které se doplňují přesnídávkou a svačinou.
5. Prostředí, kde je jídlo konzumováno – způsob servisu, kulturnost prostředí, vzhled pokrmu.

Druhy stravy

Rozlišuje se strava smíšená, vegetariánská, syrová, makrobiotická, kyselinotvorná a zásadotvorná.

Strava smíšená

je pro člověka přirozená a odpovídá jeho fyziologickým potřebám. Správně vyvážená strava musí mít správný poměr základních organických živin. U dospělého člověka má být celková energetická potřeba krytá asi z 15 % bílkovinami, 30 % tuky a 55 % glycidy. V různých podmínkách se může tento poměr měnit. Nevhodně volená skladba a množství stravy způsobuje civilizační choroby. 

Strava smíšená musí být pestrá a obsahovat 5 různých skupin potravin:

1. Maso, masné výrobky a vejce – mají krýt asi l0 % celodenní spotřeby energie.
2. Mléko a mléčné výrobky – mají tvořit asi l5 % celodenního výdeje energie.
3. Obiloviny a luštěniny – tvoří asi 35 % celodenní energie (zdroj bílkovin a glycidů).
4. Zelenina, ovoce a brambory – pokrývají asi l5 % spotřeby energie. Mají velký biologický význam, jsou zdrojem vitamínů a minerálních látek.
5. Tuky a cukr – jsou zdrojem vysoké energetické hodnoty, mají tvořit asi 25 % příjmu.

Strava má být plnohodnotná. Nevyrovnanost v jednotlivých složkách potravy může být příčinou různých problémů.

Kyselinotvorná a zásadotvorná strava

Strava je zásadním (ne však jediným) z faktorů, který výrazně ovlivňuje stav ABR (acidobazické rovnováhy). Zde si musíme uvědomit, že naše tělo si některé kyseliny vytváří samo, a mnoho jich přijímá nevhodnou stravou. Avšak zásadité látky je nuceno přijímat pouze v potravě. To je skutečnost, která naznačuje, že převaha kyselin je u člověka pravděpodobnější než převaha zásad.

Syrová strava

Při tepelném zpracování potravy se u některých potravin ničí jejich biologická hodnota (některé vitamíny). Platí to hlavně u rostlinné stravy, zejména u ovoce a zeleniny. Z živočišné potravy se v syrovém stavu používá mléko a mléčné výrobky.

Vegetariánská strava

Je to strava zaměřená na rostlinné potraviny: ze stravy je vyloučeno hlavně maso. Názory na tento druh stravy se do jisté míry liší. Navíc existují různé "stupně" vegetariánství:

1. vegani – totální vegetariáni, ze stravy vylučují všechny živočišné potraviny vč. medu,
2. vitariáni – konzumují pouze syrovou rostlinnou stravu,
3. laktovegetariáni – kromě rostlinné stravy konzumují mléko a mléčné výrobky,
4. ovolaktovegetariáni – kromě rostlinné stravy konzumují i mléko, mléčné výrobky a vejce,
5. semivegetariáni – kromě rostlinné stravy, mléka, mléčných výrobků a vajec konzumují i ryby a drůbež (jde prakticky o přechod mezi stravou vegetariánskou a smíšenou).

Makrobiotika

Makrobiotika patří mezi výživové směry, které se v praktikují v mnoha formách. Vychází z taoistické filozofie založené na staročínských vševesmírných prasilách JIN a JANG (– a +). Podle tohoto principu je nutriční hodnota každé potraviny určována poměrem jin a jang. Ideální poměr jin a jang má obilné zrno, a proto tvoří základ makrobiotické stravy. Za zakladatele makrobiotiky se považuje japonský filozof G. Oshawa (1893–1966). Klasická makrobiotika má několik stupňů, od zcela jednostranné obilné stravy až k stravě pestřejší, kde je základem také obilí. Ze stravy se téměř vylučují veškeré živočišné produkty, saláty, ovoce a sladké pokrmy. Na minimum se omezuje také přísun vody. Podle teorie makrobiotiky je makrobiotikou možné léčit různá onemocnění. Strava nicméně neobsahuje dostatečné množství plnohodnotných bílkovin, vápníku, železa, vitamínu C, D a B₁₂. Z těchto důvodů je nutné před přísnou makrobiotikou varovat. Doporučuje se jako doplněk běžné výživy, která může účinně přispět k vyrovnání jejích nedostatků.

Směry ve výživě

Doporučujeme racionální výživu, která je přizpůsobena individuálním potřebám jedince. Jde o to umět vybírat vhodnou skladbu potravin a pokrmů, které jsou zdravé i dobré. Pro určité skupiny obyvatel se sestavuje tzv. potravinový koš, ze kterého se vytvoří vhodný jídelníček.

Obecné zásady:

• omezit používání tuků, zejména živočišných,
• více používat rostlinné oleje bez tepelné úpravy (např. jako zálivky na saláty),
• zvýšit spotřebu zeleniny, pokud je to možné, tak v syrovém stavu,
• méně používat masa tmavá, zvýšit spotřebu ryb, rybích výrobků,
• častěji zařazovat do jídelníčku mléko a mléčné výrobky se sníženým podílem tuku,
• méně používat bílé pečivo, ve zvýšené míře podávat celozrnné výrobky,
• omezit používání vajec a vnitřností,
• pokrmy méně solit, totéž platí o používání cukru,
• moučníky nahrazovat ovocem.

Nesprávné stravovací návyky a civilizační choroby

Nedostatečný příjem potravy vede k pocitu hladu, k podráždění, podvýživě. S nedostatečným příjmem potravy souvisí anorexie a bulimie.

Nadbytečný přívod potravy má za následek otylost se všemi negativními dopady na organismus. Otylost zvyšuje riziko infarktu, vysokého krevního tlaku, křečových žil, přináší sklon k zánětům průdušek, ke žlučovým kamenům, onemocnění kloubů a šlach, zvýšenou únavu, neobratnost, a tím i častější úrazy. Častým projevem nadváhy je celulitida. Nadměrný přívod tuků a cholesterolu je často příčinou aterosklerózy.

Diferencované stravování

Potřeby lidí, pokud jde o správnou skladbu stravy, se liší. V úvahu je nutné vzít různé okolnosti, které ovlivňují naše nároky na stravování. Diferencované stravování se zajišťuje lidem, kteří žijí v podobných podmínkách, a tudíž mají podobné nároky na stravu. Diferencovaný způsob stravování lze dobře využít ve všech systémech společného stravování. V diferencovaném stravování rozlišujeme:

1. energetickou hodnotu – strava podle fyzického zatížení u každé skupiny,
2. složení stravy – v určitém množství a složení živin,
3. časové rozdělení potravy – podle nároků jednotlivých skupin,
4. prostředí – je vhodné ovlivňovat podle skupin.

Stravu diferencujeme podle věku, pohlaví, tělesného zatížení, zdravotního stavu a podle specifických fyziologických podmínek.

1. Diferencované stravování podle věku – stravování dětí, dospělých, seniorů...

• v období kojení – mateřské mléko, do šesti měsíců se má přejít na pestrou kojeneckou stravu,
• pro batolata – mezi 1. a 3. rokem věku se strava postupně přizpůsobuje dospělým; nekořenit, méně solit,
• předškolní věk – mezi 3. a 6. rokem věku se podává strava pestrá, více mléka a mléčných výrobků, je vhodné pěstovat správné návyky při přijímání potravy a výživy,
• školní věk – dětský organismus se bouřlivě vyvíjí a sílí, strava obsahuje vhodný poměr živin. Mladší školní věk je do 11 let. Podle pohlaví se pak strava diferencuje od 11 let. Organismus mladého člověka v této době dospívá, dokončuje se stavba jeho těla, mění se i jeho vzhled. Zpočátku roste organismus do výšky, později se tento růst zpomalí a postava zesílí. U děvčat se tělesná zdatnost zvyšuje asi do 16 let a u chlapců asi do 20 let,
• mládež – strava se diferencuje podle pracovního zařazení, důležitý je dostatek tělesné aktivity a věnovat pozornost správnému rozložení stravy,
• dospělí – lehce, středně a těžce pracující mají různý fyzický výdej energie,
• výživa ve stáří – snižuje se tělesná aktivita, zpomalují se metabolické procesy, potřeba méně potravy, resp. energetické její hodnoty. Doporučení zní: snižovat příjem živočišných tuků a konzumaci vajec; jíst dostatek ovoce, zeleniny; při špatném stavu zubů jíst měkkou a kašovitou stravu bohatou na bílkoviny. U starších lidí se projevuje zhoršená chuť k jídlu, proto se má podávat strava pestrá a kořeněná, aby vyvolala chuť k jídlu a současně zlepšila sekreci trávicích šťáv. Starší lidé nemají stravu přesolovat, zejména při některých chorobách srdce a při vyšším krevním tlaku. Se změnou metabolismu se projevuje úbytek vápníku, proto se vápník musí ve stravě dodávat v potřebném množství. A je třeba jíst méně a častěji.

2. Diferencované stravování v různých pracovních podmínkách

Stravování v horkých provozech – nutný zvýšený přísun vody a solí, které se ztrácí pocením.

Stravování zemědělců – vyšší ztráta tekutin a solí, je nutné doplňovat.

Stravování lidí pracujících v chladném prostředí – tepelné ztráty nutno nahradit zvýšeným přísunem energetické hodnoty stravy (glycidy, tuky).

Stravování duševně pracujících – nižší nároky na energetickou hodnotu stravy, nesnižuje se však příjem bílkovin (nedostatek způsobuje pocit únavy a přepracovanosti). Nevhodná je konzumace většího množství jídla (vyvolá to ospalost, slabost a únavu).

Stravování při práci s chemickými škodlivinami – doporučuje se konzumace mléka (váže toxické těžké kovy do špatně využitelných komponentů a tělo je díky tomu snáze vyloučí). Ve stravě se omezují tuky, pokud je pracovník vystaven působení toxických látek rozpustných v tucích. Vhodné je podávat více vody pro rychlejší vyplavování toxických látek z těla.

Stravování sportovců – energetická potřeba je velmi různorodá podle charakteru sportu. Pro dobře vyvinutou svalovinu je nutný větší příjem bílkovin (1,5 g bílkovin na 1 kg tělesné hmotnosti). Potřeba množství tuků a glycidů je vyšší. Glycidy je možné podávat v lehce stravitelných tekutinách. Doporučuje se zvýšit příjem vitamínů C, B₁, B₂, A a E. Z minerálních látek má být dostatečný příjem vápníku, fosforu, hořčíku a zinku. Pokud je výdej energie velký a jednotlivci ztrácejí mnoho vody pocením, mají se podávat iontové nápoje obsahující sodné, draselné, chloridové a fosforečnanové ionty.

Výživa těhotných žen – důležité je pravidelné časové rozložení jídel. Energetická hodnota (EH) stravy se zvyšuje asi jen o 400–600 kJ. Strava má být vyvážená s dostatečným množstvím bílkovin a vitamínů. Pokrmy se konzumují v klidu, nejsou vhodná jídla dráždivá, příliš slaná a přemaštěná. V druhé polovině těhotenství se EH stravy zvyšuje o 2 000 kJ oproti stravě žen vykonávajících lehčí práci. Zvyšuje se přísun bílkovin: 1,5–2,0 g na 1 kg tělesné hmotnosti (mléčné bílkoviny). Doporučuje se vyšší příjem glycidů, tuků (ale i zelenina, ovoce). Příjem vápníku se zdvojnásobuje (mléko a mléčné výrobky). Zakazuje se konzumace alkoholických nápojů a kouření. Celkový přírůstek hmotnosti během těhotenství má být 10–12 kg.

3. Léčebná výživa

Léčebná výživa neboli léčebná dieta se používá při různých chorobách. Výběr a úprava stravy při některých chorobách může příznivě ovlivnit průběh onemocnění a je součástí léčebného plánu. Dietetika je jedním z nejstarších oborů medicíny a její začátky sahají do starověkého Řecka. Zásadou léčebné výživy je co nejvíc přiblížit stravu nemocného racionální stravě zdravého člověka.

Léčebného účinku stravy se dosáhne:

• změnou množství stravy (pokles nebo vzestup hmotnosti),
• změnou poměru základních živin (např. bílkovin, glycidů),
• výběrem potravin,
• technologickou úpravou stravy (výběr pouze některých technologií a mechanické přípravy),
• změnou časového rozvržení stravy (např. časté podávání jídla).

Diety a jejich rozdělení

• Tekutá – po operačních stavech; nápoje, polévky, omáčky, poloviční energetický příjem
• Kašovitá – po operačních stavech; plnohodnotná kašovitá strava
• Šetřící – horečnatá onemocnění a nemoci trávicího ústrojí; strava lehce stravitelná
• Racionální – respektuje zásady racionální výživy, správný poměr živin
• S omezením tuku – choroby žlučníku, pankreatu, hepatitida, lehčí onemocnění střev (T 65 g)
• Bezezbytková – při mírném průjmu; omezuje se vláknina, mléko
• Nízkobílkovinná – choroby ledvin; omezení bílkovin (60 g) a soli, mírně snížená EH
• Nízkocholesterolová – při ateroskleróze, hyperlipidémii, onemocnění žlučníku, pankreatu; obsahuje hlavně nenasycené mastné kyseliny (rostlinné oleje) a celulózu (zeleninu)
• Redukční – při obezitě; snížený energetický příjem potravin
• Diabetická – při diabetes mellitus (cukrovka); snížený energetický příjem, omezit glycidy
• Neslaná šetřící – otoky, choroby srdce; snížený příjem sodíku, vyloučení kuchyňské soli
• Výživná – při rekonvalescenci, tuberkulóze, AIDS, podvýživě; energeticky a biologicky hodnotná strava
• Strava batolat – respektuje zásady racionální výživy, lehce stravitelná, nekořeněná jídla, mléčné výrobky

Speciální a standardizované diety

0/S Čajová – při akutním průjmu

1/S Tekutá výživná – energeticky a biologicky hodnotná

4/S S přísným omezením tuku – při akutním onemocnění žlučníku, pankreatu a hepatitidy

S/BLP Bezlepková – při celiakii, neobsahuje pšeničný lepek

Související odkazy:

Výživové normy Zásady výživy Druhy stravy Směry ve výživě Nesprávné návyky Diferencované stravování Léčebná výživa

Zdroj: autorka textu Jiřina Šlaisová,
autor elektronického zpracování: Mgr. Vladislav Hadrava
web volny.cz/lekarnik