Běžné nemoci 

Potřeba soli se může u různých lidí výrazně lišit. Záleží na konstituci, způsobu života i myšlení, na celkové skladbě jídelníčku, množství fyzické aktivity, na klimatických poměrech a počasí. Chuť na slané nám není vrozená. Je to naučený zlozvyk, který podporujeme konzumací slaných jídel. Chuť soli často přehluší přirozenou chuť jídel. Zkuste proto používat více přirozeného koření. Udělejte pokus: omezte na tři týdny konzumaci soli a možná zjistíte, že vám nakonec vyhovuje přirozená slanost potravin. Nadměrné solení přináší do organismu nadměrné množství sodíku, který podle lékařských studií zvyšuje krevní tlak, poškozuje cévy, a zvyšuje tak riziko poškození mozkových cév vedoucí až k mrtvici, a dále poškozuje srdeční tkáň. Stárnoucí cévy ztrácejí schopnost rozšiřovat se a sodík tuto situaci ještě zhoršuje. Sodík a draslík mají být v organismu ve správném poměru. Dojde-li však k jeho porušení a sodík je přijímán v nadměrném množství, odbourává nám z těla draslík, který je důležitý právě pro kvalitu cév.

Jak funguje sůl v našem organismu

Kuchyňská rafinovaná sůl obsahuje dva minerály – sodík a chlór. Sodík a také chlór jsou nedílnou součástí tělesných tekutin a nezastupitelně určují základní vlastnosti vnitřního prostředí našeho organismu.

Sodík – má v organismu řadu velmi důležitých funkcí. Má vliv na správnou kontrakci svalů, podporuje metabolismus minerálních látek, je důležitý pro růst, udržuje vápník v krvi v rozpustném stavu. Ovlivňuje vodní hospodářství (zadržuje tekutiny v těle), udržuje elektrickou aktivitu buněk, přenos nervových vzruchů. Měl by ale být ve vyváženém stavu s draslíkem.

Pokud je však sodíku vlivem nadměrného solení moc, strhává s sebou draslík, který pak v organismu chybí.

Draslík – udržuje tonus svalů, ovlivňuje přenos vzruchů nervovými vlákny, odstraňuje únavu, spolupůsobí při tvorbě tkání a slouží jako přirozené diuretikum. Jeho nedostatek zapříčiňuje nepružnost cév.

Draslík je přítomen uvnitř buněk, zatímco sodík je v mezibuněčné tekutině. Je-li poměr sodíku a draslíku vyvážený, voda v těle a acidobazická rovnováha jsou vyrovnané, svaly a nervy fungují přiměřeně. Je-li draslíku méně, než by odpovídalo rovnováze, nervosvalové funkce se zhoršují, tělo je oslabené, svaly ztrácejí svůj tonus, reakce se horší. Opačný stav – nadbytek draslíku – je vzácný a známe jej pouze u některých frutariánů (jejichž jídlo se skládá výhradně z plodů) nebo u lidí na dietě s nízkým obsahem sodíku.

Přemíra sodíku ve tkáních způsobuje, že se na něj váže voda. Tak vznikají otoky a zároveň se zvyšuje krevní tlak. Srdce se musí více namáhat. Každý pátý občan České republiky trpí nebezpečně vysokým krevním tlakem.

Kvalitní sůl má pro náš organismus několik významů:

1. Doplňuje některé chybějící minerální látky – pokud není rafinovaná (vybělená).
2. Sůl nezbytná pro tvorbu kyseliny solné v žaludku, která je základní látkou při trávení.
3. Správné množství soli je rozhodující pro správnou energetickou činnost ledvin.
4. Příjmem soli regulujeme i správný poměr mezi sodíkem a draslíkem. Čím více konzumujeme tropického ovoce a brambor (které obsahují hodně draslíku), tím více je třeba solit.
5. Při přípravě jídla ovlivňuje sůl kvalitu a dostupnost živin.

Slaná chuť – ovlivňuje dle čínské a japonské tradice ledviny a močový měchýř. A právě v ledvinách sídlí podle této tradice naše životní energie. Jsou-li naše ledviny v horší kondici, i naše životní síla může být oslabena. Ledviny jsou orgán, který od 20 let věku už jen stárne, nelze je již regenerovat. Proto bychom měli se solí zacházet opatrně.

Při přípravě jídel je nezbytné, aby sůl byla dodávána hned při počátku vaření, aby se stala součástí pokrmu. Je-li sůl do potravin zabudována procesem vaření, je jí k uspokojení chuti potřeba méně, než je-li jídlo dosolováno až dodatečně. Přisolování volnou solí není vůbec možné doporučit: sůl, jež není v jídle vázaná procesem zpracování, se uvolňuje do organismu příliš nárazově. Pokud používáme sůl jako dochucovadlo, měla by být vždy provařená alespoň 10 minut mírným varem. Je lepší, když se přidá na počátku vaření. Nikdy by se nemělo dosolovat na talíři.

Jsou však i situace, kdy je výhodnější solit až v průběhu vaření. Chceme-li udělat kvalitní vývar jako základ pro polévky a omáčky, je výhodnější vložit základ (mořské řasy, tvrdé části zeleniny) do studené neosolené vody.

Slané potravinové doplňky harmonizují náš organismus tím, že je v nich sůl se svým energetickým protikladem propojena tepelnou úpravou, kvašením, tlakem a dlouhodobým energetickým působením. Sůl, která projde těmito procesy, nezatěžuje organismus, ale naopak mu dodává cenné, snadno vstřebatelné látky. Evropská tradice má jako takovýto doplněk kvašenou zeleninu (pickles) nebo okurky. V orientálních kuchyních jich nalezneme řadu, mnohé mají někdy až zázračné účinky. Slané švestičky ume-boši, sójová pasta Miso, sójová omáčka Tamari, sezamová semínka opražená a utřená společně s vysušenou mořskou solí – tzv. gomasio. Jedná se vesměs o velmi účinné substance. Mějte však vždy na paměti naši lidovou moudrost, která praví: „Dobrého pomálu.“

Na trhu existuje několik druhů soli, jaká je nejlepší?

Sůl kamenná, nebo sůl mořská?

Odborníci na výživu mají často odlišný názor na to, jaká sůl je pro člověka vhodnější, lepší: jestli mořská, anebo kamenná. Kamenná sůl byla dříve také mořskou. Leží ale už statisíce let v temnotě a chladu bez pohybu. Kdežto mořská sůl je v neustálém pohybu, plná energie, slunce a minerálů.

Běžná kuchyňská sůl je většinou vysoce čištěný produkt. V procesu čištění byla původní sůl zbavena asi šedesáti prvků, které tělo nutně ke své funkci potřebuje. Nerafinovaná mořská sůl obsahuje pouze 75 % chloridu sodného a zbylých 23 % připadá na jiné minerály. Rafinovaná kuchyňská sůl je však z téměř 99 % chlorid sodný – a ostatní minerály v ní zcela chybějí.

Velmi vhodná na solení je Atlantská sůl, která se dá koupit v obchodech se zdravou výživou buď šedá, nebo bílá. Šedá Atlantská sůl je těžena v ekologicky čistých místech a neprochází procesem bělení ani jódování, a zůstává tak v nejpřírodnějším stavu. Je ovšem trochu dražší než jiné soli, ale její kvalita za to stojí.

Himalájská krystalická sůl z halitů

Hality jsou nejkrásnější krystaly soli, plně průhledné, s typickou krychlovou strukturou. Jejich největší předností není přítomnost minerálů, ale vysoký stupeň krystalického uspořádání, který vznikal po miliony let za velmi specifických přírodních podmínek. Proto jsou přirovnávány k diamantům mezi solemi. Rozdíl mezi působením halitové soli a soli průmyslovo-potravinářské na lidský organismus může být přirovnán k rozdílu působení vzduchu čistě panenské přírody a znečištěného ovzduší velkoměsta. Už více jak 3000 let se v Asii používají k léčení. Solné krystaly hality mají vysokou schopnost ničit cizorodé látky v těle.

Příprava krystalické solanky

Hality vložte do sklenice a doplňte ji čistou pramenitou vodou. Asi za 1 hodinu vznikne nasycený roztok (krystaly se v nasyceném roztoku již dále nerozpouštějí). Takto připravenou solanku můžete použít buď k solení pokrmů, nebo k pitné kúře, která je vhodná k detoxikaci lidského těla. Doporučená denní dávka: 1 čajová lžíce solanky zředěná 0,2 l pramenité vody. Proces přípravy solanky můžeme s hality opakovat.

Zdroj: http://www.dobre-zdravi.cz/jak-zdrave-solit/t-313/, http://www.e-elixir.cz