Léčivý přípravek má prokazatelné a opakovatelné léčivé účinky. Je zákonem definován jako látka či kombinace látek, kterou lze použít u lidí nebo podat lidem za účelem obnovy, úpravy či ovlivnění fyziologických funkcí prostřednictvím farmakologického, imunologického nebo metabolického účinku nebo za účelem stanovení lékařské diagnózy, případně jako látka či kombinace látek prezentovaná s léčebnými nebo preventivními vlastnostmi v případě onemocnění lidí.
Homeopatika
Homeopatika jsou u nás registrována Státním ústavem pro kontrolu léčiv (SÚKL) jako volně prodejné léčivé přípravky – léky.
Doplňky stravy
Doplněk stravy je zákonem definován jako potravina, jejímž účelem je doplňovat běžnou stravu a která je koncentrovaným zdrojem vitaminů a minerálních látek nebo dalších látek s nutričním nebo fyziologickým účinkem, obsažených v potravině samostatně nebo v kombinaci, určená k přímé spotřebě v malých odměřených množstvích.
S tím souvisejí i zvláštní pravidla pro označování doplňků stravy – je výslovně zakázáno přisuzovat doplňkům stravy vlastnosti prevence, léčby či vyléčení lidských onemocnění, nebo na tyto vlastnosti odkazovat. Reklama na doplněk stravy pak nesmí uvádět v omyl přisuzováním vlastností prevence, ošetřování, léčby nebo vyléčení lidských onemocnění, nebo takové vlastnosti třeba jen naznačovat.
Pokud odborník doporučí zákazníkovi doplněk stravy jako léčivo (nebo místo něj), resp. nepřípustně prezentuje jeho léčivý efekt, zakládá to u něj podle okolností vznik řady odpovědností – z těch nejvýznamnějších zmiňme alespoň následující…
V prvé řadě takové jednání může naplnit skutkovou podstatu řady deliktů typu nekalé soutěže, které jsou upraveny v obchodním zákoníku (klamavá reklama, klamavé označování zboží a služeb, ohrožování zdraví spotřebitelů), přičemž zajímavostí je, že zde může žalovat nejen zákazník, ale i konkurenční lékárna, a v některých případech rovněž sdružení na ochranu spotřebitelů či podnikatelů. Pokud by takový delikt nekalé soutěže byl závažný (např. co do způsobené škody), může mít i rozměr trestněprávní (trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže). Vznikne-li v důsledku takového protiprávního jednání škoda, zakládá to samozřejmě též odpovědnost za škodu. Apod.
Zdroj: Zdravotnické noviny 44, 1. 11. 2010, 29. právní poradna – JUDr. Jan Vondráček, advokát, Praha
Doplňky stravy připravujeme
Připravujeme pro Vás seznam doplňků stravy, které by Vám mohli prospět
Pozornost je schopnost zaměřit psychickou aktivitu na určitou činnost, předměty nebo děj. Je to psychická funkce, jejímž úkolem je vybírat z množství podnětů dopadajících na organismus ty, které jsou z jeho hlediska důležité. Předpokladem je bdělost a jasnost vědomí.
Vlastnostmi pozornosti jsou:
vytrvalost,
soustředění,
rozsah,
selektivita,
stabilita.
Porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD)
ADHD (Attention deficit hyperactivity disorder) – porucha s deficitem pozornosti a hyperaktivitou je onemocněním, které se projevuje obtížemi se soustředěním, nepřiměřeně zvýšenou aktivitou a impulzivitou dítěte. Výskyt ADHD u dětí školního věku se pohybuje podle různých studií mezi 3–17 %, chlapci bývají postiženi třikrát častěji než dívky.
Příčiny poruchy pozornosti:
spočívají v narušení jednotlivých složek pozornosti – dochází k jejich snížení nebo zvýšení a jiným kvalitativním odchylkám,
může nastat například snížení schopnosti koncentrace pozornosti (při vyčerpání, manických stavech, schizofrenii a jiných poruchách psychotického okruhu atd.),
dojde k nepřiměřeně zvýšené funkci některé složky pozornosti (například zvýšení koncentrace pozornosti se zhoršením distribuce a selektivity při hypochondrii; předčasné reagování na podnět nebo přeslechnutí podnětu při velkém duševním napětí),
řada dětí má problémy s poruchami pozornosti spojenými s hyperaktivitou. Je to vývojová porucha charakterizovaná nepřiměřeným stupněm pozornosti, hyperaktivity a impulsivnosti.
Pozornost dítěte pracuje na základě regulace podráždění a útlumu. Na jedné straně zesiluje významné podněty a zvyšuje schopnost jejich vnímání a na straně druhé tlumí vnímání podnětů nedůležitých.
Poruchy pozornosti u dětí rozdělujeme na 2 formy:
Dítě je přecitlivělé na veškeré podněty – není schopno utlumit vedlejší rušivé vlivy a zaměřit pozornost na podstatné podněty, věnuje nadměrnou pozornost všem podnětům bez rozdílu. Vzniká tak nesoustředěnost a roztržitost, způsobená nikoli nedostatkem, ale nadbytkem soustředění.
Dítě je neschopné zaměřit a udržet pozornost, soustředit se – je to způsobeno zvýšenou unavitelností. Pozornost dítěte kolísá.
Většina dětí s poruchami pozornosti však trpí oběma typy. Jakmile si rodiče něčeho všimnou, měli by vyhledat odbornou pomoc.
Celkové vyšetření zahrnuje pečlivé posouzení příznaků a zdravotních, psychických (psychologických i psychiatrických), osobních a rodinných aspektů. Důležitou součástí vyšetření je i zhodnocení povahy a osobnosti dítěte i jeho nejbližších příbuzných a kvalita vztahů v rodinném kruhu.
Poruchy osobnosti u dětí s ADHDmohou s sebou nést určité specifické rysy chování, kterými jsou:
nepružnost (znamená chronickou neochotu změnit jednou přijaté stanovisko, neochotu přizpůsobit se situaci),
vztahovačnost (dítě je přecitlivělé na každou negativní poznámku či reakci okolí, má sklon obviňovat druhé z úmyslu ublížit mu),
rychlá proměnlivost nálad (citové reakce jsou nepředvídatelné, nálada se rychle střídá, dítě se chová jako dítě mladší, snadno se vzteká, je zvýšeně pohotové k agresi a negativistickým reakcím),
nesnášenlivost (chronická agrese vůči ostatním lidem, destruktivní chování, lhaní),
opoziční chování (neschopnost podřídit se autoritě a obecně uznávaným pravidlům, často se rozčilují, hádají s dospělými a jsou schválně protivné),
nedostatek sebeúcty, špatné sebepřijetí (děti mají potíže uvědomit si svou hodnotu ve vztahu k okolnímu světu, necítí se příliš dobře mezi více lidmi, mají nepříjemné pocity, prožívají rozpaky; zhoršení sebepřijetí a sebeúcty je více než pochopitelné, když si uvědomíme, jak se dítě díky všem svým projevům, které se s ADHD spojují, nutně dostává do nepříjemných a frustrujících situací),
deprese (špatná nálada, plačtivost, sociální izolace, změněné spánkové návyky, nechutenství, ztráta zájmů, někdy i myšlenky na sebevraždu),
úzkost (poruchy úzkosti, somatické symptomy jako např. bolení břicha, zvracení, bolest hlavy, strach z odloučení od rodičů, obsedantní chování, …).
ADHD a inteligence jsou dvě naprosto odlišné věci. Dítě s diagnózou ADHD je často intelektově normálně nebo nadprůměrně vyspělé. Při vyšetření testem IQ, který se skládá z okruhů zaměřených na různé aspekty, má dítě s ADHD často velké rozpětí mezi jednotlivými hodnotami, od podprůměrných k vynikajícím výsledkům. Vyplývá to přímo ze základních charakteristik této poruchy – nejhorší výsledky jsou v testech zaměřených na soustředění a krátkodobou paměť.
U syndromu ADHD nejde tedy v souvislosti s inteligencí a myšlením o snížení rozumových schopností, ale jde o zvláštnosti a nápadnosti v některých jejich vlastnostech a ve způsobech jejich uplatnění.
má obtíže s udržením pozornosti při plnění úkolů nebo při hře,
zdá se, jako by při přímém rozhovoru neposlouchalo,
má potíže s rozvržením úkolů a činností,
vyhýbá se úkolům, které vyžadují nepřerušovanou duševní práci, nebo je nemá rádo,
ztrácí často věci, které potřebuje,
snadno se rozptýlí,
dělá bezděčné pohyby rukou či nohou,
často se zvedne ze svého místa v situaci, kdy by mělo zůstat sedět,
začne pobíhat bez ohledu na situaci,
nedokáže si hrát potichu,
má zvýšený řečový projev,
je neustále v pohybu,
vyhrkne odpověď ještě před dokončením otázky,
špatně se mu čeká, než přijde na řadu,
často ostatní přerušuje či vyrušuje,
zhoršený odhad času,
obtíže se zařazením do kolektivu vrstevníků,
ukvapené navazování a ukončování vztahů,
menší odolnost vůči neúspěchu a kritice,
urážlivost, vnitřní neklid, poruchy spánku a další projevy.
Dítě, které je nesoustředivé (charakteristické projevy dětí s poruchou pozornosti):
má nevyrovnaný výkon v práci ve škole,
nesoustředí se na okrajové detaily, pracuje ledabyle, s chybami, zabývá se při jednom úkolu ještě jinými aktivitami,
neposlouchá pokyny, dělá zbrklé, chybné závěry,
neumí si uspořádat školní práci a svoje pracovní místo, není schopno udržet pořádek,
neumí si naplánovat úkoly, pracovní, sportovní i hravé aktivity,
zdá se být duchem nepřítomné, když mluvíme přímo k němu,
odmítá se angažovat v aktivitách, které vyžadují mentální úsilí a trpělivost,
okamžitě reaguje na zevní podněty, nechá se jimi rozptylovat,
zapomíná na denní aktivity či povinnosti, které má plnit.
Když začnete mít podezření, že dítě má příznaky ADHD, nepodceňujte to s nadějí, že problém časem sám zmizí. „Zbytečná“ návštěva u dětského psychiatra je lepší volbou než čekat a promeškat vhodnou dobu k zahájení léčby. Ideální začátek terapie je ještě před nástupem do školy, dříve než dítě získá špatnou zkušenost ze školního selhávání a často také nálepku „problémové dítě“.
S postupujícím věkem se k neléčenému onemocnění ADHD mohou přidružit poruchy chování, které jsou léčebně mnohem hůře ovlivnitelné.
ADHD často pozná velmi dobře i laik, ale pouze dětský psychiatr je kompetentní stanovit diagnózu ADHD a navrhnout přiměřenou léčbu, na které se pak mohou podílet další odborníci.
Komplexní léčebný přístup, který má největší naději na úspěch, zahrnuje farmakoterapii, psychoterapii a režimová a výchovná opatření.
Cílem léčby je pomoci dítěti s ADHD zvládnout celodenní režim. Dobře léčené dítě se dokáže nejen lépe učit, ale zlepší se i chování a citové prožívání ve vztahu s rodiči, nebo odpoledne při kroužcích a hře s dalšími dětmi.
Tyto stránky nenahrazují návštěvu lékaře – slouží k akutní pomoci a samoléčbě běžných zdravotních problémů podle definovaných obecných pravidel samoléčby (AESGP a uvedených v tomto projektu).
Při výběru konkrétních přípravků a léků si vždy pozorně přečtěte i související nezbytné subkapitoly, zejména „Popis nemoci“, „Léčba a samoléčba“, „Upozornění“ a„Prevence“, které jsou nedílnou součástí samoléčby a sebepéče.Bez jejich osvojení se vystavujete riziku neúspěchu léčby a případného poškození zdraví.
Samotný výběr vhodného léku nebývá úplným řešením celého zdravotního problému. Možnosti farmakologické léčby jsou často omezené, nevyřeší onemocnění jako takové a často nepomohou tolik jako zdravý a aktivní způsob života (úprava váhy a změna životního stylu, omezit rizika…) spojený s racionální léčbou.
strava s obsahem cholinu (základní stavební kámen acetylcholinu, látky zajišťující komunikaci mezi našimi nervovými buňkami)– vaječné žloutky, játra, luštěniny, burské oříšky, celozrnné produkty, hnědá rýže, obilné klíčky a semínka. Jeho nedostatek je spojován se vznikem Alzheimerovy choroby a jiných onemocnění provázených vážnými poruchami paměti,
racionální a vyvážená strava – 5x denně menší dávky,
pitný režim – pravidelný, nejlépe vodu, dospělí i malé množství červeného vína (2 dcl denně),
pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu (nejlépe tanec, nebo chůze 4 km denně),
využití těchto látek je možné při únavě, vyčerpanosti a zhoršeném soustředění. Extrakty z kořene ženšenu a z listů jinanu zlepšují paměť a pozornost a snižují zapomínání. Lecitin je přírodní látka, která podporuje látkovou výměnu v nervových buňkách a zlepšuje schopnost učení a soustředění,
omega mastné kyseliny,
koření kurkuma,
lecitin je přírodní látka, která podporuje látkovou výměnu v nervových buňkách a zlepšuje schopnost učení a soustředění,
využití těchto látek je možné také v pomocné léčbě Alzheimerovy choroby a při únavě, vyčerpanosti a zhoršeném soustředění. Extrakty z kořene ženšenu a z listů jinanu zlepšují paměť a pozornost a snižují zapomínání.
Volně prodejné léky:
nootropika – příznivě působí u onemocnění centrálního nervového systému. Přesný mechanismus jejich účinku není znám a efekt je prokázán u krátkodobé léčby. Napomáhají funkci nervových buněk zlepšením přísunu glukózy a kyslíku do těchto buněk úpravou vlastností krve jako kapaliny. Obsahují účinné látky pyritinol a piracetam.
Přírodní a doplňková léčba:
Samoléčba ADHD
Většina příznaků je zjevná už v předškolním věku, ale výrazněji se projeví po nástupu do školy, kdy se dítě musí podřídit určitému režimu a pravidlům.
Neklidné nebo nesoustředěné dítě ve třídě často představuje zátěž pro celý kolektiv třídy a reakce pedagogů závisí hodně na tom, jak si „zlobení“ dítěte vysvětlí. Proto je vhodné učitele o diagnóze dítěte informovat a současně se s ním domluvit na určitých pravidlech, která budete ve výchově dodržovat.
Pro zvládnutí chování dítěte s ADHD je nutné používat stále stejnou strategii – mít jasně daná srozumitelná pravidla; důležité je i to, aby se výchovný postup nelišil doma a ve škole a aby se shodli oba rodiče, případně prarodiče,
k zvládnutí školní práce patří vytvoření přehledného a strukturovaného studijního prostředí: uspořádání lavic tak, aby se dítě s ADHD nerozptylovalo okolními podněty a nerušilo souseda, pomoc s udržením pořádku na lavici a dohled učitele, asistenta či spolužáka na zapisování domácích úkolů a při přechodu od jedné činnosti ke druhé. Dítě s ADHD by mělo sedět v předních lavicích, aby na něj působilo co nejméně podnětů a aby bylo v dosahu učitele, který je tak může častěji jemně usměrnit k požadované činnosti,
při učení doma…
by neměla hrát hudba ani televize,
na pracovním stole by měly zůstat jen nejnutnější věci, potřebné pro školní práci,
pokud dítě při psaní úkolů nedokáže udržet pozornost, někdy pomůže vystřídat učení na pár minut nějakou fyzickou aktivitou, která ale také není zábavná – např. poslat dítě vynést odpadky,
pozornost dítěte kolísá během dne zcela nezávisle na jeho vůli a zhoršuje se při aktivitách, které dítě nebaví, proto bývá nutné dítě k takové činnosti stále motivovat, např. opakovaně pochválit, když u úkolu vytrvá,
zapomínání by nemělo být zdrojem kritiky, psaní poznámek a zhoršených známek. Je ale dobré četnost zapomínání sledovat, abychom mohli dítě ocenit za případné zlepšení,
většina dětí s ADHD má zhoršené grafomotorické dovednosti a dosažení upraveného písma není v jejich silách – je vhodné přizpůsobit zadávání úloh tak, aby tito žáci měli méně psaní, které je pro ně velmi monotónní a náročné na pozornost, sebeinstrukce a sebekontrolu. Získaný čas lze využít na ústní zkoušení, při kterém je snazší odlišit, zda dítě chybuje z neznalosti nebo z nepozornosti,
dítě s ADHD by mělo dostávat pochvalu i za to, že se snaží, bez ohledu na výsledek tohoto někdy marného úsilí– tresty a poznámky by měly být spíše výjimečné a rozhodně méně časté než pochvaly,
při napomínání by se měla používat technika zpětné vazby – je to hodnocení druhé osoby, které vychází z našich pocitů. Např.: „nelíbí se mi že…, vadí mi, když…“. Důsledkem je to, že nehodnotíme (a neodsuzujeme) druhého, ale vyjadřujeme svůj pocit,
pro dítě je mnohem přijatelnější fakt, že vám něco vadí („Vadí mi, že máš v pokoji nepořádek“), než to, že něco pokazilo („Jsi nepořádný“),
hyperaktivní dítěpotřebuje hodnocení, zejména kladné, mnohem častěji než jiné děti – poskytujte dítěti co nejčastěji pozitivní zpětnou vazbu – pochvalu nebo pohlazení. Udělejte to tehdy, když se dítě skutečně chová tak, jak od něj požadujete. Ocenění by mělo být názorné a jasně srozumitelné. Zkuste využívat pravidlo „pochvala před trestem“ – pokud dítě dělá něco špatného, zkuste nejprve jeho chování změnit po dobrém, a když vás poslechne, pak je pochvalte. Trest by měl být vždy mírný a odměna by měla být 2–3x častější než trest,
děti s ADHD někdy nemají vnitřní vnímání času, a proto často nedodrží časový limit. V tomto jim může pomoci externalizace času – např. když při psaní úlohy vidí na hodiny, nařídí si kuchyňský budík, nebo je opakovaně upozorníte – ještě zbývá deset minut… ještě pět… ještě tři…
podobně je vhodné zviditelnit i důležitá pravidla a řešení různých problémů – vhodné jsou obrázky nebo kartičky s informacemi, které jinak musíte dítěti s ADHD opakovat stále dokola, ale když je má na očích, snáze si je zapamatuje. Stejnou metodu lze využít i k přípravě školní aktovky – na každý předmět si dítě vyrobí kartičku se seznamem pomůcek a při přípravě tašky pak nemusí pátrat v paměti,
pro zmírnění častých konfliktů a nedorozumění je užitečné naučit se je předvídat a plánovat,
vždy před započetím nějaké aktivity, která může dítěti dělat problémy (nákup, návštěva restaurace, kostela), ji naplánujte tak, aby se dítě co možná nejméně nudilo,
dohodněte se na jasných a jednoduchých pravidlech chování, například „drž se mě za ruku a na nic nesahej“, a na odměně, kterou dostane, když pokyn dodrží, případně na trestu při opačném výsledku,
dodrží-li dohodnutá pravidla, nezapomeňte je chválit v okamžiku, kdy se chová tak, jak si přejete,
snažte se předejít projevům horšího ovládání emocí, které může i zdánlivě bezdůvodně vyústit v záchvat vzteku:
dítěti bychom neměli věnovat větší pozornost, když se vzteká, než když se chová správně,
záchvat vzteku může představovat extrémní způsob, jak získat pozornost rodiče nebo jinou výhodu – přehnané reakce ze strany rodiče celou situaci ještě zhorší, vůbec nejhorší je chování stejně nepřiměřené – křik, výprask, výčitky. Stejně škodlivá může být „odměna“, kdy rodič dítěti raději splní jeho přání,
u malých dětí může k uklidnění vést fyzická blízkost rodiče, lze použít „metodu pevného objetí“, účinné je i klidně dítěti sdělit, že se vám jeho chování nelíbí, a pak je ignorovat, nechat vztekat a jen dávat pozor, aby sobě nebo někomu neublížilo,
někdy pomůže poodejít: když dítě ztratí rodiče ze zorného pole, většinou se rychle zklidní,
léčba šokem může zapůsobit tehdy, když rodič použije něco naprosto nečekaného, ale pozitivního a veselého,
starší dítě se může naučit relaxovat, zakřičet si, nebo používat boxovací pytel. Po zklidnění afektu je vhodné mluvit o tom, co se stalo, rozhovor by měl být vstřícný a měl by vycházet z pocitu rodičů („mrzí mě, co se stalo…“),
ADHD je onemocnění z větší části geneticky podmíněné, i když působí i další faktory; není možné je způsobit nevhodnou výchovou, proto by se měli rodiče zbavit pocitů viny a snažit se jen pomoci svému dítěti onemocnění ADHD co nejlépe zvládnout.
Zdroje a doporučená literatura:
Nesoustředěné a neklidné dítě ve škole (Praktické postupy pro vyučování a výchovu dětí s ADHD) – Reifová, S.
Metody práce s dětmi s LMD – Jucovičová, D., Žáčková, H.
Hyperaktivní děti – informace pro rodiče – Kebza, V.
Poruchy pozornosti a hyperaktivita – Munden, A., Arcelus, J.
Teorie, diagnostika a náprava specifických poruch učení a chování – Pokorná, V.
Dětská klinická psychologie – Říčan, P., Krejčířová, D. a kol.
Specifické poruchy chování a pozornosti – Train, A.
Poruchy učení – Zelinková, O.
Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program – Zelinková, O.
rituály a pravidelné činnosti, uspořádání věcí apod.
Rozvíjejte svou pozornost a koncentraci!
Zdroj:
web ordinace.cz/clanek/porucha-pozornosti-s-hyperaktivitou-adhd/, MUDr. Petra Uhlíková, Psychiatrická klinika VFN a 1. LF UK, MUDr. Michal Goetz, Dětská psychiatrická klinika FN Motol