Běžné nemoci 

Tetanus – otrava krve – sepse je nebezpečný stav, kdy dochází k zaplavení organismu bakteriemi. Bakterie se při septickém stavu dostanou do krevního řečiště a spolu s krví se mohou rozšířit po celém těle. Náš organismus na tuto krizovou událost reaguje obrannou reakcí, která nás v kombinaci se škodlivým působením bakterií může usmrtit.

Tetanus je akutní nebezpečné infekční onemocnění vyvolané toxiny produkovanými bakteriemi Clostridium tetani, které jsou běžnou součástí trávicího traktu skotu a koní, a můžeme je najít i u některých lidí – zanesení bakterií otevřeným poraněním (ranou) do krve.

Výkaly se dostávají do půdy, kde se „zapouzdří“ a vytvoří tzv. spory, které jsou velmi odolné vůči okolním vlivům a které vydrží v půdě i několik desítek let. Hlínou nebo prachem může dojít také ke kontaminaci různých předmětů. Proděláním nemoci se nevytváří trvalá imunita.

Infekce vniká do těla ranou, která je kontaminována klostridiemi. Může se jednat o rány hluboké, hnisavé, nejčastěji od rezavého hřebíku, mohou to však být i malé ranky, např. od třísky nebo píchnutí se nějakým trnem. Méně časté je zanesení infekce do otevřených zlomenin, vředů, proleženin nebo popálenin.

V ráně se spory odpouzdří, přechází do své aktivní formy a začnou se množit. Samotné bakterie se nešíří, zůstávají v místě poranění. V anaerobním prostředí (bez přístupu vzduchu – v hloubce tkáně) však začnou vylučovat neurotoxiny (tetanospasminy), jedovaté látky, které pronikají do okolních nervových zakončení a šíří se jejich vlákny.

Krví a mízou se dostávají i k jiným nervovým vláknům a šíří se dále do centrálního nervového systému. Ovlivňují motorické nervy (nervová vlákna ovládající příčně pruhované svalstvo, tj. svalstvo, které ovládáme vůlí), které se stávají dráždivější, a svaly pak reagují na sebemenší podněty. Vznikají bolestivé svalové křeče.

Tetanus se nepřenáší z člověka na člověka.

Projevuje se křečemi i celého těla a poruchami regulace vnitřních orgánů. Závažnost závisí na formě onemocnění, imunitním stavu postiženého a infekční dávce (množství bakterií, respektive toxinu, který se do těla nakaženého dostane).

Příčiny vzniku tetanu:

• při zevním poranění hlubších struktur (podkoží, svaly) se do rány dostane hlína ze země (z půdy). U bakterií jsou spory vlastně jakési kukly, do kterých se bakterie za nepříznivých podmínek uzavírá. Tyto spory jsou schopny přežívat desítky až stovky let a jsou velice odolné vůči jakýmkoli vnějším vlivům,
• bakterie se dostávají do půdy s výkaly zvířat, v jejichž střevech žijí jako normální střevní flora (proto je větší riziko infekce z půdy hnojené), podobně jako u některých lidí,
• bakterie je schopna se vrátit ze spory v zemi do svého původního, tzv. vegetativního stavu a pak být velice citlivá na okolní prostředí (pH, množství kyslíku, živin atd.) a produkovat účinný jed postihující nervový systém (neurotoxin)…
• … který se vstřebává do krve a tou se dostává na nervová zakončení, a dále po nich do centrálního nervového systému, k nervům ovlivňujícím motorický (hybný) systém. Toxin v nervech pak blokuje látky zodpovědné za tlumení přenosu vzruchů a dochází k neřízenému dráždění svalů – vzniku křečí,
• často vznikají septické stavy, např. při infekci močových cest,
• vhodné prostředí pro infekci a její následné šíření je dobře prokrvená plicní tkáň, a proto bakteriální zápaly plic mohou také do sepsí přecházet,
• rizikovými faktory jsou i…
• věk (více ohroženy jsou děti a staří lidé),
• poruchy imunity (AIDS, nemocní s cukrovkou obou typů),
• mezi vzácné zdroje infekce patří šíření z tlustého střeva, případně z pochvy.

Rizikové faktory tetanu:

• absence očkování,
• zapomenuté přeočkování – především u starých lidí,
• nedostatečné očištění rány,
• při hlubších poraněních nevyhledání lékařské pomoci,
• nitrožilní aplikace drog, kdy jehly nebývají sterilní.

Projevy infekce:

K projevům dochází 3–30 dní po nákaze, přičemž čím dříve se infekce projeví, tím horší má průběh a následky. Nejčastěji přichází po 1–2 týdnech. Závažnost projevů závisí na druhu poranění, na množství vyprodukovaného neurotoxinu a na vzdálenosti místa poranění od centrálního nervového systému.

Tetanus se vyskytuje ve 3 formách. Nejčastější a nejzávažnější je generalizovaný tetanus s charakteristickými znaky – zánětem a následně vyvolanými křečemi celého těla.

Komplikace onemocnění:

• postižení plic a srdce,
• hrozí postižení ledvin,
• v nejtěžších případech končí tetanus smrtí – kolapsem dýchacího systému (křeče mezižeberních svalů a bránice) nebo srdečním selháním.

Hlavní komplikací sepse je tzv. septický šok – stav, kdy bakteriální infekce a obranná reakce našeho organismu způsobí roztažení cév v těle a tím pokles krevního tlaku. Srdce na pokles tlaku zareaguje dalším zrychlením tepové frekvence, aby v cévách udrželo průtok, ale nestačí to. Nakonec to skončí selháním oběhu, tkáním se přestane dodávat kyslík a přestanou se z nich odvádět zplodiny metabolismu. Metabolický chaos obvykle naruší srážecí systém v našem těle, což může vést ke vzniku krevních sraženin v drobných cévách, a naopak ke vzniku krvácivých projevů. Člověk v této fázi nemoci bez lékařské pomoci umírá. Klasickou bakterií, která umí takovouto sepsi způsobit, je například meningokok.

Dobrým orientačním postupem je občasná kontrola tlaku a pulzu nemocného. Začne-li tlak klesat a pulz stoupat, je to varovné a značí to postupný přechod do septického šoku. Pokud se hodnota pulzu vyrovná s hodnotou systolického tlaku, je stav vážný.

Příznaky tetanu:

• ztuhlost svalů,
• bolest svalů,
• křeče mimického svalstva,
• křeče žvýkacího svalstva,
• poruchy polykání,
• dušnost,
• pocení, zvýšená teplota,
• křečovité propnutí těla do záklonu.

Průběh infekce:

Zpočátku dochází jen k občasným křečím, jejich interval se však postupně zkracuje. Nejprve se však projevuje nespavostí a svalovým neklidem. Postupně napadá žvýkací svaly a způsobuje jejich křeče. Křeč může také vzniknout jako reakce na světlo, zvuk nebo dotyk. Tělo zasažené křečí je prohnuté v bedrech a připomíná napjatý luk. Jako reakce na infekci se objevuje teplota a nadměrné pocení. Krevní tlak je vyšší a srdce bije rychleji.

Nemocný bolestivě křiví ústa, nemůže je otevřít a nesnadno se mu polyká. Postupně jsou napadány i mimické svaly. Výraz obličeje připomíná křečovitý smích (risus sardonicus). Křeče hlasivek způsobí, že nemocný nemůže mluvit. Objevuje se ztuhlost šíje. Častým příznakem je ztuhlost břišních svalů. Šíří se dále a napadá svalstvo v okolí páteře, přechází na trup a končetiny. Nemocný je celou dobu při vědomí. Onemocnění se šíří i na dýchací svaly, jejich křeče znemožňují dýchání a nemocný se může i udusit. Vzácně může dojít při křeči k prasknutí svalů nebo ke zlomenině kosti. Podtypem generalizovaného tetanu je novorozenecký a mateřský tetanus.

Máte-li po poranění (kontaminovaném zeminou) příznaky, jako je zvýšená teplota, pocení a křeče (zpočátku hlavně obličeje), neprodleně vyhledejte lékařskou pomoc! K těmto příznakům dochází přibližně týden (ale i či delší dobu) po poranění. Pokud se onemocnění začne projevovat dříve, svědčí to o infekci agresivnějšími kmeny a celkově horší prognóze nemoci.

Upozorňujeme, že tyto stránky nenahrazují návštěvu lékaře – slouží k akutní pomoci a samoléčbě u běžných zdravotních problémů podle definovaných obecných pravidel samoléčby (AESGP a uvedených v tomto projektu).

Svůj zdravotní stav můžete sami výrazně ovlivnit svým osobním a aktivním přístupem – změnou životního stylu:

• aktivnější péčí o své zdraví a tělo – zdravotní stav i vzhled,
• racionální stravou – 5x denně malé dávky jídla, s čerstvou zeleninou a ovocem,
• vydatným pitným režimem,
• nekouřením a omezením konzumace alkoholu,
• snížením své hmotnosti k normálnímu BMI,
• omezením možností vzniku rizikových situací a působení stresu,
• dodržováním předepsaných a osvědčených léčebných postupů dohodnutých s lékařem,
• pravidelnými tělesnými aktivitami – cvičení, procházky – za každého počasí,
• pečujte nejen o své tělo, ale i mysl – budujte si pozitivní náladu,
• udělejte si čas na své přátele a koníčky.

Léčba každé nemoci sestává z více komponentů – je to komplex opatření.

Samotný výběr vhodného léku nebývá většinou úplným řešením zdravotního problému. Možnosti farmakologické léčby jsou omezené, nevyřeší onemocnění jako takové a často nepomohou tolik jako úprava váhy a změna životního stylu.

Pozorně si přečtěte příbalový leták léku, než ho začnete užívat.

• Snažte se nekombinovat více léčivých přípravků a doplňků stravy - jejich společné užívání raději konzultujte s lékárníky
• Zvláštní pozornost věnujte nemocným – poraďte se s lékařem/lékárníkem…
  • v těhotenství a období kojení,
  • u malých dětí a kojenců,
  • u dlouhodobě nemocných lidí s oslabeným organismem.

V případě, že problémy neustupují při samoléčbě ani po 5 dnech, či dochází ke komplikacím, navštivte lékaře.

Při výběru konkrétních přípravků a léků si vždy pozorně přečtěte i související nezbytné subkapitoly projektu, zejména „Popis nemoci“, „Léčba a samoléčba“ a „Prevence“, které jsou nedílnou součástí samoléčby. Bez jejich osvojení se vystavujete riziku neúspěchu léčby a případného poškození zdraví!!!

Léčba a samoléčba při otravě krve

Máte-li po poranění (kontaminované zeminou) příznaky, jako je zvýšená teplota, pocení a křeče (zpočátku hlavně obličeje), neprodleně vyhledejte lékařskou pomoc! Tyto příznaky se projevují přibližně týden (ale i delší dobu) po poranění. Pokud se onemocnění začne projevovat dříve, svědčí to o infekci agresivnějšími kmeny a celkově horší prognóze nemoci.

Léčba

Léčba se poněkud liší dle tíže stavu. Základním léčebným prostředkem jsou širokospektrá antibiotika. S jejich nasazením nečekáme na výsledky mikrobiologie, ale podáváme je co nejdříve. Antibiotika jsou v těchto případech ideálně podána nitrožilně, v dostatečných dávkách a pravidelných intervalech.

Těžký průběh sepse či septický šok patří na JIP nebo na ARO, kde lze zajistit trvalou monitoraci a dostatečné žilní vstupy. Zásadní je zabránit selhání oběhu – pacientovi se dávají infuze a případně léky stimulující činnost srdce; septický šok bývá smrtelný bez ohledu na poskytnutou zdravotní péči, věk pacienta i jeho předchozí zdravotní stav.

Cílem léčby je také zabránit napadení dýchacích cest. Důležité je, aby byl nemocnému po úrazu co nejdříve podán protitetanový imunoglobulin, který zabrání rozvoji nemoci. Následuje důkladné vyčištění rány a podání antibiotik.

Svalové křeče se tlumí uklidňujícími léky, bolesti analgetiky…

• opakovanými dávkami protilátky proti tetanovému toxinu,
• lze i chirurgicky ošetřit a důkladně zkontrolovat ránu, kde začalo šíření infekce,
• podpora dýchání (řízená ventilace),
• léky na uvolnění svalstva a sedativa (léky na zklidnění), případně i antibiotika,
• léčba trvá 2 (u nejlehčích forem) až 6 týdnů.

Samoléčba

První pomoc při vzniku rány a při krvácení:

1. Do ran a hlubších oděrek nikdy nic nesypte,
2. menší poranění lokálně očistěte prostředky k tomu určenými (dezinfekcí); rány bezvadně vyčistit bez řádného očkování však většinou nestačí,
3. nejsou-li rány příliš hluboké, můžete je vypláchnout peroxidem vodíku (kysličníkem),
4. nejlépe sterilně zakrýt – obvažte,
5. přiložte studený obklad proti otoku,
6. na hlubší rány přiložte jen obvaz s polštářkem a odešlete postiženého k odbornému ošetření – jednorázová dávka protilátky proti tetanu,
7. je-li v ráně cizí těleso, které pevně lpí, neodstraňujte ho (vyjma např. skla od toxické chemikálie); obložte ránu mulem, obvažte a odešlete postiženého k odbornému ošetření.

Volně prodejné léky – krémy a masti zklidňující podráždění a urychlující regeneraci kůže a podporující hojení (např. s panthenolem, zinkem apod.):

1. s antiseptickými účinky (např. s obsahem jódu k dezinfekci),
2. hydrokoloidní krytí, obvazový materiál a náplasti na popáleniny.

Dále pomáhá:

• přírodní a doplňková léčba – gely, krémy a masti s obsahem aloe, heřmánku, třezalky nebo měsíčku,
• náplast HI-TECH na odřeniny – tiší bolest a hojí odřeniny, oděrky a dermabraze,
• náplast HI-TECH na puchýře – tiší bolest a hojí již vzniklé puchýře, a také předchází jejich vzniku,
• náplast HI-TECH na řezná poranění – působí rychle a urychluje hojení malých řezných poranění,
• krytí HI-TECH na popáleniny – krytí je nepřilnavé, vzdušné a nemastné na dotek, je tvořeno polyesterovou mřížkou napuštěnou hydrokoloidními částicemi a vazelínou. Je indikováno pro místní ošetření povrchových popálenin 2. stupně.

Prevencí proti tetanu je i důsledná dezinfekce ran. Peroxid vodíku uvolní v ráně kyslík, čímž zahubí Clostridii, která přežívá pouze v prostředí bez přístupu vzduchu.

Nehojí-li se normálně rána, nebo máte-li náznaky výše uvedených příznaků, navštivte lékaře – minimálně na přeočkování proti tetanu a správné ošetření rány…

Prevence tetanu:

• očkování – omezí zbytečná rizika smrtelného onemocnění. První dávka hexavakcíny se podává po zhojení jizvy vzniklé při očkování proti TBC. Bývá to mezi 13. a 15. týdnem věku dítěte. Pravidelné očkování,
• s odstupem minimálně 1 měsíce se podává druhá dávka hexavakcíny. Stejně tak 3. dávka se aplikuje s odstupem nejméně 1 měsíce od předešlé vakcinace, 4. dávka se aplikuje s odstupem 6 měsíců, nejpozději do 18 měsíců věku dítěte,
• v 5 letech se dítě přeočkovává proti tetanu znovu (spolu se záškrtem a dávivým kašlem). Ve 14 letech se proti tetanu podává 6. dávka. Tetanová vakcína se následně podává každých 10–15 let jako tzv. posilující očkování…
• záleží přitom na hodnotě antitetanových protilátek v krvi. Přeočkovává se i v případě, že došlo k rizikovému úrazu. Díky očkování je tetanus v rozvinutých zemích velmi vzácným onemocněním,
• prevencí proti tetanu je také důsledná dezinfekce ran. Peroxid vodíku uvolní v ráně kyslík, čímž zahubí Clostridii, která přežívá pouze v prostředí bez přístupu vzduchu,
• rány bezvadně vyčistit bez řádného očkování většinou nestačí,
• důkladná dezinfekce poranění,
• v případě hlubších ran je nezbytné vyhledání lékařské pomoci – aplikuje se jednorázová dávka protilátky proti tetanu.

Zdroj:

wed lecit.eu a další zdroje - Seznam