Běžné nemoci 

TONUTÍ – první pomoc

VYŠETŘENÍ DÝCHÁNÍ

Při dýchání se do plic dostává vzduch, který obsahuje kyslík, a je z těla vylučován nepotřebný oxid uhličitý jako odpadový produkt. Při dýchání rozšiřují hrudník mezižeberní svaly a bránice, čímž je nasáván vzduch do plic. Při výdechu se tyto svaly uvolňují, hrudník se zmenší do původní velikosti, čímž se vdechnutý vzduch opět nosem a ústy vytlačuje z plic ven. Normální počet dechů je asi 16 za minutu.

Abyste zjistili, zda postižený v bezvědomí dýchá, pozorujte hrudník, poslouchejte dech a snažte se rozpoznat závan dechu na své tváři.

Postup:

1. Klekněte si vedle postiženého, přiložte ucho k jeho nosu a ústům a pozorujte hrudník,
2. pokud zraněný dýchá, uvidíte dýchací pohyby, uslyšíte dech a pocítíte závan vzduchu na své tváři,
3. když postižený nedýchá, musíte uvolnit a vyčistit dýchací cesty, a pokud je to nutné, zahájit dýchání z úst do úst.

K tonutí může dojít jednak u osob vyčerpaných, neplavců či špatných plavců, ale i v důsledku onemocnění či úrazu při pobytu ve vodě (např. infarkt myokardu, mozková mrtvice, poranění krční míchy při skoku do mělké vody). Tonutí je většinou spojeno se spolykáním a vdechnutím vody do plic.

Podstatné je, že u podchlazené, neoblečené osoby, při tonutí v zimě, a zejména při tonutí dětí, je úspěšná záchrana možná i po více než 50 minutách po události.

První pomoc

Účinnou pomocí při zástavě dechu je okamžité zahájení dýchání z úst do úst. Jde o základní resuscitační techniku.

Postup:

1. Nemocný leží v poloze na zádech.
2. Prohlédneme dutinu ústní, vyjmeme všechny cizí předměty, zvratky, zubní protézy apod.
3. Uvolníme dýchací cesty pomocí tzv. trojitého manévru, tj. mírný záklon hlavy, předsunutí dolní čelisti a otevření dutiny ústní. Postupujeme takto:

• jednu ruku umístíme pod šíji postiženého,
• druhou ruku položíme na jeho čelo,
• stlačujeme hlavu mírně dozadu a zakláníme ji.

4. Zpravidla se přitom otevřou ústa postiženého – pokud k tomu nedojde, pomůžeme si rukou, která byla původně pod šíjí.
5. Umístíme ukazováky, prostředníky a prsteníky obou rukou za úhel dolní čelisti postiženého pod jeho ušní lalůčky.
6. Táhneme dopředu tak, až posuneme dolní čelist dopředu a nahoru. Současně zakláníme hlavu postiženého a oběma palci odtahujeme jeho ret. (Zcela neúčinná, nicméně stále tradovaná, je snaha vytahovat jazyk z dutiny ústní a dokonce ho fixovat nejrůznějšími způsoby včetně probodnutí špendlíky. Je to ztráta času, průchodnost dýchacích cest tímto způsobem nelze zajistit, a navíc můžeme vyvolat nebezpečné zvracení! Stejně nebezpečné je podkládat nemocnému hlavu, snažit se ho posadit apod., protože dojde k okamžitému zhoršení průchodnosti dýchacích cest až k jejich uzávěru!).
7. Zkontrolujeme, zda nemocný dýchá.
8. Nedýchá-li, zahájíme umělé dýchání dvěma hlubokými rychle za sebou následujícími vdechy, čímž dostatečně rozepneme plíce postiženého.
9. Dále postupujeme takto:
   • dýchací cesty udržujeme průchodné pomocí trojitého hmatu popsaného výše,
   • pravou ruku máme položenou na čele nemocného, pomáháme si jí zaklánět hlavu a palcem a ukazovákem této ruky stlačujeme nosní dírky postiženého. Pak se zhluboka nadechneme a překryjeme svými ústy ústa postiženého tak, aby vzduch neunikal,
   • vydechneme vzduch do úst nemocného, a zároveň pozorujeme pohyby hrudníku. Jeho zvedání je nejlepším důkazem správně prováděného umělého dýchání,
   • poté oddálíme svá ústa a necháme nemocného pasivně vydechnout.

Celou akci opakujeme ve frekvenci 12x za minutu.

10. Po kontrole tepu případně zahájíme nepřímé srdeční masáže.

Poznámka: při dýchání z úst do úst lze zejména z hygienických důvodů používat resuscitační roušku, která umožňuje dýchání z úst do úst bez přímého dotyku s ústy postiženého.

Alternativně lze postupovat takto:

První pomoc se poskytuje až na pevné půdě a je závislá na stavu vědomí postiženého.

• Je-li postižený při vědomí, komunikuje, zpravidla zrychleně dýchá, je promodralý, může zvracet – vhodná je poloha v polosedě, suchá pokrývka, péče o tepelnou pohodu nemocného. Vždy je nutný transport do nemocnice s lékařem záchranné služby.
• Je-li postižený v bezvědomí a dýchá, pak je nutné vyčistit dutinu ústní, včetně vyndání zubní protézy a odstranění nečistot apod. Zcela neúčinná je snaha „vylévat vodu z plic“ – voda se velmi rychle z plic vstřebává do oběhu a velmi by se tím zdržovaly podstatné záchranné činnosti.
• Nedýchá-li – uložíme postiženého do vodorovné polohy na záda, mírně zakloníme hlavu, otevřeme dutinu ústní a zahájíme dýchání z úst do úst a nepřímou masáž srdeční, tzn. laickou resuscitaci. Snažíme se zajistit alespoň ještě jednoho zachránce – aktivace zdravotnické záchranné služby bude jeho prvním úkolem, poté se účastní resuscitace.
• Při zachovaném dýchání je pro nemocného vhodná stabilizovaná poloha na boku, pak ho přikryjeme pokrývkou a stále ho sledujeme.
• Aktivujeme zdravotnické záchranné služby.

Blíže viz též Anafylaktický šok, CHOPN, Dušení , Dušení a dušnost  zde.

Zdroj: MUDr. Jaromír Hrabovský, CSc. Recenze: prof. MUDr. Kamil Provazník, CSc.