Běžné nemoci 

Vědomí

Vědomí je uvědomování si věcí z okolního prostředí, vlastních vzpomínek, myšlenek, pocitů, schopnost zaměřit na ně svou pozornost a moci jednat podle své vůle.

Zareagovat ztrátou vědomí může organismus na celou řadu situací.

Bezvědomí

Bezvědomí je stav, kdy dojde k dočasnému či trvalému výpadku mozkových funkcí. Je projevem poruchy činnosti centrální nervové soustavy a stavem útlumu vědomí a bdělosti o různé intenzitě. Je vždy obrazem funkčního nebo anatomického poškození mozku a bezprostředně ohrožuje život člověka, především udušením (tzv. zapadnutím jazyka, aspirací apod.).

Kolapsový stav – mdloby

Mdloby (kolapsový stav) jsou krátkodobým stavem bezvědomí, ke kterému dochází, když je dočasně snížen průtok krve mozkem. Dochází k němu, např. když někdo stojí dlouho nehybně v horku; pohyby nohama anebo změna polohy mohou kolapsu zabránit. Vleže s nohama nad úrovní hrudníku dojde obvykle k rychlému a úplnému zotavení.

Dělení poruch vědomí

Kvantitativní poruchy vědomí:

• somnolence – reakce na slovo zachována, zpomalena, spontánní projevy bdělosti minimální,
• sopor – nemocný nereaguje na oslovení, lze vybavit reakci na dotek či na bolestivý podnět (semikóma – stav předcházející hlubokému bezvědomí),
• kóma – nemocný nereaguje ani na bolestivý podnět.

Kvalitativní poruchy vědomí:

bdělost zachována, vědomí změněné (např. delirantní stavy, halucinace, zmatenost atd.). Tyto poruchy vyžadují nejčastěji spíše psychiatrickou péči.

Synkopa

Bezvědomí  rozlišujeme i na dlouhodobé a krátkodobé, krátkodobou ztrátu vědomí označujeme odborně jako synkopu.

Nejběžnějším a v podstatě banálním důvodem krátkodobé ztráty vědomí je tzv. vazovagální synkopa.

Někteří lidé, zvláště ženy, k ní mají větší sklony. Jde v podstatě o to, že nervový, vůlí neovlivnitelný systém organismu, ovládající mimo jiné i cévy a krevní tlak, nepracuje zcela dobře a za jistých okolností (dlouhé stání, dehydratace, rychlá změna polohy) nedokáže zabránit náhlému poklesu krevního tlaku, který je následován krátkodobým bezvědomím (synkopou). Bezvědomí nepřichází zcela náhle, ale bývá předcházeno pocitem slabosti, motáním hlavy, mžitky před očima, pocením apod. První pomocí je opatrně uložit postiženou (postiženého) na zem a zvednout nohy, což zvýší tok krve do mozku. Stav se pak poměrně rychle upraví.

Příčiny a stavy vyvolávající poruchy vědomí (zástavu dechu)

• Neurogenní příčiny (poškození mozku) – poranění mozku a hlavy (autonehody, pády z kola, pády z výšky, sport… otřes, zhmoždění a stlačení mozku), záněty mozkových plen (encefalitis, meningitis), krvácení do mozku – úrazové i neúrazové, cévní mozkové příhody, křeče, epilepsie – může jít často o nemoci interního, nebo neurologického rázu…
• Primárně psychogenní příčiny (duševní poruchy) – hysterie, katatonie…
  exogenní (zevní příčiny) – otravy (alkohol, drogy, léky, některé houby, kysličník uhelnatý, úrazy hlavy, polytraumata…),
• endogenní a metabolické příčiny – úplavice cukrová („cukrovka“), onemocnění jater, ledvin, štítné žlázy…
• kardiovaskulární příčiny (onemocnění srdce a cév) – zástava oběhu, poruchy rytmu, akutní infarkt myokardu, šokové stavy, může vzniknout tzv. hypoxie mozková (nedokysličení mozku) např. při selhání dýchání (tonutí, dušení) či oběhu (infarkt, úraz el. proudem…),
• respirační příčiny – aspirace, bronchospasmus,
• poruchy vodní, minerálové, tepelné – minerálový rozvrat, dehydratace…
  otravy léky, předávkování drogami,
• nedostatek kyslíku, dušení, topení, plicní embolie,
• srdeční arytmie, infarkt myokardu,
• mozková mrtvice,
• diabetické kóma,
• šok (například anafylaktický, při masivním krvácení apod.),
• příčinou bezvědomí však může být i tepelné poškození, celkové přehřátí, alergie a mnoho jiných.

Jaká jsou rizika:

• Pokud postižený nedýchá, je třeba začít s resuscitací okamžitě.
• Mozkové buňky začínají odumírat již po několika minutách bez kyslíku.
• Čím později se začne s resuscitací, tím větší hrozí u postiženého trvalé poškození mozku.
• Pokud nezahájíme resuscitaci, může postižený zemřít dříve, než dorazí ZZS.

Včasné a rozhodné poskytnutí laické první pomoci je mnohdy prvním a často rozhodujícím krokem k záchraně zdraví i života. Včasné přivolání odborné pomoci pak samozřejmě umožňuje poskytnutí nejlepší odborné péče v nejkratším čase a podstatně zvyšuje šance nemocného na přežití a úplné uzdravení.

Příznaky bezvědomí:

K bezvědomí může dojít náhle, jako je tomu u cévní mozkové příhody. Nebo může přicházet pomalu, jako například u růstu nádoru.

• Člověk leží zhroucen na podložce (výjimečně má křeče – epilepsie),
• má zcela povolené svalové napětí, tedy i závěs jazyka, který vlastní vahou zapadá k zadní stěně hltanu a uzavírá tak přístup vzduchu do dýchacích cest; dochází tak k dušení,
• nereaguje na vnější podněty (v pořadí oslovení, jemné zatřesení, event. štípnutí),
• hloubku bezvědomí určíme podle:
• komunikace s pacientem,
• jeho dechu,
• polohy, jakou sám zaujímá,
• je-li schopen komunikovat, zeptáme se, zdali ví, kdo je, kde je, a orientačně zkoušíme čas,
• všímáme si hloubky a frekvence dýchání,
• v případě poruchy vědomí co nejrychleji volejte sanitku.

Jak poznáme, že je nutné resuscitovat:

• Postižený je v bezvědomí (nereaguje na oslovení, na hmatové ani bolestivé podněty, např. štípnutí).
• Postižený nedýchá (nevidíme pohyby hrudníku, necítíme dech vycházející z úst či nosu).
• Pozor! Občasné lapavé nádechy se mohou vyskytovat brzy po zástavě krevního oběhu, ale rozhodně se nejedná o normální dýchání a je nutné ihned zahájit resuscitaci!

Upozorňujeme, že obsah těchto stránek má informativní charakter a není náhradou za návštěvu lékaře.

Vždy je nutné, abyste léky vybírali s ohledem na věk, hmotnost a celkový zdravotní stav nemocného…

• Vycházet je třeba z jeho ostatních nemocí, které měl už dříve, a léků, které na ně užívá – možné jejich interakce.
• Vždy dodržujte dávkování doporučené zdravotníky nebo výrobci – nepřekračujte je. Tablety užívejte s jídlem nebo po něm, podle doporučení.
• Nekombinujte různé léky ani s doplňky stravy, a pokud by k tomu mělo dojít, konzultujte to raději s lékárníky.
• Nekombinujte více léků s obsahem paracetamolu (jako např. Coldrex a Paralen), ani při jejich užívání nepijte alkohol – může dojít k poškození jater.

Pozorně si vždy přečtěte příbalový leták léku, než ho začnete užívat.

• Zvláštní pozornost věnujte nemocným – poraďte se s lékařem/lékárníkem…
1. v těhotenství a období kojení,
2. u malých dětí a kojenců,
3. u dlouhodobě nemocných lidí s oslabeným organismem.

Pozor! Při antibiotické léčbě buďte opatrní při užívání jakýchkoliv bylinných nebo jiných přípravků, které mohou ovlivnit činnost jater, a tím i účinnost léků.

• Např. třezalka tečkovaná může snížit účinky léků metabolizovaných v játrech.
• Grepová šťáva naopak může zvýšit účinnost některých léků až šestinásobně. Většina „přírodních léčiv“, jinými slovy doplňků stravy, nebyla z tohoto hlediska nikdy zkoumána. Interakce mezi antibiotiky a dalšími léky, které užíváte (např. statiny), jsou dostatečně prozkoumány. Hlídat by je měl váš praktický lékař. Pokud to nedělá, je to na vás.

Pokud problémy neustupují při samoléčbě ani po 4 dnech, anebo dochází ke zhoršení stavu či komplikacím, navštivte lékaře.

• Vždy dodržujte režimová opatření – klid, pití, vitamíny apod.
• Vždy dbejte i na dobu nutné rekonvalescence po odeznění nemoci.
• Doporučujeme dobu rekonvalescence minimálně stejně dlouhou, nejlépe dvojnásobnou oproti době trvání akutního onemocnění. K době rekonvalescence přistupujte stejně zodpovědně jako k vlastnímu akutnímu onemocnění. Každá nemoc vyžaduje svůj čas a trpělivost. Pokud to pochopíme, budeme v naší péči o nemocné úspěšní.

Projektem zmiňované i další vhodné volně prodejné léky si můžete vybrat podle potřeby v subkapitole „Léky“, kam je postupně vkládáme s jejich přesným názvem, složením, velikostí balení, příbalovou informací ke správnému užívání a dalšími informacemi.

Srdečně cévní onemocnění, vysoký krevní tlak, cukrovka a rakovina patří u nás mezi nejčastější příčiny úmrtí. Proto nadváha a obezita, přecházení „banálních“ nemocí a „nezájem“ o své zdraví představují potenciálně závažný zdravotní problém, který byste měli – ve spolupráci s lékaři – aktivně řešit.

Samotný výběr vhodného léku nebývá úplným řešením celého zdravotního problému. Možnosti farmakologické léčby jsou často omezené, nevyřeší onemocnění jako takové a často nepomohou tolik jako zdravý a aktivní způsob života spojený s racionální léčbou.

Svůj zdravotní stav můžete sami výrazně ovlivnit svým aktivním přístupem – změnou chování a životního stylu:

• aktivnější péčí o své zdraví a tělo – zdravotní stav i vzhled,
• racionální stravou – 5x denně malé dávky jídla, s čerstvou zeleninou a ovocem,
• vydatným pitným režimem,
• nekouřením a omezením konzumace alkoholu,
• snížením své hmotnosti k normálnímu BMI – upravte si svou váhu,
• omezte možnosti vzniku rizikových situací a snažte se omezit i působení stresu,
• dodržováním předepsaných a osvědčených léčebných postupů dohodnutých s lékařem,
• pravidelnými tělesnými aktivitami – cvičení, procházky – za každého počasí,
• dodržováním zásad hygieny a pravidelné péče o tělo, přípravy a konzumace stravy,
• pečujte nejen o své tělo, ale i o svoji mysl – budujte si pozitivní náladu,
• udělejte si čas na své přátele a na své koníčky.

Při výběru konkrétních přípravků si vždy přečtěte i související nezbytné subkapitoly, zejména „Popis nemoci“, „Léčba a samoléčba“, „Upozornění“ a „Prevence“, které jsou nedílnou součástí samoléčby a sebepéče. Bez jejich znalosti se vystavujete riziku možného neúspěchu samoléčby a případně i poškození zdraví.

Včasné a rozhodné poskytnutí laické první pomoci je mnohdy prvním a často rozhodujícím krokem k záchraně zdraví i života. Včasné přivolání odborné pomoci pak samozřejmě umožňuje poskytnutí nejlepší odborné péče v nejkratším čase a podstatně zvyšuje šance nemocného na přežití a úplné uzdravení.

Jak poznáme, že je nutné resuscitovat:

• Postižený je v bezvědomí (nereaguje na oslovení, na hmatové ani bolestivé podněty, např. štípnutí).
• Postižený nedýchá (nevidíme pohyby hrudníku, necítíme dech vycházející z úst či nosu).
• Pozor! Občasné lapavé nádechy se mohou vyskytovat brzy po zástavě krevního oběhu, ale rozhodně se nejedná o normální dýchání a je nutné ihned zahájit resuscitaci!

Snažte se vždy zachovat klid a nezmatkovat nad postiženým.

Upozornění – aktualizace pravidel první pomoci:

1. V poslední době se výrazně zjednodušila doporučení pro podávání první pomoci. Už se doporučuje provádět pouze srdeční masáž, zatímco umělé dýchání se až na výjimky vynechává, protože netrénovaní zachránci obvykle nedokážou obě činnosti dobře zkoordinovat. Plíce se tak sice naplňují vzduchem (a mnohdy nepříliš účinně), ale okysličená krev není dodávána orgánům, a celá činnost je proto zcela neefektivní.
2. „Nepřímá srdeční masáž“ má přednost při užití oživování – plíce obsahují určitou zásobu vzduchu, která desítky vteřin postačí, a zadruhé i samotnou srdeční masáží dochází k pohybu hrudní stěny, při které k malé výměně vzduchu v plicích přece jen dochází. Smyslem opatření je udržet oběh do příjezdu odborné pomoci, která pak samozřejmě zahájí podporu všech životních funkcí. Odpadá zde také riziko a obava z přenosu různých infekčních nemocí.
3. Někdy je ale nutné začít nejprve s „dýcháním z úst do úst“ – zejména u dětí, u nichž srdeční zástavy bývají nejčastěji následkem předchozího dušení (kde je tedy naopak počáteční prodýchnutí pacienta zcela klíčové), a u dospělých, je-li zjevné, že zástavě předcházelo dušení nebo tonutí.

(Zdroj: http://www.medscape.com/viewarticle/733516)

Důležité úkony pro pomoc bezvědomému

• Podívejte se po jakémkoliv upozornění na nějakou chorobu, jako je např. průkaz diabetika či cokoliv jiného; to může přinést vysvětlení stavu postiženého. Zvláště věnujte pozornost přítomnosti vpichů od injekčních jehel na pažích, lahviček od léků, zápachu dechu po alkoholu, acetonu, toluenu apod.
• Lidé, kterým hrozí náhlá ztráta vědomí (diabetici, epileptici, pacienti se srdečními potížemi), mají u sebe neustále nosit kartičku se svou diagnózou a na stejném místě je vhodné nosit i seznam léků.
• V případě, že osobu se změněným stavem vědomí najdeme na ulici, voláme neprodleně záchrannou službu na lince 155 (a nepřemýšlíme o tom, jestli soused přebral). Do doby příjezdu sanitky se v nutném případě staráme o základní životní funkce, provádíme dýchání z úst do úst a masáž srdeční.
• Včasné a rozhodné poskytnutí laické první pomoci je mnohdy prvním a často rozhodujícím krokem k záchraně zdraví i života. Včasné přivolání odborné pomoci pak samozřejmě umožňuje poskytnutí nejvyšší odborné péče v nejkratším čase a podstatně zvětšuje šance nemocného na přežití a úplné uzdravení.

První pomoc při dušení

Dušení je způsobeno ucpáním dýchacích cest. Může se přihodit při špatném spolknutí jídla nebo při vdechnutí žvýkačky, bonbónu, zlomeného zubu, poraněním hrtanu, otokem způsobeným bodnutím včelou apod. Postižený se náhle chytá za krk a nemůže mluvit. Pokud se mu neuleví, může zmodrat v obličeji a žíly v obličeji a na krku se zvýrazňují. Nepodaří-li se překážku odstranit, postižený ztrácí vědomí.

První pomoc:

1. Zeptejte se postiženého, zda může kašlat; pokud může, ať se pokusí předmět vykašlat, a nezasahujte,
2. když nemůže kašlat, udeřte ho rázně čtyřikrát zápěstím mezi lopatky,
3. když údery do zad sedícímu či stojícímu postiženému nepomohou, pomozte mu předklonit se tak, aby jeho hlava byla níž než hrudník, a čtyřikrát ho znovu udeřte, jak popsáno výše,
4. vyšetřete ústní dutinu postiženého – řekněte mu, aby si projel prstem zadní část ústní dutiny a pokusil se vyjmout jakékoliv cizí těleso – buďte připraveni to udělat sami,
5. když postižený ztrácí vědomí, uvolněte a vyčistěte dýchací cesty a zahajte dýchání z úst do úst.

Jestliže se dusí malé dítě…

…postupujte stejně, ale užívejte menší sílu při úderech do zad:

1. Malé dítě položte přes svá stehna tak, aby mělo hlavu dolů pod úrovní svého hrudníku,
2. udeřte je 4x rychle mezi ramena,
3. kojence položte na své předloktí obličejem dolů rovněž tak, aby mělo hlavu níže než hrudník,
4. jednou rukou mu podepřete hlavičku a ramena a druhou rukou je 4x lehce udeřte mezi ramena.

První pomoc při kolapsu – mdlobách

• Postiženého položte a zvedněte mu nohy nad úroveň hrudníku (podložíme je),
• uvolněte oděv kolem krku, hrudníku a pasu,
• ujistěte se, že má postižený dostatek vzduchu, a pokud je to nutné, ovívejte mu tvář, přikládejte chladný obklad na čelo,
• pokud máte jakékoliv pochybnosti o jeho stavu, přivolejte lékařskou pomoc.

První pomoc při bezvědomí

Přístup a opatření před příjezdem odborné pomoci:

1) odstranění vyvolávající příčiny (přerušení elektrického proudu, vynesení ze zamořeného prostoru – požár, kouř, chemikálie, vytažení z vody – to vše provádíme tak, aby nedošlo k ohrožení života zachránce. Vyproštění zejména při autonehodách musí být enormně opatrné a nenásilné, neboť se může jednat o současné poranění mozku a páteře (míchy), které může nešetrné a neinformované vyprošťování velmi podstatně zhoršit. Stejně tak může být poranění hlavy kombinováno s poraněním hrudníku, břicha a končetin, s krvácením… K těmto opatřením můžeme přiřadit i uložení nemocného do bezpečí při křečích tak, aby nemohlo dojít k poranění o okolní předměty. Je proto velmi důležité uvědomit si, zda je přesun bezvědomého nutný,

2) pokus o navázání kontaktu (oslovení, zatřesení) – šetrně zatřeste postiženým za ramena a nahlas se ho zeptejte, zda je v pořádku a jak se cítí – nechte mu 5–10 sekund na odpověď;

1. pokud neodpovídá, pokuste se zjistit reakci postiženého na bolestivý podnět,
2. když postižený neodpovídá ani na bolestivý podnět, zjistěte pohledem na hrudník, sluchem a přiložením tváře k nosu, zda dýchá,
3. když nedýchá nebo chrčí, uvolněte dýchací cesty,
4. když postižený stále ještě nedýchá – hrudník se nepohybuje a neslyšíme ani necítíme vydechovaný vzduch – vyčistěte mu dýchací cesty,

3) zajištění životních funkcí, rychlé celkové vyšetření, tep na krkavicích…

1. šetrné otočení na záda,
2. revize dutiny ústní,
3. uvolnění dýchacích cest,
4. záklon hlavy – oddálení kořene jazyka od zadní stěny hltanu (pokud nemáme podezření na poranění páteře),
5. uvolnění dýchacích cest trojitým manévrem (Esmarchův manévr) –  své prsty pokládáme za úhel dolní čelisti, palce vedle sebe na bradu, tahem za úhel a mírným tlakem na bradu dolní čelist povytahujeme a vysouváme dopředu; vytáhneme tak závěsný aparát jazyka, který uvolní dýchací cesty,
6. kontrola dechu poslechem – ucho zachránce k nosu a puse postiženého, pohmatem – ruce na hrudník a nadbřišek, i pohledem – zvedá se hrudník. Abyste zjistili, zda postižený v bezvědomí dýchá, pozorujte hrudník, poslouchejte dech a snažte se rozpoznat závan dechu na své tváři:
1. klekněte si vedle postiženého, přiložte ucho k jeho nosu a ústům a pozorujte hrudník,
2. pokud zraněný dýchá, uvidíte dýchací pohyby, uslyšíte dech a pocítíte závan vzduchu na své tváři,
7. kontrola tepu – na krční tepně (arterie carotis) pomocí bříšek 2. + 3. prstu (nikdy neměříme tep na periferii (zápěstí), kde tepová vlna nemusí být dostatečně zřejmá,
8. ohledání místa nálezu osoby – ampule, stříkačky, lahvičky či blistry od léků, dopis na rozloučenou…
9. při zjištění zástavy dechu nebo oběhu přetáčíme postiženého okamžitě na záda a zahajujeme resuscitaci nepřímou srdeční masáží (bod 6 níže),
10. pokud důvodem omdlení bylo topení, dušení, otrava – použijeme dýchání z úst do úst,
11. volejte 155 nebo 112 – rozdíl mezi těmito čísly je ten, že 112 je číslo integrovaného záchranného systému, jehož složkami jsou zdravotnická pomoc, policie a hasiči. Číslo 155 je číslo přímo na zdravotnickou záchrannou službu, kde se rychleji (bez přepojování) dočkáte pomoci či rady – zahájení oživování (bod 5 atd., viz níže).

Všechna tato opatření je nutno zahájit včas a bez zbytečného váhání, neboť jak bylo řečeno již v definici, bezvědomí může signalizovat a většinou signalizuje velmi závažný stav nemocného. To se týká nejen akutních stavů ve smyslu úrazu, ale i zhoršení již existujícího onemocnění.

4) Jsou-li zachovány základní životní funkce bezvědomého, ukládáme ho do tzv. stabilizované (zotavovací) polohy na boku, která zabezpečuje stále volné dýchací cesty a zabraňuje event. aspiraci cizího tělesa… a vyčkejte příjezdu záchranné služby.

1. Do té doby sledujte krevní oběh, dýchání a stupeň bezvědomí každých několik minut,
2. postiženého přikryjeme, abychom zabránili jeho podchlazení, a stále sledujeme: zaměřujeme se zejména na přítomnost dýchání a hmatnost tepu,
3. voláme odbornou lékařskou pomoc (cukrovka, toluen),
4. postižený leží na boku…
1. spodní nohu má nataženou, horní pokrčenou v kyčli a v koleni,
2. dolní ruku má nataženou rovně před sebe,
3. horní ruku má pokrčenou v lokti, na hřbetu ruky spočívá jeho hlava obličejem dolů.

5) Pokud bezvědomý nedýchá, zahájíme neprodleně nepřímou masáž srdce.

Zásady první pomoci

Bezvědomí:

1. Postiženého položte na záda na pevnou podložku (na zem).
2. Hranu dlaně (přechod v zápěstí) jedné ruky položte doprostřed hrudní kosti postiženého, druhou ruku pevně přitiskněte na ruku první a propleťte prsty obou rukou.
3. Nakloňte se nad hrudník postiženého, paže udržujte napnuté a kolmo k tělu postiženého.
4. Energicky stlačujte hrudník postiženého, pomáhejte si vahou horní poloviny svého těla.
5. Hrudník postiženého by měl klesat cca o 5 cm.
6. Po každém stlačení je nutné povolit hrudník, ruce však neztrácí s hrudníkem kontakt.
7. Tlak a uvolnění mají trvat stejně dlouho, dvě stlačení trvají o něco více, než 1 s.

Proveďte 30 stlačení hrudníku frekvencí 100 stlačení/min. (to znamená rychlostí téměř dvě stlačení za sekundu) – rytmus písničky Rolničky, rolničky.

Nedýchá-li postižený, nebo dýchá-li nenormálně…

… pokračujeme „nepřímou masáží srdce“ a kombinací s „dýcháním z úst do úst“:

1. Odstraňte případné viditelné překážky z úst postiženého.
2. Zakloňte hlavu postiženého (hlavu nezaklánějte při podezření na poranění krční páteře!) a předsuňte bradu; tím otevřete dýchací cesty postiženého a zajistíte jejich průchodnost.
3. Jednou rukou stiskněte pevně nos postiženého, aby vdechovaný vzduch neunikal nosem.
4. Nadechněte se, ústa pevně přitiskněte na ústa postiženého, dvakrát rychle a hluboce vdechněte.
5. Při vdechu by se měl zvedat hrudník postiženého.
6. Pravidelně střídejte srdeční masáž a umělé dýchání v poměru 30 stlačení hrudníku a 2 vdechy; rychlost stlačování, přerušovaného umělými vdechy, by neměla klesnout pod 80 stlačení/min.,
7. Pokud je na místě více zachránců, střídejte se cca po dvou minutách, resuscitace je fyzicky velmi náročná.
8. Občas zkontrolujte, zda postižený nezačal sám normálně dýchat, ale resuscitaci přerušte maximálně na 5 sekund.
9. Resuscitujte tak dlouho, jak bude třeba: až do chvíle, než postižený začne normálně dýchat, nebo do příjezdu záchranné služby, nebo do úplného vyčerpání všech zachránců.
10. Pokud se obnoví normální dýchání, uložte postiženého do zotavovací polohy, dýchání pravidelně kontrolujte a vyčkejte příjezdu ZZS.

Při oživování ještě pamatujte:

• Nestlačujte hrudník jinde než ve středu hrudní kosti, jinak může dojít k poranění žeber a vnitřních orgánů!
• Pokud máte k dispozici resuscitační roušku nebo masku, použijte je při umělém dýchání.
• Není-li možné provádět dýchání z úst do úst (např. kvůli zranění dolní části obličeje), můžete provádět alespoň dýchání z úst do nosu postiženého. V tom případě tlačte rukou zespodu na dolní čelist postiženého, aby vzduch neunikal ústy.

Masáž srdce u dětí:

• Při resuscitaci malého dítěte dýcháme současně do úst i nosu: obejměte ústy nos i ústa dítěte a objem dechu zmenšete-přizpůsobte velikosti dítěte (musí se zvedat hrudník).
• Při resuscitaci dítěte je rovněž nutné přizpůsobit sílu stlačování hrudníku velikosti dítěte.
• Hrudník můžete stlačovat jen jednou rukou, nebo (u kojenců) jen dvěma prsty.
• Zakloníme hlavu a nadzvedneme čelist; pokud dítě nedýchá, aplikujeme 5 úvodních vdechů (při problému s vdechem kontrola ústní dutiny, případně její vyčištění, event. odstranění předmětů),
• pokračujeme nepřímou masáží srdce jako u dospělého (viz výše),
• u kojenců stlačujeme hrudník dvěma prsty (použijeme tlak dvěma palci s obejmutím hrudníku), u dětí jednou nebo oběma dlaněmi.
• Poměr kompresí hrudníku a vdechů u dětí je 30:2 – bez ohledu na počet zachránců a platí i pro zdravotníka, který je sám.

Kompletní návod a další informace o resuscitaci naleznete například zde: http://www.ppomoc.cz/prvni-pomoc/deset-kroku-pro-zivot.php 

6) Dýchání z úst do úst v případě předchozího topení, dušení apod., resp. u dětí:

1. Nemocný leží v poloze na zádech.
2. Prohlédneme dutinu ústní, vyjmeme všechny cizí předměty, zvratky, zubní protézy apod.
3. Uvolníme dýchací cesty pomocí tzv. trojitého manévru, tj. mírný záklon hlavy, předsunutí dolní čelisti a otevření dutiny ústní. Postupujeme takto:
1. jednu ruku umístíme pod šíji postiženého,
2. druhou ruku položíme na jeho čelo,
3. stlačujeme hlavu mírně dozadu a zakláníme ji…
4. … zpravidla se přitom otevřou ústa postiženého – pokud k tomu nedojde, pomůžeme si rukou, která byla původně pod šíjí,
5. umístíme ukazováky, prostředníky a prsteníky obou rukou za úhel dolní čelisti postiženého pod jeho ušní lalůčky,
6. táhneme dopředu tak, až posuneme dolní čelist dopředu a nahoru. Současně zakláníme hlavu postiženého a oběma palci odtahujeme jeho ret.
4. Zkontrolujeme, zda nemocný dýchá.
5. Nedýchá-li, zahájíme umělé dýchání dvěma hlubokými rychle za sebou následujícími vdechy, čímž dostatečně rozepneme plíce postiženého a pokračujeme:

1. pravou ruku máme položenou na čele nemocného, pomáháme si jí zaklánět hlavu, a palcem a ukazovákem této ruky stlačujeme nosní dírky postiženého,
2. pak se zhluboka nadechneme a překryjeme svými ústy ústa postiženého tak, aby vzduch neunikal,
3. vydechneme vzduch do úst nemocného, a zároveň pozorujeme pohyby hrudníku. Jeho zvedání je nejlepším důkazem správně prováděného umělého dýchání,
4. poté oddálíme svá ústa a necháme nemocného pasivně vydechnout,
5. celou akci opakujeme ve frekvenci 12x za minutu.

Léčba u lékaře

Diagnostika

V diagnostice poruch vědomí je nezastupitelná moderní technika.

Hledáme-li po stabilizaci stavu pacienta vlastní příčinu poruchy vědomí, musíme postupovat systematicky…

• Ze základních vyšetření je vhodné vyšetření neurologem,
• dále krevní náběry (hladina glykémie, ledvinné parametry. Odběr krve a moči pomůže stanovit hladinu okysličení, krevního cukru, zjistí se přítomnost návykových látek, od alkoholu po drogy…
• jaterní testy, minerály, CRP, krevní obraz, hormony štítné žlázy aj.)…
• EKG a obvykle CT mozku. EKG (elektrokardiogram) je standardním vyšetřením srdce. Srdce jako pumpa vhání krev do krevního oběhu, čili také do mozku, a tak se stará o jeho okysličení a výživu, zejména přísun krevního cukru – glukosy. Porucha čerpací funkce srdce, ať z důvodu malého výkonu, nebo při poruše srdečního rytmu, má za následek nedostatečný přísun krve do mozku a vznik neurologických příznaků…
• vyšetření počítačovou tomografií (CT) má nezastupitelnou úlohu v rychlé a dostupné diagnostice poruch vědomí. V současné době je CT vyšetření k dispozici v každém okresním městě naší republiky. Snímek nám ukáže stav mozkové tkáně, zdali nedochází k jejímu otoku, zdali není přítomno krvácení a podobně,
• činnost srdce vyšetříme pomocí ECHO srdce,
• průtočnost krčních tepen pro krev vyšetřujeme ultrazvukem,
• máme-li podezření na záchvatovité poruchy srdečního rytmu, je vhodné pacienta vyšetřit pomocí Holter EKG.

Léčíme bezvědomí

Nejdříve zajišťujeme základní životní funkce, potom pátráme po příčině. Na prvním místě je zajištění životních funkcí – dýchání a funkce srdce. Dalším krokem je zjištění a terapie vyvolávajícího stavu.

Při každém bezvědomí je třeba zjistit anamnézu. Tzn. pátrat po event. příčinách na první pohled nezřejmých apod. Zjišťujeme a ověřujeme příčiny nebo okolnosti vedoucí k bezvědomí, nejsou-li tyto zjevné. Patří sem zjištění dalších informací od kompetentních rodinných příslušníků, přátel, které se týkají průvodních onemocnění.

1. Zajímají nás nemoci srdce, údaje o vysokém krevním tlaku, prodělané cévní mozkové příhody, operace, cukrovka a bližší informace o její léčbě (podávání insulinu),

2. léky, které nemocný užívá,

3. alergie.

Zvláště pak věnujeme pozornost přítomnosti vpichů od injekčních jehel na pažích, v meziprstí…, zápach dechu – alkohol, aceton.

Diagnostika: Při trvajícím bezvědomí je nutné se ujistit, zda je pacient ve stabilizovaném stavu, anamnézu se tak snažíme zjistit od příbuzných, eventuálně od lidí, kteří byli svědky upadnutí do bezvědomí. Důležité jsou informace o okolnostech začátku bezvědomí, o úrazu, a od blízkých lidí jsou důležité informace o chorobách a lécích, které užívají.

Fyzikální vyšetření se provádí pečlivě, hloubka bezvědomí se hodnotí pomocí tzv. Glasgow Coma Scale (GCS), kdy hodnotíme podle čísel, jak snadno (a zda vůbec) se pacient z bezvědomí probírá. Zdravý člověk při plném vědomí dosahuje hodnoty GCS 15, nejtěžší kóma dosahuje minimální hodnoty 3.

Zdroje:
http://www.stefajir.cz/?q=bezvedomi,
http://www.ulekare.cz/clanek/poruchy-vedomi-6512,
http://www.ezsp6.estranky.cz/clanky/poruchy-vedomi_-bezvedomi.html,
autor: MUDr. Jaromír Hrabovský, CSc.,
recenze: prof. MUDr. Kamil Provazník, CSc.,
kresby: Zlatuše Novotná, Státní zdravotní ústav.
MUDr. Tomáš Jelen: První pomoc (Česká obec sokolská, Praha 2009),
http://www.ezsp6.estranky.cz/, http://www.mayoclinic.com/health/FirstAidIndex/FirstAidIndex