Běžné nemoci 

AUTONEHODY – první pomoc

Pro první pomoc poskytovanou u dopravních nehod platí obecné zásady uvedené v předchozích kapitolách, proto zde budou zdůrazněny pouze některé odlišnosti.

Zajištění místa nehody

Nejste-li přímými účastníky nehody, zastavte nejméně 50 m za havarovaným vozidlem, rozsviťte výstražná světla, oblékněte výstražnou vestu, vypněte zapalování, zatáhněte ruční brzdu a s opatrností (aby vás někdo další nesrazil) vystupte. Vezměte lékárničku, mobilní telefon, případně hasicí přístroj a výstražný trojúhelník – ten umístěte minimálně 50 metrů za auto, na dálnici 100 metrů.

Život zachraňující úkony

Na místě nehody zkontrolujte raněné: zjistěte stav jejich životních funkcí. Potřebným poskytněte první pomoc…

1. Silné krvácení zastavte tlakovým obvazem, prsty přímo v ráně, výjimečně zaškrcovadlem.
2. Zakryjte poranění hrudníku.
3. Šetrně uvolněte dýchací cesty u lidí v bezvědomí – šetrně jim zakloňte hlavu, předsuňte dolní čelist.

Volání zdravotnické záchranné služby

Volejte linku 155, případně 112, sdělte, co se stalo, popište charakter nehody, a co nejpřesněji určete její místo. Uveďte počet zraněných, jejich věk a pohlaví, popis zranění a stavu zraněných; sdělte své jméno a číslo telefonu.

Vyšetření

1. Pohledem zjišťujeme dýchání, krvácení, polohu těla, výraz obličeje a jeho barvu.
2. Poslechem zjišťujeme dýchací šelesty, projevy postiženého (sténání apod.), případně reakci na oslovení.
3. Pohmatem zjišťujeme dýchací pohyby, bolest postižené oblasti, deformace, teplotu kůže, pocení apod.

Vyprošťování

Zraněného vyprošťujte, pouze pokud hrozí další nebezpečí, je-li blokován přístup k dalším poraněným, nebo nelze-li poskytnout první pomoc (např. oživování) na místě. Vyprošťování provádějte co nejšetrněji, a pokud zraněný dýchá, raději počkejte na profesionální záchranáře.

Bezvědomí

• Prioritní je zajištění průchodnosti dýchacích cest – záklonem hlavy a předsunutím dolní čelisti – a zastavení masivního krvácení, v nouzi stlačením rány holými prsty.
• Při bezvědomí je riziko udušení zapadlým kořenem jazyka – proto odstraňte z úst volně ležící předměty, šetrně zakloňte hlavu, předsuňte dolní čelist postiženého. V bezvědomí se zachovanými životními funkcemi uložte zraněného do stabilizované polohy a stále jej sledujte.

• Neobnoví-li se dýchání, nebo je-li dýchání nenormální (lapavé dechy), je třeba zahájit oživování nepřímou srdeční masáží a dýcháním z plic do plic (pomocí resuscitační masky).
• Do příjezdu ZS provádíme nepřímou srdeční masáž a umělé dýchání z úst do úst.
• Prioritu má srdeční masáž. Umělé dýchání provádíme většinou jen u dětí (2x za minutu 1 vdech), u dospělých jen v případě, že záchranu poskytují dva lidé.

Po kontrole tepu v případě zjištění zástavy srdce zahájíme „nepřímou srdeční masáž“:

1. 30 stlačení uprostřed hrudníku frekvencí 100/min.,
2. proveďte dva vdechy a pokračujte v rytmu 30 stlačení hrudníku – 2 vdechy,
3. hrudník stlačujte do hloubky 4–5 cm,
4. nemůžete-li z nějakých důvodů provádět umělé dýchání, až do příjezdu záchranky masáž srdce pokud možno NEPŘERUŠUJTE.

Postup při dýchání z úst do úst (nosu)

1. Položit na záda na tvrdou podložku (na zem), odstranit všechna podložení hlavy,
2. otevřít ústa a zkontrolovat, zdali v nich není nějaký předmět, který by mohl bránit průchodnosti dýchacích cest (např. bahno u tonoucích, zvratky, ale i obyčejná žvýkačka nebo umělý chrup…),
3. jestliže ano, opatrně předmět z úst postiženého vyndáme; pokud se jedná o zvratky nebo bahno, odstraníme je tak, že jemně vytřeme dutinu ústní kolem dokola dvěma prsty obalenými kapesníkem,
4. uvolnění dýchacích cest: záklon hlavy a/nebo předsunutí spodní čelisti,
5. následuje-li zřetelný nádech, udržujeme průchodné dýchací cesty,
6. jsou-i však dechy velmi pomalé, lze do postiženého dýchat uměle: Vámi vydechovaný vzduch obsahuje dostatečné množství kyslíku (16 % oproti 21 % v atmosféře)…
1. stiskneme nosní křídla postiženého a zhluboka vdechneme do jeho otevřených úst tak, aby se jeho hrudník zvedl,
2. když ucítíme odpor vzduchu, zbytečně nedýcháme více, než je nutné – vzduch by putoval do žaludku, kde by zpěnil jeho obsah, který by se následně vracel do dutiny ústní (nebezpečí zatékání zvratků do uvolněných dýchacích cest!),
3. pak ústa oddálíme, necháme jej vydechnout, a celý cyklus opakujeme v rytmu 8–10x za minutu.

Z estetických a hygienických důvodů použijeme resuscitační roušku. Dá se sehnat v lékárně a můžete ji u sebe pro každý případ nosit např. v peněžence.

Úrazový šok

Nejčastější příznaky šoku jsou slabě hmatný tep, více než 100 tepů/min., zrychlené, povrchní dýchání, bledost, studený lepkavý pot, pocit žízně, netečnost, spavost.

Jak zabránit šoku

Šoku zabráníte umístěním zraněného do protišokové polohy se zvednutými dolními končetinami. Ošetřete poranění, zajistěte tepelnou pohodu, při pocitu žízně pouze svlažujte rty, nepodávejte žádné léky, nedávejte pít.

První pomoc u dalších úrazů

1. Pohmoždění svalu – přikládání studených obkladů, nevyžaduje lékařské ošetření.
2. Podvrtnutí kloubů – vyzout, chladit, fixovat elastickým obinadlem.
3. Vymknutí kloubu – nenapravovat, fixovat v poloze vzniklé úrazem, předat záchranné službě.
4. Zavřená zlomenina – fixovat provizorní dlahou.
5. Otevřená zlomenina – sterilně krýt ránu, potom fixovat.
6. Přikládání dlahy – znehybněn musí být kloub nad i pod zlomeninou, tomu musí odpovídat délka dlahy. Při zlomeném bérci musí být znehybněno koleno i hlezenní kloub. Dlaha má být plochá bez ostrých hran, nemá se přikládat přímo na kůži, přiložení nesmí být provázeno brněním. V případě potřeby lze dolní končetinu provizorně fixovat přivázáním k té zdravé.
7. Zlomenina by se vždy měla zafixovat, protože transport nezafixované zlomeniny dolní končetiny je poukazem na tukovou embolii.
8. Zabránit šoku – krevní ztráty při zlomeninách mohou ohrozit život.
9. Snížit bolest – studené obklady, analgetika, hluboké dýchání.
10. Omezit riziko infekce.

Poranění hlavy vyžaduje často vynaložení velké síly a bývá spojeno i s poraněním krční páteře. Proto pozor, při manipulacích držíme hlavu vždy v podélné ose těla, vyvarujeme se předklonů hlavy a jejích rotací. Hlavu se snažíme udržovat v mírném záklonu. Pro poskytování první pomoci je důležité, je-li nemocný při vědomí, nebo v bezvědomí.

U poraněného v bezvědomí postupujeme následovně:

• postiženého ukládáme do polohy vleže na znak s mírně zakloněnou hlavou,
• poskytneme první pomoc v rámci zajištění základních životních funkcí,
• přežití zraněného a definitivní rozsah poškození mozku je závislé na tom, jak rychle se obnoví dostatečné zásobení mozku kyslíkem. V případě i krátké časové prodlevy dochází k trvalému poškození mozku i u člověka, který nemá mozek poraněn,
• ošetříme eventuálně zevní poranění:
• rány kryjeme dostatečným množstvím savého materiálu,
• obvazy neutahujeme a krvácení nekomprimujeme,
• krvácení z ucha nebo z nosu kryjeme též dostatečným množstvím savého materiálu,
• ošetříme i poranění vzdálená od místa hlavního zranění (krvácení a zlomeniny nebo otevřená poranění) kdekoliv na těle,
• kontrolujeme trvale stav a dýchání a trvale udržujeme raněného při vědomí.

Jedinou účinnou pomocí při zástavě dechu je okamžité zahájení dýchání z úst do úst.

Zdroj: http://www.ezsp6.estranky.cz/, ordinace.cz, MUDr. Stanislav Machart, leták MF