Běžné nemoci 

Onemocnění horních dýchacích cest je časté onemocnění, jehož příčinou bývají infekce.

Akutní infekce horních cest dýchacích patří mezi nejčastější onemocnění v dětském věku. Děti, kojenci a batolata mnohdy onemocní i několikrát během roku. 

Respirační systém

se skládá z:

1. horních cest dýchacích: nos, nosohltan, hrtan a vedlejší dutiny nosní (čelní, čelistní, klínová dutina a čichový labyrint),
2. dolních cest dýchacích: průdušnice a průdušky, které se dále větví až na drobné průdušinky, na které nasedají plicní sklípky,
3. plic: plíce jsou vlastní orgán dýchání, rozlišujeme pravou a levou plíci, z vnitřní strany vstupují do každé plíce hlavní průdušky. 

Dutina nosní je vystlána sliznicí, která je často postižena zánětem. Vzniká tzv. rhinitida.

Příčin tohoto zánětu se dělí na příčiny infekční a neinfekční a na akutní a chronické.

V případě infekčních zánětů jsou nejčastějším vyvolavatelem viry, méně často bakterie. Dochází k tomu, že zánět z dutiny nosní přestoupí na vedlejší dutiny a vzniká tak rhinosinusitida. Jsou-li tyto záněty nedostatečně léčeny, mohou se stát chronickými.

Záněty neinfekční jsou nejvíce způsobeny:

• dráždivými látkami, které přicházejí do kontaktu s nosní sliznicí,
• postižená sliznice, která je zánětem oslabená, bývá napadena infekcí (viry, bakterie).

Nosní dutina je u některých osob častým zdrojem krvácení – stačí i nepatrné poranění, které má za následek prasknutí cév.

Onemocnění vedlejších nosních dutin:

Souvisí s dutinou nosní a jejich onemocnění se prolínají. Infekční záněty vedlejších dutin (sinusitid) jsou hůře přístupné léčebným zásahům, jejich průběh je bouřlivější a častěji přecházejí do chronického stádia.

Hltan

bývá také nejčastěji postižen záněty (faringitidy) – většinou se nejedná o vážná onemocnění. Nosohltan je místem, kde ústí Eustachova trubice, může při infekcích hltanu dojít k přestupu infekce na střední ucho.

Tato onemocnění se pravidelně projevují poruchami čichu, někdy i chuti, které jsou vratné, i když někdy za delší dobu, než by odpovídalo léčbě.

Katary dýchacích cest:

jsou nejčastějším onemocněním dospělých i dětí. Někdy probíhají zcela banálně a nevyžadují zvláštní léčbu ani lékařské vyšetření, jindy mohou způsobit závažnou poruchu zdraví.

Katary horních cest dýchacích mohou provázet záněty středního ucha, angíny, záněty vedlejších dutin nosních, záněty spojivek, křeče při horečce, zánět hrtanu, záněty průdušek, zápal plic.

Ochranné mechanizmy dýchacích orgánů:

• Pasivně chrání dýchací orgány před vstupem a pronikáním škodlivých látek do vzdálenějších úseků dýchacího traktu. Nejsou schopny aktivně zneškodnit cizorodé látky. Reflexní obranné mechanizmy jsou např. kýchání, kašel. Nereflexní je např. zvlhčování a zahřívání vzduchu.

• Aktivně likvidují škodliviny ve vzdálenějších úsecích – mechanizmy lokální imunity, jsou sekreční protilátky, které se vylučují např. do slin, slz, sekretu dýchacích cest atd. a mukociliární transport, který zajišťuje odstranění vdechnutých cizorodých látek. O tuto činnost se starají řasinky s hlenem, jenž pokrývá vnitřní výstelku dýchacího systému.

Ve srovnání se staršími dětmi jsou dýchací orgány kojenců odlišné, anatomicky i funkčně. Dýchací cesty kojenců mají vyšší sklon ke zúžení – úzký průsvit, jehož výstelka je bohatě prokrvená, obsahuje hodně mízních cév. Proto dochází snadněji k otoku a dechovým potížím. U dětí v prvním roce života jsou také nezralé regulační mechanizmy dýchacích cest.

Obranyschopnost organizmu závisí na:

• věku
• genetické predispozici
• prostředí
• výživě
• očkování
• předcházejících onemocněních

a) Rýma, zánět nosohltanu  

– viz blíže samostatné téma "Rýma", "Zánět nosohltanu "    

Jsou nejčastějšími infekcemi u dětí, většina je prodělává 5–7x za rok – nejvíce v období prvních 2 let života. Vyšší riziko hrozí dětem v kolektivních zařízeních. Přenáší se kapénkovou infekcí, inkubační doba 1–2 dny. Výskyt je nejčastěji v chladnějším období.

Je nutné odlišit rýmu a nazofaringitidu jako součást jiných onemocnění, např. chřipky, spalniček, planých neštovic, příušnic, černého kašle.

Komplikace:

• zánět středního ucha
• záněty vedlejších dutin nosních 
• záněty průdušek
• záněty plic

b) Zánět vedlejších nosních dutin – sinusitidy

– blíže viz samostatné téma "Zánět dutin".

Vznikají u dětí jako součást zánětu horních cest dýchacích a častěji bývají postiženy všechny tzv. pansinusitidy. Infekce proniká z nosu přirozenými otvory, které dutiny spojují.

Sinusitis subacuta:

Je to zánět sliznice – nejčastěji čelistních dutin a čichového labyrintu, který trvá dlouho a v krátkých intervalech se vrací. Vyskytuje se nejčastěji u batolat a dětí předškolního věku. Často se označuje za recidivující rhinosinusitidu či sinobronchiální syndrom (zánět přechází i na průdušky).

c) Akutní zánět vedlejších nosních dutin

– blíže viz stejnojmenné samostatné téma.

Je nejčastějším zánětem čelistních vedlejších dutin nosních. Častěji postihuje děti v zimních měsících, většinou jako komplikace virové infekce horních cest dýchacích.

Akutní zánět čichového labyrintu je součástí rhinosinusitidy, postihuje především kojence a malé děti. Akutní zánět čelní dutiny se u dětí vyskytuje zřídka, většinou až v 7–8 letech věku. Akutní zánět dutiny kosti klínové se u dětí také vyskytuje velice zřídka, a to až po 10. roce života.

d) Akutní angina – tonzilofaringitida  

– blíže viz samostatné téma "Angina".

U dětí se vyskytuje až po 1. roce života, nejvíce však až kolem 5.–6. roku věku. Je způsobena viry, bakteriemi i mycoplazmaty.

Zánět nosohltanu (nazofaryngitida):

Největší výskyt je na podzim a v zimních měsících. Původcem nemoci bývají viry. Spíše až druhotně se onemocnění komplikuje bakteriální infekcí. Nemoc se šíří vzdušnou cestou, kapénkami sekretů z dýchacích cest. Inkubační doba, neboli doba od nákazy k prvním projevům nemoci je krátká a trvá 4–5 dnů.

Zánět nosohltanu se může zkomplikovat zánětem středního ucha, kam se z nosohltanu do středouší rozšíří přes sluchovou trubici. Tato komplikace bývá provázena – těmito příznaky zánětu středního ucha:

• vzestupem teplot,
• neklidem a pláčem dítěte,
• dítě si často sahá na ouška a reaguje bolestivě.

Součástí nebo komplikací zánětu nosohltanu bývá zánět mízní tkáně spojený se silnou bolestí v krku, zarudnutím, prosáknutím a zbytněním krčních mandlí. Jedná se o tzv. katarální angínu. Ta může být počáteční fází angíny hnisavé.

Častým původcem hnisavých angín jsou streptokokové bakterie (mimo jiné vyvolavatelé spály). U školních dětí se běžné záněty nosohltanu mohou zkomplikovat zánětem vedlejších nosních dutin.

Zánět hrtanu (akutní laryngitida):

Onemocnění, které u dospělého vede obvykle jen k přechodné ztrátě hlasu, může u dítěte probíhat velmi dramaticky. Je sezónní onemocnění virového původu s nejčastějším výskytem v chladnějších měsících v roce. Zánětlivý otok sliznic hrtanu vede k zúžení dýchacích cest. Zánět hrtanu je častým onemocněním dýchacích cest spojeným s jejich zúžením, především v batolecím věku. Zánět hrtanu se u většiny dětí opakuje a pro rodiče se stává noční můrou v podzimní a jarní době.

e) Akutní záněty hrtanu – Laryngitis acuta

Zánětlivý otok v prostoru pod hrtanovou příklopkou. Vyskytuje se u dětí od 6 měsíců do 3 let, spíše u chlapců, více v zimních měsících. Je způsobena především viry.

f) Zánět hrtanové záklopky (akutní epiglotitida) – Epiglotitis acuta:

Zánětlivý otok hrtanové příklopky a jejího okolí – omezuje dýchání. Onemocnění bývá způsobeno bakteriální infekcí, nejčastěji u dětí ve věku 2–7 let – v každém ročním období.

Je to vzácnější, ale život ohrožující onemocnění horních dýchacích cest u dětí. Dítě nikdy nepokládáme na záda! Mohlo by to způsobit zástavu dechu!

Onemocnění postupuje rychle a zánětem zduřelá hrtanová záklopka uzavírá dýchací cesty. Vždy je nutná rychlá lékařská pomoc.
Od r. 2001 jsou děti povinně očkovány proti původci tohoto onemocnění. Frekvence zánětu hrtanové záklopky se rapidně snížila a dnes se vyskytuje zcela vzácně.

g) Zánět středního ucha (akutní mesotitida)

Je častou komplikací onemocnění horních cest dýchacích. Postihuje nejčastěji děti v kojeneckém a batolecím věku a většinou bývá oboustranný, i když zpočátku šlo jen o zánět jednoho ucha.

Zánět se do středouší rozšíří z nosohltanu přes sluchovou trubici. K rozšíření zánětu přispívá i zvětšená mízní tkáň v nosohltanu (adenoidní vegetace – běžně nazývaná nosní mandle).

V některých rodinách lze pozorovat dědičný sklon k zánětům středního ucha.

h) Zánět průdušek (akutní bronchitida)

Infekce z nosohltanu může plynule pokračovat do dolních dýchacích cest a původně lehká rýma se může zkomplikovat zánětem průdušek. U kojenců a mladších batolat, kde je objem hladkého svalstva v průduškách dosud minimální, způsobuje zánětlivý otok stěny průdušek v kombinaci s nadprodukcí hlenu překážku proudícímu vzduchu. To se projeví výdechovou dušností, neboli prodloužením výdechové fáze dechového cyklu. Stav je velmi podobný astmatické dušnosti. Opakované záněty průdušek u kojenců a batolat mohou být prvním příznakem astmatu.

Původcem onemocnění jsou viry i baktérie. Udržení průchodného nosu a vlhký vdechovaný vzduch dítěti uleví. Včasná lékařská pomoc bývá zvláště u malých dětí, kde je zánět průdušek často provázen dušností, nezbytná. Těžší průběh zánětů průdušek lze očekávat u dětí, které měly závažné dechové problémy jako novorozenci a dostalo se jim léčby umělou plicní ventilací a kyslíkem. 

i) Zápal plic (akutní bronchopneumonie, pneumonie)

Zánět dýchacích cest se může postupně z průdušek nebo z hrtanu a průdušek rozšířit na plicní tkáň. Trvající kašel nebo i dušnost, únava a pocení dítěte nebo přetrvávající, byť jen zvýšené teploty mohou být známkou této komplikace.
Zápal plic může vzniknout i samostatně, jako ohraničené ložisko infekce v plicní tkáni.
Původcem onemocnění jsou viry i baktérie. Mezi laiky je zakořeněna představa, že zápal plic odhalí lékař poslechem fonendoskopem. Existují ale typy zánětů, pro které to neplatí. Pro lékaře pak může být překvapením rozsáhlý nález patrný až na rentgenovém snímku plic. Léčba antibiotiky bývá nezbytná.

a) Příznaky rýmy a zánětu nosohltanu u batolat a kojenců:

• Příznaky jsou výraznější než u straších dětí,
• začíná teplotou (i bez teploty),
• dráždivost a neklid,
• následuje výtok z nosu,
• zvracení nebo průjem,
• nechutenství,
• problémy s pitím.

b) Příznaky rýmy a zánětu nosohltanu u starších dětí:

Příznaky jsou spíše místní...

• pálení a lechtání v nose,
• kýchání,
• rýma,
• někdy i kašel,
• teplota obvykle jen mírně zvýšená,
• malátnost,
• bolesti hlavy,
• nechutenství,
• ucpaný nos často nutí k dýchání ústy – vysušování sliznic,
• bolest v krku se stává výraznější.

Onemocnění trvá obvykle 4–7 dnů.

c) Příznaky zánětu nosohltanu:

• Prvním příznakem bývá teplota a změna chování dítěte:
  • únavnost,
  • malátnost,
  • nechutenství,
  • bolest hlavy,
  • hlavně u kojenců a batolat vystupuje teplota často až ke 40 °C a to může být příčinou závažné komplikace – tzv. febrilních křečí, tedy křečového stavu spojeného s bezvědomím při vysoké teplotě u malých dětí,
  • postupně se objeví rýma,
    • bolesti v krku,
    • kašel,
  • pro kojence a batolata znamená silná rýma překážku v dýchacích cestách,
  • dochází ke zduření nosní mandle, které se projeví
    • chrápáním,
    • huhňavým hlasem,
  • hlen stékající po zadní stěně nosohltanu dráždí ke kašli,
  • dítě je mrzuté,
  • nemá chuť k jídlu.

 d) Příznaky alergické rýmy:

• šimrání v nose,
• doprovodný čirý výtok z očí i nosu,
• bez teploty,
• při styku s alergenem.

e) Příznaky zánětu vedlejších dutin nosních – sinusitidy:

• hlen a hlenohnis zůstávají v nosních průchodech,
• stékají do nosohltanu,
• částečně i ven z nosu,
• kašel,
• záchvaty kašle po usnutí nebo ráno po probuzení – stékající hleny nemocného dráždí,
• děti mají ucpaný nos, často i s krvavým sekretem,
• dýchají ústy,
• zvětšené i mízní uzliny v dané oblasti,
• po prodělané rýmě má dítě stále zastřený hlas,
• pocit plného nosu, i když se rýma nespouští,
• únava,
• zvýšená teplota,
• bolesti hlavy v oblasti čela a kořene nosu,
• bolest může vyzařovat z vedlejších nosních dutin do zubů (do oblasti stoliček).

f) Příznaky akutního zánětu čelistních dutin:

• hlenohnisavý sekret z nosu,
• zatéká do nosohltanu,
• kašel - hlavně ráno při probuzení, což souvisí s polohou v leže,
• bolest vystřeluje do očnic a čela,
• bolest se zhoršuje se při kašli,
• teplota většinou nebývá,
• vyvíjí se postupně,
• nejdříve teplota,
• pak malátnost,
• nechutenství,
• bolesti v krku, které jsou nejvýraznější 2.–3. den,
• rýma,
• kašel,
• chrapot,
• zvětšené mízní uzliny na krku.

g) Příznaky virové tonzilofaringitidy (angíny):

Objektivním vyšetřením lze zjistit zarudnutí – zánět sliznice hrtanu, na patrových obloucích a měkké patře mohou být afty. Onemocnění trvá asi 5 dnů. Komplikace nebývají.

h) Příznaky streptokokové tonzilofaringitidy (angíny):

• onemocnění začíná náhle,
• vysoká teplota 39 až 40 °C,
• děti jsou malátné, unavené až schvácené,
• bolesti hlavy,
• bolest v krku, která se zhoršuje při polykání,
• bolesti břicha,
• zvracení nejsou.

Angína  způsobená plísněmi je typická bílými povlaky na nezvětšených mandlích. Vyšetřením zjistíme zarudlé, prosáklé a zvětšené mandle a hrtan, na mandlích a v okolí krypt jsou bělavé povlaky – čepy, také jazyk je bělavě povleklý. Onemocnění trvá 7 až 14 dnů.

i) Příznaky akutního zánětu hrtanu:

• začíná náhle – teplotou, může být i bez teploty,
• dítě se probudí úzkostné, v záchvatu štěkavého kašle a nádechové dušnosti,
• dítě se obtížně nadechuje,
• rýma,
• zahlenění,
• kašel – štěkavý,
• sípání při nádechu,
• chrapot,
• ztráta hlasu – malé děti ani nepláčou,
• těžký průběh – zvýrazněné sípání,
• dušnost,
• i cyanóza – zmodrání kůže z nedostatku kyslíku – dítě je vyčerpané až apatické.

Komplikace: rozšíření infekce do dolních dýchacích cest  až plic nebo na střední ucho.

j) Příznaky Epiglotitis acuta – zánětu záklopky:

• náhle se objeví vysoká teplota až ke 40 °C,
• problémy s dýcháním,
• dušnost,
• zastřený hlas,
• unavené,
• bledé,
• mluví potichu nebo jen šeptá,
• bolí ho krk,
• dýchá mělce, povrchně,
• pro bolesti při polykání chce sedět,
• občas kašel nebo bez kašle,
• dítě má pootevřená ústa,
• sedí v poloze v předklonu, protože tak se mu dýchá lépe,
•  slinění,
• odmítá pití i potravu,
• nechce změnit polohu,
• je vystrašené,
• při rychlém zhoršení může dojít k tak výraznému uzávěru dýchacích cest - dítě se může bez rychlé léčby udusit.

k) Příznaky zánětu středního ucha:

• často předchází rýma,
• následuje vzestup teplot,
• neklid, pláč,
• někdy i zvracení,
• průjem,
• dítě si sahá na ouška,
• při dotyku ušního boltce a krajiny před ním reaguje bolestivě,
• potíže často vrcholí ve večerních a nočních hodinách, což je zčásti podmíněno i polohou vleže,
• při zánětu středního ucha dítěti ulevíme podáním léku s obsahem paracetamolu jako Paralen, Panadol nebo ibuprofenu jako Ibalgin, které snižují teplotu a zároveň zmírní bolest,
• při rýmě udržujeme průchodný nos – kapky, spray…,
• lékařské ošetření, specialistou otorhinolaryngologem, bývá dříve či později nezbytné,
• pomáhají studené obklady na ouška,
• nikdy ale nevkládáme do ucha česnek. Může způsobit bouřlivou zánětlivou reakci zvukovodu,
• kojení mívá ochranný účinek před častými záněty středního ucha.

l) Příznaky zánětu průdušek:

• v prodlouženém výdechu jsou slyšitelné pískoty a vrzoty,
• dítě při dýchání vynakládá zvýšené úsilí,
• můžeme pozorovat zatahování měkkých částí hrudníku a podžebří.

Upozornění:

obsah těchto stránek má informativní charakter a není náhradou za návštěvu lékaře.

Pro dětské pacienty:

Pokud problémy neustupují při samoléčbě ani po 3-5 dnech, anebo dojde ke zhoršení stavu či komplikacím, navštivte lékaře zvláště:

• jsou-li teploty vysoké, nebo kolísají z vysokých hodnot do normálních teplot,
• varovat by vás měl i dlouhodobý kašel s bolestmi na hrudi a dušností,
• vykašlávání hlenu, který je zabarvený do žluta či zelena, či s krvavým hlenem,
• bolesti hlavy,
• zhoršující se únava, nechutenství až zvracení a průjem delší než 4‑5 dní.

Navštivte lékaře, zejména když:

• jsou-li mízní uzliny na krku zduřelé a citlivé na dotek,
• dostavují-li se návaly zimnice a pocení,
• bolest na prsou, dušnost nebo pískot v průduškách,
• bolest v krku je silnější a na mandlích se objevil bílý povlak,
• bolest v uchu nebo bolest vedlejších nosních dutin,
• horečka je vyšší než 38,5 °C a trvá déle než 2 dny,
• když horečka nad 38,5 °C vede k výrazným ztrátám tělesných tekutin a riziku dehydratace, především u dětí,
• nedaří-li se nám snížit teplotu,
• dítě opakovaně zvrací, stěžuje si na prudké bolesti břicha,
• pozorujeme-li výraznou změnu chování – dítě je zmatené, blouzní, je agresivní, nebo naopak nereaguje a je nápadně netečné,
• odmítá-li dítě tekutiny a má-li silný průjem s vodnatými častými stolicemi, je nutné lékařské vyšetření, někdy s krátkodobou hospitalizací k zajištění nitrožilní rehydratace a remineralizace,
• u dětí v prvním ½roce života, pokud teplota nad 39 °C trvá déle než 24 hodin, pokud se výrazně změní chování dítěte (bezdůvodně křičí, nereaguje na pohlazení, nelze je vzbudit), vyskytne-li se zvracení krve,
• trvající bolesti hlavy, zhoršující se únava.

Pozor! Kojenec se může dostat do metabolického rozvratu během několika hodin! Průjem u kojenců tedy nesmíme v žádném případě podcenit!

Rozhodneme-li se navštívit lékaře, volíme vždy raději návštěvu u svého praktického lékaře nebo u lékaře pro děti a dorost v jeho ordinaci. Návštěvu na pohotovosti volíme v krajní nouzi, pokud je to nezbytné. Rozhodně není důvodem k návštěvě pohotovosti zvýšená teplota.

Vždy je nutné, abyste si léky vybrali s ohledem na věk, hmotnost nemocného a jeho celkový zdravotní stav: 

• Vycházet je třeba z jeho ostatních nemocí, které měl už dříve a léků, které na ně užívá – možné jejich interakce.
• Vždy dodržujte dávkování doporučené zdravotníky nebo výrobci léků – nepřekračovat je.  Tablety užívat s jídlem nebo po něm podle jejich doporučení.
• Zkontolujte si vždy vše co pravidelně (často) užíváte  - léky, doplňky stravy, potraviny, byliny, čaje apod. Např. většina např. citrusových plodů, nebo třeba třezalkový čaj, nebo, pepř, či kurkuma mění účinnost některých léčiv.
1. Berete-li jen 3 léky, dají se interakce najít z jejich příbalových letáků.
2. Ale každý kdo užívá více než 5 léků,  by si měl vždy zkontrolovat  jestli na sebe nereagují negativně, protože je to již velice pravděpodobné. 
• Prostudujte si jejich příbalové informace a vypište je do on-linové poradny www.znamsveleky.cz. - bezplatné anonymní linky. Po zadání názvů svých léků dostanete do 2 dnů zpět e-mailem odpověď. Nemáte-li internet, vypište si celé názvy vašich léků než půjdete k lékaři či do lékárny a odborníci za vás jejich interakce  zjistí.
• Nepřestávejte sami od sebe brát předepsané léky nebo neměňte jejich dávkování, ale zajděte s e-mailovou odpovědí za lékařem, který vám je předepsal na konzultaci.
1. Bonusem pro pacienty je že by zde měli dostat i nejen informace o nevhodných kombinacích léků, ale i doporučení jaké bylinky, nápoje či jídlo spolu s předepsanými léky neužívat.
2. Některé kombinace nejsou tak nebezpečné – stačí  když lékař změní dávkování nebo navrhne jiný časový odstup jejich užívání.
• Nekombinujte např. více léků s obsahem paracetamolu (jako např. Coldrex a Paralen), ani  při jejich užívání nepijte alkohol - může dojít k poškození jater.

• Pozorně si přečtěte příbalový leták léku, než ho začnete užívat.
• Zvláštní pozornost podobně věnujte nemocným – poraďte se s lékařem/lékárníkem
1. v těhotenství a období kojení
2. u malých dětí a kojenců
3. u dlouhodobě nemocných lidí s oslabeným organizmem

• Vždy dodržujte režimová opatření – klid, pití, vitamíny apod.
• Vždy dbejte i na dobu nutné rekonvalescence po odeznění nemoci. Doporučujeme dobu rekonvalescenci minimálně stejně dlouhou, lepší dvojnásobnou, době akutního onemocnění. 
• K době rekonvalescence přistupujte stejně zodpovědně jako k vlastnímu akutnímu onemocnění. Každá nemoc vyžaduje svůj čas a trpělivost. Pokud to pochopíme, budeme v naší péči o nemocné úspěšní.

Projektem zmiňované i další vhodné volně prodejné léky si můžete vybrat podle potřeby v subkapitole „Léky“, kam je postupně vkládáme s jejich přesným názvem, složením, velikostí balení, příbalovou informací ke správnému užívání a dalšími informacemi.

Srdečně cévní onemocnění, vysoký krevní tlak, cukrovka a rakovina patří u nás mezi nejčastější příčiny úmrtí. Proto nadváha a obezita, přecházení „banálních“ nemocí a „nezájem“ o své zdraví představují závažný zdravotní problém, který byste měli – ve spolupráci s lékaři – aktivně řešit.

Samotný výběr vhodného léku nebývá úplným řešením celého zdravotního problému. Možnosti farmakologické léčby jsou často omezené, nevyřeší onemocnění jako takové a často nepomohou tolik jako zdravý a aktivní způsob života spojený s racionální léčbou.

Svůj zdravotní stav můžete sami výrazně ovlivnit svým aktivním přístupem – změnou chování a životního stylu:

• aktivnější péčí o své zdraví a tělo – zdravotní stav i vzhled,
• racionální stravou – 5x denně malé dávky jídla, s čerstvou zeleninou a ovocem,
• vydatným pitným režimem,
• nekouřením a omezením konzumace alkoholu,
• snížením své hmotnosti k normálnímu BMI – upravte si svou váhu,
• omezte možnosti vzniku rizikových situací a snažte se omezit i působení stresu,
• dodržováním předepsaných a osvědčených léčebných postupů dohodnutých s lékařem,
• pravidelnými tělesnými aktivitami – cvičení, procházky – za každého počasí,
• dodržováním zásad hygieny a pravidelnou péčí o tělo, přípravou a konzumací stravy,
• pečujte nejen o své tělo, ale i o svoji mysl – budujte si pozitivní náladu,
• udělejte si čas na své přátele a na své koníčky.

Samoléčba akutních infekcí horních cest dýchacích:

Upozorňujeme, že obsah těchto internetových stránek má informativní charakter a není náhradou za návštěvu lékaře.

Poznámka: Níže zmiňované i další vhodné volně prodejné léky, si můžete vybrat podle potřeby v subkapitole „Léky“, kde je jejich přesný název, složení, velikost balení, příbalová informace ke správnému užívání  a další informace.

Pozorně si přečtěte příbalový leták (PIL) léku, který užíváte. V případě, že problémy neustupují ani po 5 dnech, či dochází ke komplikacím, navštivte lékaře.

I běžná rýma a bolesti v krku se mohou zkomplikovat přechodem infekce do blízkého i vzdáleného okolí a že žádné stonání, zvláště u dětí, nelze podcenit...

• Klidový režim je často základním předpokladem k tomu, aby se organizmus s nemocí dokázal rychle vypořádat,
• dospělý organizmus se s nákazou většinou dobře vyrovná, děti mohou stonat komplikovaněji,
• pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu – pobyt na zdravém vzduchu na horách, případně pobyt u moře,
• sportování – pravidelný pohyb,
• dostatek spánku,
• zdravá racionální výživa – bohatá na vitamíny a stopové prvky v přirozené formě v ovoci a zelenině,
• velká fyzická námaha, přetěžování dětí v rámci jejich zapojení ve vrcholovém sportu může mít opačný účinek. Nadměrná zátěž tělo oslabuje a zvyšuje jeho náchylnost k infekcím. Navíc působí negativně na růst dítěte,
• u dětí je třeba správně načasovat vstup do kolektivního zařízení,
• už nástup do školky znamená pro dítě velkou životní změnu, která může být zprvu značně nepříjemná. Je dobré začít přechodným obdobím, kdy bude dítě navštěvovat školku jen na několik hodin, aby si zvyklo,
• virové infekce dýchacích cest jsou velmi nakažlivé a v dětských kolektivech se lavinovitě šíří,
• jestliže dítě onemocní, je důležité, aby stonalo v klidu s dostatečnou rekonvalescencí,
• do školky je vhodné nastupovat v pozdních jarních nebo časných podzimních měsících, kdy je dítě otužilé a není uprostřed období insektů,
• režim časného vstávání je pro dítě zejména v zimních měsících velmi zatěžující, a tak je dostatečný spánek pro dítě o to víc důležitý,
• možností prevence častého stonání jsou imunomodulační léky, systémová enzymoterapie nebo vhodně volená homeopatická léčba. Imunomodulátory jsou látky, které modelují v organizmu situaci, jako by se setkal s baktérií, a vedou k rozvoji jeho obranyschopnosti. Imunitní systém se tak posiluje a lépe se pak umí vypořádat s původci nemocí, s viry i baktériemi,
• systémová enzymoterapie (léky obsahující vhodně sestavené enzymy) podporuje zrání a funkce imunitního systému. Může snížit počet respiračních infekcí u dětí a zmírnit jejich průběh,
• každé i zprvu banálně probíhající onemocnění u dítěte bychom neměli brát na lehkou váhu,
• bez porady s lékařem se jejich úspěšná léčba většinou neobejde, hlavně u dětí nejmenších věkových kategorií, kde mohou nastat nejrůznější komplikace.

U zánětu nosohltanu:

• Proběhne-li nemoc bez komplikací, trvá 3–5 dnů a nevyžaduje léčbu antibiotiky,
• snížit vysokou teplotu nad 38 °C můžeme dítěti pomocí vlažné sprchy  či studených zábalů v kombinaci s léky,
• dětem podáváme přípravky s účinnou látkou paracetamol  jako Paralen, Panadol, nebo ibuprofen jako Ibalgin…. Léky na bázi kyseliny acetylsalicylové (ASA) jako aspiriny jsou pro dítě nevhodné,
• zvláště u kojenců je důležité udržet průchodný nos – nosní kapky nebo sprej, určené pro daný věk dítěte,
  • pravidelné odsávání nahromaděného hlenu z nosu jednoduchou odsávačkou, kterou zakoupíme v lékárně,
• kašel lze tlumit některým z volně prodejných léků proti kašli, v dávce odpovídající věku a váze dítěte.

U zánětu hrtanu:

• Uleví vdechování chladného vlhkého vzduchu.

– blíže viz samostatné téma.

• Posadíme ho, otevřeme okno,
• na topení můžeme položit vlhký ručník, aby se zvýšila vlhkost vzduchu,
• pomůže inhalátor, může dítě inhalovat vincentku,
• na horečku, podáme léky na její zmírnění – paracetamol jako Paralen, Panadol, nebo ibuprofen jako Ibalgin…. Léky na bázi kyseliny acetylsalicylové (ASA) jako aspiriny jsou pro dítě nevhodné,
• nechte dítě sedět, umožněte mu dýchat studený vzduch a vyhledejte lékařskou pomoc,
• vyšetření lékařem bývá nezbytné, protože při těžkém průběhu laryngitidy hrozí dušení dítěte – lékař zajistí léčbu, aplikaci léků proti otoku dýchacích cest, léky proti kašli, a posoudí, zda je nutné dítě hospitalizovat,
• během hospitalizace pak dítě mimo jiné inhaluje léčivou směs, která uvolňuje dýchací cesty.

U zánětu záklopky dítě nikdy nepokládáme na záda! Mohlo by to způsobit zástavu dechu!
U zánětu průdušek – udržení průchodného nosu a vlhký vdechovaný vzduch dítěti uleví.

• Včasná lékařská pomoc bývá zvláště u malých dětí, kde je zánět průdušek často provázen dušností, nezbytná,
• těžší průběh zánětů průdušek lze očekávat u dětí, které měly závažné dechové problémy jako novorozenci a dostalo se jim léčby umělou plicní ventilací a kyslíkem.

a) Samoléčba rýmy a zánětu nosohltanu

Většinou je symptomatická. Speciální léčba na rýmu neexistuje,

Blíže viz samostatné téma Rýmy a Zánět nosohltanu.

• Při teplotě nad 38 stupňů Celsia (v konečníku 38.5) podáváme antipyretika – např. paracetamol jako Paralen, Panadol, …  ibuprofen  jako Brufen, Ibalgin, …
  
  • u kojenců se aplikují léky v podobě čípků do zadečku nebo v sirupu,
  • u větších dětí lze využít tablety.

• do nosu kapeme kapky (fyziologický roztok, Vincentku, např. Olynth, Nasivin a další),
• u novorozenců a kojenců nepoužíváme aplikaci pomocí spreje,
• důležité je odsávání nosu kojenců a dětí, které neumějí smrkat pomocí odsávačky ruční nebo s využitím vysavače,
• zvlhčování vzduchu,
• dostatečný pitný režim,
• správná výživa s dostatkem čerstvé zeleniny a ovoce,
• dostatek vitamínů, hlavně vitamínu C,
• klidový režim,
• celoroční otužování,
• pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu,
• zamezit styku dítěte s nemocným (platí hlavně u novorozenců a kojenců),
• pokud teplota přetrvává déle než 3–4 dny může jít o bakteriální superinfekci nebo některou z komplikací a bývá na místě léčba antibiotiky – navštivte lékaře!

b) Samoléčba zánětu vedlejších dutin nosních – Sinusitidy: 

Blíže samostatné téma Zánět vedlejších dutin.

• Nosní kapky s adstringentním účinkem (stahují nosní sliznice),
• smrkání,
• odsávání z nosu,
• teplo a klid – Solux lampa nebo inhalace teplých par,
• při bronchitidě sirupy na vykašlávání hlenů,
• klidový režim,
• prokáže-li se bakteriální původce, nebo dochází k výraznému zhoršení a opakování choroby – antibiotická léčba,
• další léčba zánětu průdušnice – viz samostatné téma Zánět vedlejších dutin.

c) Samoléčba akutního  zánětu čelistních dutin:

Viz též samostatné téma.

• Nosní kapky s adstringentním účinkem (stahují nosní sliznice),
• smrkání,
• odsávání z nosu, teplo – Solux lampa nebo inhalace teplých par,
• při hnisavé sinusitidě se doporučují antibiotika.

d) Samoléčba virové tonzilofaringitidy (angíny): 

Blíže viz též samostatné téma Angína.

• Symptomatická,
• klidový režim,
• pít dostatek tekutin,
• zvýšit příjem vitamínů – čerstvé zeleniny a ovoce (jižní),
• antipyretika při teplotě nad 38 stupňů Celsia,
• od věku větších dětí je možno kloktat dezinfekčními roztoky,
• cucání dezinfekčních tablet.

e) Samoléčba angíny:

Blíže viz samostatné téma Angína.

• Klidový režim,
• antibiotická léčba – podává se Penicilin, při alergiích na penicilin jsou metodou další volby makrolidová antibiotika,
• při teplotě podáváme antipyretika, u větších dětí je vhodné kloktání dezinfekčních roztoků nebo cucání dezinfekčních tablet.

Komplikací streptokokové angíny může být revmatická horečka, kdy se několik  týdnů po odeznění angíny objeví postižení srdce – poststreptokoková endokarditida, myokarditida a postižení kloubů – artritida.

Může se také rozvinout onemocnění ledvin. Opakované angíny mohou přejít v chronickou formu.

f) Samoléčba akutního zánětu hrtanu: 

Blíže viz samostatné téma Zánět hrtanu.

• Lehčí formy se dají zvládnout v domácím prostředí
• klid na lůžku,
• chladný vzduch – otevřít okno, jít ven (samozřejmě dítě řádně oblečené) – způsobí ústup otoku,
• při horečce antipyretika,
• na zmírnění otoku a neklidu dítěte lze použít antihistaminika jako Protamin, Fenistil...
• při těžších formách je nutná hospitalizace z důvodů rizika zhoršení dechové tísně až udušení – podání kortikoidů v rektální nebo injekční formě,
• většinou nejsou nutná antibiotika vzhledem k virovému původu onemocnění,
• v nejtěžších případech je nutné zajištění dýchacích cest endotracheální intubací (zavedení plastové trubice do dýchacích cest),
• v lehčích případech je nutný transport na specializované pracoviště,
• v těžkých případech stav vyžaduje urgentní lékařskou pomoc již u lůžka (RZP),
• okamžitá inhalace kyslíku a  intubace bývají nutností. Pokud nejsou podmínky na intubaci je nutné provést v rámci záchrany života koniotomii (protnutí ligamenta cricothyroidea zavedením tupé jehly a zprůchodnění dýchacích cest). Po té transport na specializované pracoviště s intenzivní péčí. Další léčba je vzhledem k vyvolavateli antibiotická, dále je terapie shodná s akutní laryngitidou.

g) Samoléčba Epiglotitis acuta:

• v lehčích případech je nutný transport na specializované pracoviště,
• v těžkých případech stav vyžaduje urgentní lékařskou pomoc již u lůžka (RZP),
• okamžitá inhalace kyslíku a  intubace bývají nutností. Pokud nejsou podmínky na intubaci je nutné provést v rámci záchrany života koniotomii (protnutí ligamenta cricothyroidea zavedením tupé jehly a zprůchodnění dýchacích cest). Po té transport na specializované pracoviště s intenzivní péčí. Další léčba je vzhledem k vyvolavateli antibiotická, dále je terapie shodná s akutní laryngitidou.

Prevence rýmy a zánětu nosohltanu:

(blíže též samostatná témata)

• otužování,
• správná výživa,
• zamezit styku dítěte s nemocným (platí hlavně u novorozenců a kojenců).

Prevence infekcí dýchacích cest u dětí:

Je stejná jako preventivní opatření u často stonajících dětí obecně. Vždyť právě infekce dýchacích cest jsou nejčastějším projevem nemoci u dětí v kojeneckém, předškolním, ale i mladším školním věku. Proti pneumokokum pomáhá vakcína Prevenar 3, která je na předpis.

Prevence zánětu vedlejších nosních dutin:

• v klidu vyléčený zánět nosohltanu,
• včasné uvolňování rýmy,
• udržení průchodného nosu u dítěte.

Prevence zánětu hrtanu:

Specifická účinná preventivní opatření nejsou žádná. Prevence je stejná jako u běžných katarů dýchacích cest:

• otužování dítěte,
• pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu – pobyt na zdravém vzduchu na horách, případně pobyt u moře,
• imunomodulační léčbě – dle rady lékaře,
• sportování,
• dostatek spánku,
• zdravá racionální výživa – bohatá na vitamíny a stopové prvky v přirozené formě v ovoci a zelenině,
• velká fyzická námaha, přetěžování dětí v rámci jejich zapojení ve vrcholovém sportu může mít opačný účinek. Nadměrná zátěž tělo oslabuje a zvyšuje jeho náchylnost k infekcím. Navíc působí negativně na růst dítěte,
• u dětí je třeba správně načasovat vstup do kolektivního zařízení,
• už nástup do školky znamená pro dítě velkou životní změnu, která může být zprvu značně nepříjemná. Je dobré začít přechodným obdobím, kdy bude dítě navštěvovat školku jen na několik hodin, aby si zvyklo,
• virové infekce dýchacích cest jsou velmi nakažlivé a v dětských kolektivech se lavinovitě šíří,
• jestliže dítě onemocní, je důležité, aby stonalo v klidu s dostatečnou rekonvalescencí,
• do školky je vhodné nastupovat v pozdních jarních nebo časných podzimních měsících, kdy je dítě otužilé a není uprostřed období insektů,
• režim časného vstávání je pro dítě zejména v zimních měsících velmi zatěžující, a tak je dostatečný spánek pro dítě o to víc důležitý,
• další možností prevence častého stonání jsou imunomodulační léky, systémová enzymoterapie nebo vhodně volená homeopatická léčba. Imunomodulátory jsou látky, které modelují v organizmu situaci, jako by se setkal s baktérií, a vedou k rozvoji jeho obranyschopnosti. Imunitní systém se tak posiluje a lépe se pak umí vypořádat s původci nemocí, s viry i baktériemi,
• systémová enzymoterapie (léky obsahující vhodně sestavené enzymy) podporuje zrání a funkce imunitního systému. Může snížit počet respiračních infekcí u dětí a zmírnit jejich průběh,
• každé i zprvu banálně probíhající onemocnění u dítěte bychom neměli brát na lehkou váhu. Klidový režim, dostatek spánku při nemoci a přiměřeně dlouhá doba rekonvalescence jsou základem toho, aby se dětský organizmus rychle a bez následků vypořádal s infekcí. Tato režimová opatření jsou také základem prevence opakovaných katarů horních dýchacích cest a všech jejich komplikací. 

Zdroj:

weby mamaaja.cz, MUDr. Martin Gregora, vitalion.cz, Zdroj: Akutní infekce horních cest dýchacích u dětí, MUDR. MICHAELA FERANCOVÁ,  lekari-online.cz/