REKLAMA
 

Běžné nemoci

Hledej:



Zvětšit text

Zdravotní problémy

Akutní infekce horních cest dýchacích – přehled

Akutní infekce horních cest dýchacích – přehled

Onemocnění horních dýchacích cest je častým onemocněním, jehož příčinou bývají infekce. Akutní infekce horních cest dýchacích patří mezi nejčastější onemocnění v dětském věku. Děti, kojenci a batolata mnohdy onemocní i několikrát během roku.

Respirační systém - složení:

  • horní cesty dýchací: nos, nosohltan, hrtan a vedlejší dutiny nosní (čelní, čelistní, klínová dutina a čichový labyrint),
  • dolní cesty dýchací: průdušnice a průdušky, ty se dále větví až na drobné průdušinky, na které nasedají plicní sklípky,
  • plíce: vlastní orgán dýchání, rozlišujeme pravou a levou plíci, z vnitřní strany vstupují do každé plíce hlavní průdušky.

Dutina nosní je vystlána sliznicí, která je často postižena zánětem. Vzniká tzv. rhinitida. Příčiny tohoto zánětu se dělí na infekční a neinfekční a na akutní a chronické.

V případě infekčních zánětů jsou nejčastějším vyvolavatelem viry, méně často bakterie. Dochází k tomu, že zánět z dutiny nosní přestoupí na vedlejší dutiny a vzniká tak rhinosinusitida. Jsou-li tyto záněty nedostatečně léčeny, mohou se stát chronickými.

Záněty neinfekční – nejčastější příčiny:

  • dráždivé látky, které přicházejí do kontaktu s nosní sliznicí,
  • postižená sliznice, která je zánětem oslabená, bývá napadena infekcí (viry, bakterie).

Nosní dutina je u některých osob častým zdrojem krvácení – stačí i nepatrné poranění, které má za následek prasknutí cév.

Onemocnění vedlejších nosních dutin:

souvisí s dutinou nosní, a obě onemocnění se prolínají. Infekční záněty vedlejších dutin (sinusitidy) jsou hůře přístupné léčebným zásahům, jejich průběh je bouřlivější a častěji přecházejí do chronického stadia.

Hltan:

bývá také nejčastěji postižen záněty (faryngitidami) – většinou se nejedná o vážná onemocnění. Nosohltan je místem, kde ústí Eustachova trubice, může při infekcích hltanu dojít k přestupu infekce na střední ucho.

Tato onemocnění se pravidelně projevují poruchami čichu, někdy i chuti, které jsou vratné, i když někdy za delší dobu, než by odpovídalo léčbě.

Katary dýchacích cest:

jsou nejčastějším onemocněním dospělých i dětí. Někdy probíhají zcela banálně a nevyžadují zvláštní léčbu ani lékařské vyšetření, jindy mohou způsobit závažnou poruchu zdraví.

Katary horních cest dýchacích mohou provázet záněty středního ucha, angíny, záněty vedlejších dutin nosních, záněty spojivek, křeče při horečce, záněty hrtanu, záněty průdušek, zápaly plic.

Ochranné mechanismy dýchacích orgánů:

  • pasivně chrání dýchací orgány před vstupem a pronikáním škodlivých látek do vzdálenějších úseků dýchacího traktu. Nejsou schopny aktivně zneškodnit cizorodé látky. Reflexními obrannými mechanismy jsou např. kýchání, kašel. Nereflexním je např. zvlhčování a zahřívání vzduchu,
  • aktivně likvidují škodliviny ve vzdálenějších úsecích – mechanismy lokální imunity: přítomnost sekrečních protilátek, které se vylučují např. do slin, slz, sekretu dýchacích cest atd., a mukociliární transport, který zajišťuje odstranění vdechnutých cizorodých látek. O tuto činnost se starají řasinky s hlenem, jenž pokrývá vnitřní výstelku dýchacího systému.

Ve srovnání se staršími dětmi jsou dýchací orgány kojenců odlišné, anatomicky i funkčně. Dýchací cesty kojenců mají větší tendenci ke zúžení – úzký průsvit, jehož výstelka je bohatě prokrvená, obsahuje hodně mízních cév. Proto dochází snadněji k otoku a dechovým potížím. U dětí v prvním roce života jsou také nezralé regulační mechanismy dýchacích cest.

Obranyschopnost organismu

ovlivňuje:

  • věk,
  • genetické predispozice,
  • prostředí,
  • výživa
  • očkování,
  • předcházející onemocnění.

Rýma, zánět nosohltanu

(Blíže viz též samostatný zdravotní problém „Rýma“, „Zánět nosohltanu“ a „Akutní infekce horních cest dýchacích u dětí – obecně“.)

Rýma a zánět nosohltanu jsou nejčastější infekce dětí, většina ji překoná 5‑7x za rok – nejvíce v období prvních 2 let života. Vyšší riziko hrozí dětem v kolektivních zařízeních. Přenáší se kapénkovou infekcí, inkubační doba je 1‑2 dny. Výskyt je nejčastěji v chladnějším období.

Je nutné odlišit rýmu a nazofaryngitidu jako součást jiných onemocnění, např. chřipky, spalniček, planých neštovic, příušnic, černého kašle.

Komplikace

  • zánět středního ucha,
  • záněty vedlejších dutin nosních,
  • záněty průdušek,
  • záněty plic.

Zánět vedlejších nosních dutin – sinusitidy

(Blíže viz též samostatný zdravotní problémZánět dutin“.)

Sinusitidy vznikají u dětí jako součást zánětu horních cest dýchacích a častěji bývají postiženy všechny dutiny – jde pak o tzv. pansinusitidy. Infekce proniká z nosu přirozenými otvory, které dutiny spojují.

Sinusitis subacuta je zánět sliznice – nejčastěji čelistních dutin a čichového labyrintu, který trvá dlouho a v krátkých intervalech se vrací. Vyskytuje se nejčastěji u batolat a dětí předškolního věku. Často se označuje za recidivující rhinosinusitidu či sinobronchiální syndrom (zánět přechází i na průdušky).

Akutní zánět vedlejších nosních dutin

(Blíže viz též samostatný zdravotní problém stejného názvu.)

Jde o nejčastější zánět čelistních vedlejších dutin nosních. Častěji postihuje děti v zimních měsících, většinou jako komplikace virové infekce horních cest dýchacích.

Akutní zánět čichového labyrintu je součástí rhinosinusitidy, postihuje především kojence a malé děti. Akutní zánět čelní dutiny se u dětí vyskytuje zřídka, většinou až od 7‑8 let věku. Akutní zánět dutiny kosti klínové se u dětí také vyskytuje velice zřídka, a to až po 10. roce života.

Akutní angina – tonzilofaryngitida

(Blíže viz samostatný zdravotní problémAngína“.)

U dětí se vyskytuje až po 1. roce života, nejvíce však až kolem 5.‑6. roku věku. Je způsobena viry, bakteriemi i mykoplazmaty.

Zánět nosohltanu (nazofaryngitida)

Největší výskyt je na podzim a v zimních měsících. Původcem nemoci bývají viry. Spíše až druhotně se onemocnění komplikuje bakteriální infekcí. Nemoc se šíří vzdušnou cestou, kapénkami sekretů z dýchacích cest. Inkubační doba, neboli doba od nákazy k prvním projevům nemoci, je krátká a trvá 4–5 dnů.

Zánět nosohltanu se může zkomplikovat zánětem středního ucha: z nosohltanu se do středouší rozšíří přes sluchovou trubici. Tato komplikace bývá provázena – těmito příznaky zánětu středního ucha:

  • vzestupem teplot,
  • neklidem a pláčem dítěte,
  • dítě si často sahá na ouška a reaguje bolestivě.

Součástí nebo komplikací zánětu nosohltanu bývá zánět mízní tkáně spojený se silnou bolestí v krku, zarudnutím, prosáknutím a zbytněním krčních mandlí. Jedná se o tzv. katarální angínu. Ta může být počáteční fází angíny hnisavé.

Častým původcem hnisavých angín jsou streptokokové bakterie (mimo jiné vyvolavatelé spály). U školních dětí se běžné záněty nosohltanu mohou zkomplikovat zánětem vedlejších nosních dutin.

Zánět hrtanu (akutní laryngitida)

Onemocnění, které u dospělého vede obvykle jen k přechodné ztrátě hlasu, může u dítěte probíhat velmi dramaticky. Je sezónní onemocnění virového původu s nejčastějším výskytem v chladnějších měsících v roce. Zánětlivý otok sliznic hrtanu vede k zúžení dýchacích cest. Zánět hrtanu je častým onemocněním dýchacích cest spojeným s jejich zúžením, především v batolecím věku. Zánět hrtanu se u většiny dětí opakuje a pro rodiče se stává noční můrou v podzimní a jarní době.

Akutní zánět hrtanu – Laryngitis acuta

(Blíže viz samostatný zdravotní problém „Zánět hrtanu“.)

Jde o zánětlivý otok v prostoru pod hrtanovou příklopkou. Vyskytuje se u dětí od 6 měsíců do 3 let, spíše u chlapců, více v zimních měsících. Je způsobena především viry.

Zánět hrtanové záklopky (akutní epiglotitida – epiglotitis acuta)

Zánětlivý otok hrtanové příklopky a jejího okolí – omezuje dýchání. Onemocnění bývá způsobeno bakteriální infekcí, nejčastěji u dětí ve věku 2‑7 let – v každém ročním období.

Je to vzácnější, ale život ohrožující onemocnění horních dýchacích cest u dětí. Dítě nikdy nepokládáme na záda! Mohlo by to způsobit zástavu dechu!

Onemocnění postupuje rychle a zánětem zduřelá hrtanová záklopka uzavírá dýchací cesty. Vždy je nutná rychlá lékařská pomoc.

Od r. 2001 jsou děti povinně očkovány proti původci tohoto onemocnění. Frekvence zánětu hrtanové záklopky se rapidně snížila a dnes se vyskytuje zcela vzácně.

Zánět středního ucha (akutní mesotitida)

Je častou komplikací onemocnění horních cest dýchacích. Postihuje nejčastěji děti v kojeneckém a batolecím věku a většinou bývá oboustranný, i když zpočátku šlo jen o zánět jednoho ucha.

Zánět se do středouší rozšíří z nosohltanu přes sluchovou trubici. K rozšíření zánětu přispívá i zvětšená mízní tkáň v nosohltanu (adenoidní vegetace – běžně nazývaná nosní mandle).

V některých rodinách lze pozorovat dědičný sklon k zánětům středního ucha.

(Blíže viz samostatný zdravotní problém stejného názvu.)

Zánět průdušek (akutní bronchitida)

Infekce z nosohltanu může plynule pokračovat do dolních dýchacích cest a původně lehká rýma se může zkomplikovat zánětem průdušek. U kojenců a mladších batolat, kde je objem hladkého svalstva v průduškách ještě minimální, způsobuje zánětlivý otok stěny průdušek v kombinaci s nadprodukcí hlenu překážku proudícímu vzduchu. To se projeví výdechovou dušností neboli prodloužením výdechové fáze dechového cyklu. Stav je velmi podobný astmatické dušnosti. Opakované záněty průdušek u kojenců a batolat mohou být prvním příznakem astmatu.

Původcem onemocnění jsou viry i bakterie. Udržení průchodného nosu a vlhký vdechovaný vzduch dítěti uleví. Včasná lékařská pomoc bývá – zvláště u malých dětí, kde je zánět průdušek často provázen dušností – nezbytná. Těžší průběh zánětů průdušek lze očekávat u dětí, které měly závažné dechové problémy jako novorozenci a dostalo se jim léčby umělou plicní ventilací a kyslíkem.

(Blíže viz samostatný zdravotní problém stejného názvu.)

Zápal plic (akutní bronchopneumonie, pneumonie)

Zánět dýchacích cest se může postupně z průdušek nebo z hrtanu a průdušek rozšířit na plicní tkáň. Trvající kašel nebo i dušnost, únava a pocení dítěte nebo přetrvávající, byť jen zvýšené teploty mohou být známkou této komplikace.

Zápal plic může vzniknout i samostatně, jako ohraničené ložisko infekce v plicní tkáni. Původcem onemocnění jsou viry i bakterie. Mezi laiky je zakořeněna představa, že zápal plic odhalí lékař poslechem fonendoskopem. Existují ale typy zánětů, pro které to neplatí. Pro lékaře pak může být překvapením rozsáhlý nález patrný až na rentgenovém snímku plic. Léčba antibiotiky bývá nezbytná.

(Blíže viz samostatný zdravotní problém stejného názvu.)

 

Zdroj:

web vitalion.cz

 

Více informací - související zdravotní problémy

Více informací - související obecné informace




Odběr novinek

Chcete-li odebírat naše novinky, vyplňte níže Váš e–mail.



Odkazy 

Zdroje 

Kontakt 

Občanské sdružení péče o vlastní zdraví a aktivní život

© Copyright 2013 pzaz.cz


Nahoru