Běžné nemoci 

Úspěšné ukončení léčby nádorového onemocnění je pro nemocného, jeho rodinu a přátele důležitým mezníkem. Jde o návrat do aktivního života v pravém slova smyslu. Je ale třeba si uvědomit, že i úspěšně vyléčená rakovina má pro onkologického pacienta určitá úskalí. Některé léčebné postupy mohou zanechat trvalé změny, které mohou ovlivňovat kvalitu života nemocného a současně podmiňovat jeho možnosti návratu do pracovního procesu a společenských aktivit.

Jedním z velkých problémů pro vyléčené pacienty po překonané léčbě, kteří nemají žádné příznaky onkologického onemocnění, je stálá obava až strach z možného návratu onemocnění a chronická únava (fatigue).

Co je běžné po léčbě nádorového onemocnění?

Změny po léčbě onkologického onemocnění: Protinádorová léčba je vždy provázena vznikem různých vedlejších nežádoucích účinků. Jsou to jednak změny tělesné (somatické), mnohdy se přidružují i změny psychické.

Tělesné změny

Po diagnostických nebo léčebně chirurgických zákrocích zůstávají jizvy, některé rozsáhlé operační zákroky jsou poškozujícího (mutilujícího) charakteru: např. stav po operaci prsu – částečné nebo úplné odstranění prsní žlázy (parciální mastektomie, ablace), chirurgické vyústění tlustého střeva břišní stěnou s odváděním jeho obsahu (kolostomie). Kolostomie může být někdy pouze dočasná, záleží na velikosti a místě nádoru střeva. Po operaci prsu je v některých případech možná následná plastická úprava prsu.

Další změny mohou nastat po chemoterapii, radioterapii a hormonoterapii. Mnohé projevy nežádoucích účinků nádorové léčby po ukončení (léčby) postupně odezní jako např. dočasný pokles krvetvorby, náchylnost ke vzniku infekčního onemocnění (porucha imunitního systému), nevolnost a zvracení, poruchy trávícího a vylučovacího sytému, stav po ozáření (postradiační syndrom).

Ztráta vlasů (alopecie) je také dočasná, po ukončení chemoterapie dojde k obnovení vlasového porostu.

Stupeň poškození pohlavních orgánů cytostatiky a s tím související funkční důsledky, stejně jako možná změna (reverzibilita) tohoto poškození, závisí na několika okolnostech, ale především je to druh a dávka podaného cytostatika.

Pozdní následky po radioterapii se objevují po třech a více měsících po ukončení léčby (12 až 24 měsíců) a jsou neměnné (ireversibilní). Jedná se o některá orgánová poškození. Vznik nežádoucích účinků radioterapie závisí do určité míry na dávce ozáření a ozařovaném místě např. oblast hrudníku, oblast malé pánve.

Po ozařování místa s vlasovým porostem může býtztráta vlasů (alopecie) trvalá, někdy zůstává v ozařovaném místě i zvýšená pigmentace kůže.

Reprodukční orgány (u žen vaječníky, u mužů varlata) jsou na ozáření značně citlivé (radiosenzitivní). Případné vedlejší nežádoucí účinky radioterapie jsou závislé na síle záření, radioterapie může vést k přechodným změnám v reprodukci nebo k trvalé sterilitě.

Hormonoterapie je také součástí léčby u některých typů nádorového onemocnění a je léčbou dlouhodobou. Počáteční nežádoucí vedlejší účinky (nevolnost, pocení, příznaky přechodu – menopauzy) zpravidla postupně vymizí a léčba je dobře snášena. Útlum obranyschopnosti (imunity) organismu je při protinádorové léčbě dočasný.

Vznik otoku – lymfedému – je častou komplikací onkologických onemocnění. Na jeho vzniku se podílí změna v odtoku mízní tekutiny (lymfy), která byla způsobena operačním výkonem, změnami po radiační léčbě nebo nádorem samotným. Lymfedém je komplikací dlouhodobou a vyžaduje pravidelné sledování lékařem, aktivní zapojení pacienta do léčby a prevenci vzniku komplikací lymfedému.

Psychické změny

Pacient se musí vyrovnat nejen s nepříznivou diagnózou („mám rakovinu“), ale často i s následky protinádorové léčby. Tělesná poškození jsou často zdrojem pocitů méněcennosti a podmiňují vznik psychického stresu. U nemocných se může objevit přecitlivělost, citová nevyrovnanost (emoční labilita), někdy až depresivní stavy. Časté jsou také poruchy v sexuální sféře, které rovněž nelze podceňovat. Jsou podmíněny částečně léčbou (chemoterapie může snižovat sexuální touhu), částečně jsou umocněny strachem vyplývající z diagnózy nádorového onemocnění, k níž ještě přistupují obavy ze ztráty atraktivity pro partnera (stav po operaci prsu – ablaci, střevním vývodu – kolostomii, ztráta vlasů – alopecie). Obnovení normálního sexuálního života je většinou možné, i když si někdy vyžádá delší čas. Někdy je vhodná konzultace s psychologem, sexuologem, případně s psychiatrem.

Chronická únava – „fatigue“ – při onemocnění zhoubnými nádory

Přirozená (fyziologická) únava může být definována jako obranný a ochranný mechanismus člověka – pomáhá mu udržet fyziologickou rovnováhu. Tento druh únavy po odpočinku mizí.

Zvýšená (patologická) únava provázející nádorová onemocnění může být definována jako subjektivní stav nadměrného, trvalého vyčerpání a snížené schopnosti (kapacity) k fyzické a duševní práci. Zásadním bodem je zjištění, že odpočinek nevede k odstranění této nepřiměřené patologické únavy, a proto se předpokládá, že je způsoben jinými mechanismy, než je únava po námaze, kterou odpočinek bezpečně odstraňuje. Fatigue je subjektivní pocit únavy, který lze charakterizovat jako:

• pocit snížení energie k tělesné aktivitě,
• snížená koncentrace,
• snížená motivace.

Kdy můžeme hovořit o únavě jako o nemoci?

Únavu (vyčerpanost) u pacientů s nádorovým onemocněním považujeme za nemoc, jestliže trvá nejméně dva týdny. Pacient se cítí velmi unaven, má zvýšenou potřebu odpočinku, která neodpovídá jeho aktivitám a výdeji energie. Kromě toho pociťuje alespoň pět z následujících příznaků:

• slabost nebo tíhu končetin,
• sníženou schopnost soustředit se nebo udržet pozornost,
• poruchy spánku, ať již ve smyslu nespavosti, nebo naopak nadměrné spavosti (spánek nepřináší osvěžení nebo posílení),
• je značně emočně reaktivní – smutný, podrážděný, frustrovaný, rozrušený, činí mu potíže vykonávat běžné každodenní činnosti,
• může mít i problémy s krátkodobou pamětí.

Únava, snadná unavitelnost a snížená schopnost udržet výkon se objevuje u nemocných s rakovinou bez předchozí námahy. Tento stav je nemocným vnímán velmi nepříjemně jako nedostatek energie, snížení psychické aktivity a nezájem o své okolí (apatie), nebo naopak jako pocit vnitřního neklidu („člověk není ve své kůži“), a vede k závažnému narušení kvality života. Únava se vyskytuje někdy již v časné fázi onemocnění, bývá velmi často i bezprostředně po ukončení léčby a může také přetrvávat měsíce i roky po ukončení protinádorové léčby.

Pro onkologického pacienta a jeho rodinu jsou důležité informace a edukace o průběhu onemocnění, důležitý je především pohovor s ošetřujícím lékařem a zdravotní sestrou.

Vysvětlení, že chronická únava běžně provází zhoubné (maligní) nádorové onemocnění – rakovinu a jejich léčbu, může snížit u pacienta psychický stres z této komplikace, pochopení rodiny vede k vytvoření bezpečného zázemí a pocitu bezpečí pro onkologického pacienta.

Mezi nemocnými existují velké individuální rozdíly. Doporučuje se upravit denní aktivity podle intenzity únavy. Je třeba klást si reálné cíle vzhledem k možnostem nemocného. Jsou-li cíle stanoveny nereálně, pak je pacient stresován tím, že úkol nezvládne. Splnění i malého cíle či úkolu může pacienta uspokojit.

Je důležité, aby celková (komplexní) a souvislá (kontinuální) péče po ukončení léčby byla procesem, jehož součástí jsou i všechny aspekty individuálního života, který je zaměřen nejen na diagnózu onemocnění, ale na celou osobnost s jeho rodinou a přátele, ale také na pomoc a rady, jak žít s nemocí – s rakovinou. Po překonání náročné léčby a ukončení úspěšné léčby nádorového onemocnění je důležité umožnit každému návrat zpět do aktivního života, mít možnost se realizovat – mít zaměstnání odpovídající zdravotnímu stavu, rozvíjet své koníčky apod.

O léčbě, prevenci i samoléčbě – viz samostatná sekce Nádorová onemocnění.

Zdroje a doporučená literatura (vitalion.cz):

• Psychologie zdraví, J. Křivohlavý, Grada Publishing 2001
• Jak zvládat stres, J. Kkřivohlavý, Grada – Avicenum 1994
• Mít pro co žít, J. Křivohlavý, Návrat Praha 1994
• Třiadvacet dialogů o rakovině, P. Vodvářka, Galén 2001
• I v nemoci si buď přítelem, R. Honzák, Avicenum 1989
• Vůle ke smyslu, V. Frankl, Cesta 1997