Běžné nemoci 

Pozornost je schopnost zaměřit psychickou aktivitu na určitou činnost, předměty nebo děj. Je to psychická funkce, jejímž úkolem je vybírat z množství podnětů dopadajících na organismus ty, které jsou z jeho hlediska důležité. Předpokladem je bdělost a jasnost vědomí.

Vlastnostmi pozornosti jsou:

• vytrvalost,
• soustředění,
• rozsah,
• selektivita,
• stabilita.

Porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD)

ADHD (Attention deficit hyperactivity disorder) – porucha s deficitem pozornosti a hyperaktivitou je onemocněním, které se projevuje obtížemi se soustředěním, nepřiměřeně zvýšenou aktivitou a impulzivitou dítěte. Výskyt ADHD u dětí školního věku se pohybuje podle různých studií mezi 3–17 %, chlapci bývají postiženi třikrát častěji než dívky.

Příčiny poruchy pozornosti:

• spočívají v narušení jednotlivých složek pozornosti – dochází k jejich snížení nebo zvýšení a jiným kvalitativním odchylkám,
• může nastat například snížení schopnosti koncentrace pozornosti (při vyčerpání, manických stavech, schizofrenii a jiných poruchách psychotického okruhu atd.),
• dojde k nepřiměřeně zvýšené funkci některé složky pozornosti (například zvýšení koncentrace pozornosti se zhoršením distribuce a selektivity při hypochondrii; předčasné reagování na podnět nebo přeslechnutí podnětu při velkém duševním napětí),
• řada dětí má problémy s poruchami pozornosti spojenými s hyperaktivitou. Je to vývojová porucha charakterizovaná nepřiměřeným stupněm pozornosti, hyperaktivity a impulsivnosti.

Pozornost dítěte pracuje na základě regulace podráždění a útlumu. Na jedné straně zesiluje významné podněty a zvyšuje schopnost jejich vnímání a na straně druhé tlumí vnímání podnětů nedůležitých.

Poruchy pozornosti u dětí rozdělujeme na 2 formy:

• Dítě je přecitlivělé na veškeré podněty – není schopno utlumit vedlejší rušivé vlivy a zaměřit pozornost na podstatné podněty, věnuje nadměrnou pozornost všem podnětům bez rozdílu. Vzniká tak nesoustředěnost a roztržitost, způsobená nikoli nedostatkem, ale nadbytkem soustředění.
• Dítě je neschopné zaměřit a udržet pozornost, soustředit se – je to způsobeno zvýšenou unavitelností. Pozornost dítěte kolísá.

Většina dětí s poruchami pozornosti však trpí oběma typy. Jakmile si rodiče něčeho všimnou, měli by vyhledat odbornou pomoc.

Celkové vyšetření zahrnuje pečlivé posouzení příznaků a zdravotních, psychických (psychologických i psychiatrických), osobních a rodinných aspektů. Důležitou součástí vyšetření je i zhodnocení povahy a osobnosti dítěte i jeho nejbližších příbuzných a kvalita vztahů v rodinném kruhu.

Poruchy osobnosti u dětí s ADHDmohou s sebou nést určité specifické rysy chování, kterými jsou:

• nepružnost (znamená chronickou neochotu změnit jednou přijaté stanovisko, neochotu přizpůsobit se situaci),
• vztahovačnost (dítě je přecitlivělé na každou negativní poznámku či reakci okolí, má sklon obviňovat druhé z úmyslu ublížit mu),
• rychlá proměnlivost nálad (citové reakce jsou nepředvídatelné, nálada se rychle střídá, dítě se chová jako dítě mladší, snadno se vzteká, je zvýšeně pohotové k agresi a negativistickým reakcím),
• nesnášenlivost (chronická agrese vůči ostatním lidem, destruktivní chování, lhaní),
• opoziční chování (neschopnost podřídit se autoritě a obecně uznávaným pravidlům, často se rozčilují, hádají s dospělými a jsou schválně protivné),
• nedostatek sebeúcty, špatné sebepřijetí (děti mají potíže uvědomit si svou hodnotu ve vztahu k okolnímu světu, necítí se příliš dobře mezi více lidmi, mají nepříjemné pocity, prožívají rozpaky; zhoršení sebepřijetí a sebeúcty je více než pochopitelné, když si uvědomíme, jak se dítě díky všem svým projevům, které se s ADHD spojují, nutně dostává do nepříjemných a frustrujících situací),
• deprese (špatná nálada, plačtivost, sociální izolace, změněné spánkové návyky, nechutenství, ztráta zájmů, někdy i myšlenky na sebevraždu),
• úzkost (poruchy úzkosti, somatické symptomy jako např. bolení břicha, zvracení, bolest hlavy, strach z odloučení od rodičů, obsedantní chování, …).

ADHD a inteligence jsou dvě naprosto odlišné věci. Dítě s diagnózou ADHD je často intelektově normálně nebo nadprůměrně vyspělé. Při vyšetření testem IQ, který se skládá z okruhů zaměřených na různé aspekty, má dítě s ADHD často velké rozpětí mezi jednotlivými hodnotami, od podprůměrných k vynikajícím výsledkům. Vyplývá to přímo ze základních charakteristik této poruchy – nejhorší výsledky jsou v testech zaměřených na soustředění a krátkodobou paměť.

U syndromu ADHD nejde tedy v souvislosti s inteligencí a myšlením o snížení rozumových schopností, ale jde o zvláštnosti a nápadnosti v některých jejich vlastnostech a ve způsobech jejich uplatnění.

Příznaky ADHD:

• dítě je neschopné soustředit se na podrobnosti,
• má obtíže s udržením pozornosti při plnění úkolů nebo při hře,
• zdá se, jako by při přímém rozhovoru neposlouchalo,
• má potíže s rozvržením úkolů a činností,
• vyhýbá se úkolům, které vyžadují nepřerušovanou duševní práci, nebo je nemá rádo,
• ztrácí často věci, které potřebuje,
• snadno se rozptýlí,
• dělá bezděčné pohyby rukou či nohou,
• často se zvedne ze svého místa v situaci, kdy by mělo zůstat sedět,
• začne pobíhat bez ohledu na situaci,
• nedokáže si hrát potichu,
• má zvýšený řečový projev,
• je neustále v pohybu,
• vyhrkne odpověď ještě před dokončením otázky,
• špatně se mu čeká, než přijde na řadu,
• často ostatní přerušuje či vyrušuje,
• zhoršený odhad času,
• obtíže se zařazením do kolektivu vrstevníků,
• ukvapené navazování a ukončování vztahů,
• menší odolnost vůči neúspěchu a kritice,
• urážlivost, vnitřní neklid, poruchy spánku a další projevy.

Dítě, které je nesoustředivé (charakteristické projevy dětí s poruchou pozornosti):

• má nevyrovnaný výkon v práci ve škole,
• nesoustředí se na okrajové detaily, pracuje ledabyle, s chybami, zabývá se při jednom úkolu ještě jinými aktivitami,
• neposlouchá pokyny, dělá zbrklé, chybné závěry,
• neumí si uspořádat školní práci a svoje pracovní místo, není schopno udržet pořádek,
• neumí si naplánovat úkoly, pracovní, sportovní i hravé aktivity,
• zdá se být duchem nepřítomné, když mluvíme přímo k němu,
• odmítá se angažovat v aktivitách, které vyžadují mentální úsilí a trpělivost,
• okamžitě reaguje na zevní podněty, nechá se jimi rozptylovat,
• zapomíná na denní aktivity či povinnosti, které má plnit.

Když začnete mít podezření, že dítě má příznaky ADHD, nepodceňujte to s nadějí, že problém časem sám zmizí. „Zbytečná“ návštěva u dětského psychiatra je lepší volbou než čekat a promeškat vhodnou dobu k zahájení léčby. Ideální začátek terapie je ještě před nástupem do školy, dříve než dítě získá špatnou zkušenost ze školního selhávání a často také nálepku „problémové dítě“.

S postupujícím věkem se k neléčenému onemocnění ADHD mohou přidružit poruchy chování, které jsou léčebně mnohem hůře ovlivnitelné.

ADHD často pozná velmi dobře i laik, ale pouze dětský psychiatr je kompetentní stanovit diagnózu ADHD a navrhnout přiměřenou léčbu, na které se pak mohou podílet další odborníci.

Komplexní léčebný přístup, který má největší naději na úspěch, zahrnuje farmakoterapii, psychoterapii a režimová a výchovná opatření.

Cílem léčby je pomoci dítěti s ADHD zvládnout celodenní režim. Dobře léčené dítě se dokáže nejen lépe učit, ale zlepší se i chování a citové prožívání ve vztahu s rodiči, nebo odpoledne při kroužcích a hře s dalšími dětmi.

Tyto stránky nenahrazují návštěvu lékaře – slouží k akutní pomoci a samoléčbě běžných zdravotních problémů podle definovaných obecných pravidel samoléčby (AESGP a uvedených v tomto projektu).

Při výběru konkrétních přípravků a léků si vždy pozorně přečtěte i související nezbytné subkapitoly, zejména „Popis nemoci“, „Léčba a samoléčba“, „Upozornění“ a „Prevence“, které jsou nedílnou součástí samoléčby a sebepéče. Bez jejich osvojení se vystavujete riziku neúspěchu léčby a případného poškození zdraví.

Samotný výběr vhodného léku nebývá úplným řešením celého zdravotního problému. Možnosti farmakologické léčby jsou často omezené, nevyřeší onemocnění jako takové a často nepomohou tolik jako zdravý a aktivní způsob života (úprava váhy a změna životního stylu, omezit rizika…) spojený s racionální léčbou.

Samoléčba u poruch pozornosti

• Životní styl – pravidelný, klidný a mírný,
• strava s obsahem cholinu (základní stavební kámen acetylcholinu, látky zajišťující komunikaci mezi našimi nervovými buňkami)– vaječné žloutky, játra, luštěniny, burské oříšky, celozrnné produkty, hnědá rýže, obilné klíčky a semínka. Jeho nedostatek je spojován se vznikem Alzheimerovy choroby a jiných onemocnění provázených vážnými poruchami paměti,
• racionální a vyvážená strava – 5x denně menší dávky,
• pitný režim – pravidelný, nejlépe vodu, dospělí i malé množství červeného vína (2 dcl denně),
• pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu (nejlépe tanec, nebo chůze 4 km denně),
• dostatek spánku,
• středomořská kuchyně (ryby 2–3x týdně, saláty, olivový olej),
• kombinace vitaminu C+E.
• extrakt z kořene ženšenu a jinanu,
• využití těchto látek je možné při únavě, vyčerpanosti a zhoršeném soustředění. Extrakty z kořene ženšenu a z listů jinanu zlepšují paměť a pozornost a snižují zapomínání. Lecitin je přírodní látka, která podporuje látkovou výměnu v nervových buňkách a zlepšuje schopnost učení a soustředění,
• omega mastné kyseliny,
• koření kurkuma,
• lecitin je přírodní látka, která podporuje látkovou výměnu v nervových buňkách a zlepšuje schopnost učení a soustředění,
• využití těchto látek je možné také v pomocné léčbě Alzheimerovy choroby a při únavě, vyčerpanosti a zhoršeném soustředění. Extrakty z kořene ženšenu a z listů jinanu zlepšují paměť a pozornost a snižují zapomínání.

Volně prodejné léky:

• nootropika – příznivě působí u onemocnění centrálního nervového systému. Přesný mechanismus jejich účinku není znám a efekt je prokázán u krátkodobé léčby. Napomáhají funkci nervových buněk zlepšením přísunu glukózy a kyslíku do těchto buněk úpravou vlastností krve jako kapaliny. Obsahují účinné látky pyritinol a piracetam.

Přírodní a doplňková léčba:

Samoléčba ADHD

Většina příznaků je zjevná už v předškolním věku, ale výrazněji se projeví po nástupu do školy, kdy se dítě musí podřídit určitému režimu a pravidlům.

Neklidné nebo nesoustředěné dítě ve třídě často představuje zátěž pro celý kolektiv třídy a reakce pedagogů závisí hodně na tom, jak si „zlobení“ dítěte vysvětlí. Proto je vhodné učitele o diagnóze dítěte informovat a současně se s ním domluvit na určitých pravidlech, která budete ve výchově dodržovat.

• Pro zvládnutí chování dítěte s ADHD je nutné používat stále stejnou strategii – mít jasně daná srozumitelná pravidla; důležité je i to, aby se výchovný postup nelišil doma a ve škole a aby se shodli oba rodiče, případně prarodiče,
• k zvládnutí školní práce patří vytvoření přehledného a strukturovaného studijního prostředí: uspořádání lavic tak, aby se dítě s ADHD nerozptylovalo okolními podněty a nerušilo souseda, pomoc s udržením pořádku na lavici a dohled učitele, asistenta či spolužáka na zapisování domácích úkolů a při přechodu od jedné činnosti ke druhé. Dítě s ADHD by mělo sedět v předních lavicích, aby na něj působilo co nejméně podnětů a aby bylo v dosahu učitele, který je tak může častěji jemně usměrnit k požadované činnosti,
• při učení doma…
  • by neměla hrát hudba ani televize,
  • na pracovním stole by měly zůstat jen nejnutnější věci, potřebné pro školní práci,
  • pokud dítě při psaní úkolů nedokáže udržet pozornost, někdy pomůže vystřídat učení na pár minut nějakou fyzickou aktivitou, která ale také není zábavná – např. poslat dítě vynést odpadky,
• pozornost dítěte kolísá během dne zcela nezávisle na jeho vůli a zhoršuje se při aktivitách, které dítě nebaví, proto bývá nutné dítě k takové činnosti stále motivovat, např. opakovaně pochválit, když u úkolu vytrvá,
  • zapomínání by nemělo být zdrojem kritiky, psaní poznámek a zhoršených známek. Je ale dobré četnost zapomínání sledovat, abychom mohli dítě ocenit za případné zlepšení,
• většina dětí s ADHD má zhoršené grafomotorické dovednosti a dosažení upraveného písma není v jejich silách – je vhodné přizpůsobit zadávání úloh tak, aby tito žáci měli méně psaní, které je pro ně velmi monotónní a náročné na pozornost, sebeinstrukce a sebekontrolu. Získaný čas lze využít na ústní zkoušení, při kterém je snazší odlišit, zda dítě chybuje z neznalosti nebo z nepozornosti,
• dítě s ADHD by mělo dostávat pochvalu i za to, že se snaží, bez ohledu na výsledek tohoto někdy marného úsilí– tresty a poznámky by měly být spíše výjimečné a rozhodně méně časté než pochvaly,
  • při napomínání by se měla používat technika zpětné vazby – je to hodnocení druhé osoby, které vychází z našich pocitů. Např.: „nelíbí se mi že…, vadí mi, když…“. Důsledkem je to, že nehodnotíme (a neodsuzujeme) druhého, ale vyjadřujeme svůj pocit,
  • pro dítě je mnohem přijatelnější fakt, že vám něco vadí („Vadí mi, že máš v pokoji nepořádek“), než to, že něco pokazilo („Jsi nepořádný“),
  • hyperaktivní dítě potřebuje hodnocení, zejména kladné, mnohem častěji než jiné děti – poskytujte dítěti co nejčastěji pozitivní zpětnou vazbu – pochvalu nebo pohlazení. Udělejte to tehdy, když se dítě skutečně chová tak, jak od něj požadujete. Ocenění by mělo být názorné a jasně srozumitelné. Zkuste využívat pravidlo „pochvala před trestem“ – pokud dítě dělá něco špatného, zkuste nejprve jeho chování změnit po dobrém, a když vás poslechne, pak je pochvalte. Trest by měl být vždy mírný a odměna by měla být 2–3x častější než trest,
• děti s ADHD někdy nemají vnitřní vnímání času, a proto často nedodrží časový limit. V tomto jim může pomoci externalizace času – např. když při psaní úlohy vidí na hodiny, nařídí si kuchyňský budík, nebo je opakovaně upozorníte – ještě zbývá deset minut… ještě pět… ještě tři…
• podobně je vhodné zviditelnit i důležitá pravidla a řešení různých problémů – vhodné jsou obrázky nebo kartičky s informacemi, které jinak musíte dítěti s ADHD opakovat stále dokola, ale když je má na očích, snáze si je zapamatuje. Stejnou metodu lze využít i k přípravě školní aktovky – na každý předmět si dítě vyrobí kartičku se seznamem pomůcek a při přípravě tašky pak nemusí pátrat v paměti,
• pro zmírnění častých konfliktů a nedorozumění je užitečné naučit se je předvídat a plánovat,
  • vždy před započetím nějaké aktivity, která může dítěti dělat problémy (nákup, návštěva restaurace, kostela), ji naplánujte tak, aby se dítě co možná nejméně nudilo,
  • dohodněte se na jasných a jednoduchých pravidlech chování, například „drž se mě za ruku a na nic nesahej“, a na odměně, kterou dostane, když pokyn dodrží, případně na trestu při opačném výsledku,
  • dodrží-li dohodnutá pravidla, nezapomeňte je chválit v okamžiku, kdy se chová tak, jak si přejete,
• snažte se předejít projevům horšího ovládání emocí, které může i zdánlivě bezdůvodně vyústit v záchvat vzteku:
  • dítěti bychom neměli věnovat větší pozornost, když se vzteká, než když se chová správně,
  • záchvat vzteku může představovat extrémní způsob, jak získat pozornost rodiče nebo jinou výhodu – přehnané reakce ze strany rodiče celou situaci ještě zhorší, vůbec nejhorší je chování stejně nepřiměřené – křik, výprask, výčitky. Stejně škodlivá může být „odměna“, kdy rodič dítěti raději splní jeho přání,
  • u malých dětí může k uklidnění vést fyzická blízkost rodiče, lze použít „metodu pevného objetí“, účinné je i klidně dítěti sdělit, že se vám jeho chování nelíbí, a pak je ignorovat, nechat vztekat a jen dávat pozor, aby sobě nebo někomu neublížilo,
  • někdy pomůže poodejít: když dítě ztratí rodiče ze zorného pole, většinou se rychle zklidní,
  • léčba šokem může zapůsobit tehdy, když rodič použije něco naprosto nečekaného, ale pozitivního a veselého,
• starší dítě se může naučit relaxovat, zakřičet si, nebo používat boxovací pytel. Po zklidnění afektu je vhodné mluvit o tom, co se stalo, rozhovor by měl být vstřícný a měl by vycházet z pocitu rodičů („mrzí mě, co se stalo…“),
• ADHD je onemocnění z větší části geneticky podmíněné, i když působí i další faktory; není možné je způsobit nevhodnou výchovou, proto by se měli rodiče zbavit pocitů viny a snažit se jen pomoci svému dítěti onemocnění ADHD co nejlépe zvládnout.

Zdroje a doporučená literatura:

• Nesoustředěné a neklidné dítě ve škole (Praktické postupy pro vyučování a výchovu dětí s ADHD) – Reifová, S.
• Metody práce s dětmi s LMD – Jucovičová, D., Žáčková, H.
• Hyperaktivní děti – informace pro rodiče – Kebza, V.
• Poruchy pozornosti a hyperaktivita – Munden, A., Arcelus, J.
• Teorie, diagnostika a náprava specifických poruch učení a chování – Pokorná, V.
• Dětská klinická psychologie – Říčan, P., Krejčířová, D. a kol.
• Specifické poruchy chování a pozornosti – Train, A.
• Poruchy učení – Zelinková, O.
• Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program – Zelinková, O.

Prevence poruch pozornosti:

• dostatek spánku,
• pravidelné cvičení (nejlépe tanec, nebo chůze 4 km denně),
• malé množství červeného vína (2 dcl denně),
• středomořská kuchyně (ryby 2–3x týdně, saláty, olivový olej),
• kombinace vitaminu C+E,
• omega mastné kyseliny,
• koření kurkuma,
• přípravky s obsahem EGb 761,
• léčba vysokého krevního tlaku,
• léčba vysoké hladiny cholesterolu,
• přestat kouřit,
• mozkový trénink,
• rituály a pravidelné činnosti, uspořádání věcí apod.

Rozvíjejte svou pozornost a koncentraci!

Zdroj:  

web ordinace.cz/clanek/porucha-pozornosti-s-hyperaktivitou-adhd/,
MUDr. Petra Uhlíková, Psychiatrická klinika VFN a 1. LF UK,
MUDr. Michal Goetz, Dětská psychiatrická klinika FN Motol