Běžné nemoci 

Samoléčba a sebepéče u dlouhodobě nemocných

Schopnosti člověka pečovat o vlastní tělo i o své tělesné funkce patří mezi základní lidské potřeby. Zajištění těchto potřeb odráží mimo jiné i úroveň aktivit jedince.

Nemoc lze chápat jako poruchu schopnosti individua plnit očekávané úkoly a role. Je to potenciální vlastnost organismu, která zmenšuje, respektive omezuje možnosti organismu vyrovnat se v průběhu života s určitými nároky prostředí, v němž člověk žije. Nemoc má svůj aspekt biologický, psychický a společenský.

Samoléčba je určena zejména prevenci, léčbě běžných, některých akutních i dlouhodobých nemocí. Sebe-péči vnímají někteří naši zdravotníci jako oddělený obor spočívající zejména v péči o dlouhodobě nemocné, i když mezi nimi není přesná hranice.

Většina nemocí nebo změn zdravotního stavu je těžkou životní situací, která klade zvýšené nároky na nemocného, který je mnohdy odkázán na pomoc zdravotníků a příbuzných.

K tomu, aby nemocný člověk vědomě realizoval postupy, které povedou ke zlepšení jeho zdravotního stavu, musí být vhodně připraven. Získat základní poučení, jak se správně chovat při své nemoci, co je možné, aby si zajistil sám, jak vykonávat samoléčivé a ošetřovatelské postupy a která omezení by měl dodržovat, a také jak správně zacházet s potřebnými pomůckami.

Úspěch samoléčby a sebe-péče, případně zajištění soběstačnosti nemocného člověka, může mít základ i v přesvědčení nemocného o významu samoléčby a sebe-péče. Do edukační činnosti by měla být zapojena i rodina klienta, která se v těžkých okamžicích stává jeho oporou.

Efektivní edukace pomáhá vyvolat změny v oblasti poznatků o onemocnění, jejich pochopení ve vzájemných souvislostech, a následně ovlivnit hodnotový systém, případně přinést posun v přesvědčeních a postojích nemocného. Správně vedená a organizovaná edukační činnost pomáhá ovlivnit uvědomělé a informované rozhodnutí, které člověk preferuje, ať už ve zdraví, nebo v době nemoci.

Zhodnocení sebe-péče a soběstačnosti je důležité pro stanovení priorit ošetřovatelské péče a způsobů provádění všech druhů intervencí.

Upozorňujeme, že obsah těchto stránek má informativní charakter a není náhradou za návštěvu lékaře.

Svůj zdravotní stav můžete sami výrazně ovlivnit svým osobním a aktivním přístupem – změnou životního stylu:

• aktivnější péčí o své zdraví a tělo – zdravotní stav i vzhled,
• racionální stravou – 5x denně malé dávky jídla, s čerstvou zeleninou a ovocem,
• vydatným pitným režimem,
• nekouřením a omezením konzumace alkoholu,
• snížením své hmotnosti k normálnímu BMI,
• snížením počtu možností vzniku rizikových situací a působení stresu,
• dodržováním předepsaných a osvědčených léčebných postupů dohodnutých s lékařem,
• pravidelnými tělesnými aktivitami – cvičení, procházky – za každého počasí,
• dodržováním zásad hygieny, pravidelné péče o tělo, přípravy a konzumace stravy,
• pečujte nejen o své tělo, ale i o svoji mysl – budujte si pozitivní náladu,
• udělejte si čas na své přátele a koníčky.

Samotný výběr vhodného léku nebývá úplným řešením celého zdravotního problému. Možnosti farmakologické léčby jsou často omezené, nevyřeší onemocnění jako takové. Často nepomohou tolik jako zdravý a aktivní způsob života (úprava váhy a změna životního stylu, omezení rizik...) spojený s racionální léčbou.

• Pozorně si přečtěte příbalový leták léku, než ho začnete užívat.
• Snažte se nekombinovat více léčivých přípravků a doplňků stravy – jejich společné užívání raději  konzultujte s lékárníky.
• Zvláštní pozornost podobně věnujte nemocným – poraďte se s lékařem/lékárníkem:
• v těhotenství a období kojení,
• u dlouhodobě nemocných lidí s oslabeným organismem.

Samoléčba a dlouhodobě nemocní

V diagnostickém a terapeutickém procesu i následné péči po hospitalizaci jsou nejčastěji využívány metody jako vysvětlování, rozhovor, přednáška, demonstrace, cvičení, brainstorming či hraní rolí, které mají značný vliv při orientaci (nasměrování) nemocného k sebepéči.

Cílem celého léčebného i ošetřovatelského procesu by měla být snaha o zachování co nejdelší soběstačnosti klienta.

Pouze propojením všech odborných znalostí a výchovné činnosti se podaří zkvalitnit péči o pacienta a vytvořit předpoklady pro aktivní účast klienta v oblasti sebepéče.

Dlouhodobá léčba chronických onemocnění a závislosti – samoléčba:

Jde o léčbu prováděnou pacientem, podle předpisu a poučení lékaře (například léčbu u diabetes), kdy pacient již zná postup léčby, dávkování, způsob podávání, měření, předepsaný zdravotní a dietní režim i reakce vlastního těla na většinu životních situací.

V případě potřeby se pacient chová podle naučeného scénáře a pravidelně navštěvuje lékaře na kontroly stavu.

Závislosti a návykové poruchy – rozpoznání, možnosti samoléčby:

O závislosti hovoříme v okamžiku, kdy se nemůžeme obejít bez nějaké látky nebo činnosti. Při stanovení této diagnózy se posuzují následující příznaky (přičemž musejí být splněny alespoň tři)...

• Puzení nebo touha po dané činnosti, ztráta kontroly nad užíváním látky nebo provozováním aktivity. Je třeba stále vyšší dávky k uspokojení. Pokud je činnost nebo látka odepřena, dostavují se nepříjemné abstinenční pocity. Jsou omezeny jakékoliv jiné zájmy. V požívání je pokračováno i přesto, že jsou zjevné důkazy o poškozování vlastního organismu.
• Závislý člověk užívá svou drogu nikoli proto, aby si přivodil příjemné pocity, ale aby mu nebylo špatně.
• Léčba závislostí je obtížná a dlouhodobá. Ideálním stavem by bylo opětovné dosažení kontroly nad požíváním dotyčné látky. To je však nemožné. Jediným možným řešením je proto navození doživotní abstinence. Vyléčený člověk již nikdy nesmí znovu začít brát drogu.
• Při léčbě musí člověk pochopit a poznat, že je závislý. Léčba probíhá často ve specializovaných léčebnách, kde je nutné dodržovat přísný denní režim. Je využívána skupinová i individuální psychoterapie. Závislým osobám je třeba ukázat jinou náplň jejich dalšího života.
• Pro závislého je důležitá podpora jeho blízkých. Ti ho také většinou o nutnosti léčby přesvědčí. Závislý člověk si je totiž jist, že má vše pod kontrolou, že kdyby chtěl, mohl by kdykoliv přestat. Vymyslí si desítky logických důvodů, proč drogu užívá.
• Neléčená závislost končí většinou tragicky. Postižený je své droze ochoten obětovat všechno. Nic jiného pro něj nemá smysl. Utratí za ni všechny peníze. Ztrácí veškerou důstojnost, jeho tělo podléhá nemocem. Sám si již nedokáže pomoci. Léčba je proto nezbytná a nikdy na ni není pozdě. Čím dříve se ale začne, tím je naděje na úspěch větší.

Hodně můžeme udělat sami tím, že změníme některé aspekty životosprávy:

• Především co nejdříve skončete s kouřením. Nevystavujte se ani tabákovému kouři z cigaret, které kouří někdo jiný (pasivní kouření).
• Snažte se žít pokud možno v čistém životním prostředí, co nejvíce omezte pobyt v místech, kde se kouří nebo kde jsou větší exhalace.
• Často větrejte.
• Snažte se předcházet infekcím.
• Vždy se snažte doléčit své běžné nemoci.
• Racionální strava – jezte pokud možno 5x denně malé dávky s dostatkem čerstvého ovoce a zeleniny.
• Zajistěte si dostatečný pitný režim.
• Postarejte se, abyste měli dostatek pohybu – nejlépe na čerstvém vzduchu.
• Kromě otužování, pravidelného cvičení a příjmu čerstvého ovoce a zeleniny se na podzim nechte očkovat vakcínou proti chřipce.

Dlouhodobou péči vyžaduje stále rostoucí počet dlouhodobých a chronických onemocnění, z nichž většinu můžeme vlastním přičiněním do jisté míry eliminovat nebo alespoň oddálit dobu jejich vypuknutí. Tento portál mimo jiné popisuje níže uvedené dlouhodobé zdravotní problémy a možnosti i zkušenosti s nimi.

1. Alkohol – odvykání
2. Alopecie – padání vlasů
3. Anorexie
4. Artritida
5. Artróza
6. Ateroskleróza
7. Bechtěrevova choroba
8. Bércový vřed
9. Bulimie
10. Celiakie
11. Cukrovka – diabetes
12. Deprese
13. Dna
14. Dutina ústní – rakovina
15. Hypertenze – vysoký krevní tlak
16. Hypotenze – nízký krevní tlak
17. Cholesterol vysoký
18. Chronický únavový syndrom
19. ICHDK – ischemická choroba dolních končetin
20. ICHS – infarkt, mrtvice
21. Imunita – Porucha a posílení
22. Křečové žíly – varixy
23. Kouření – léčba a odvykání
24. Kožní nádory a Melanom
25. Metabolický syndrom
26. Nádorová onemocnění
27. Nedostatek vápníku
28. Nedostatek vitamínů
29. Nedostatek železa – chudokrevnost/ anemie
30. Obezita
31. Osteoporóza
32. Pankreas: zánět slinivky břišní (pankreatitis)
33. Plísně, mykózy a kandidózy
34. Poruchy paměti
35. Poruchy výživy – obecně
36. Pozornost a ADHD – poruchy pozornosti
37. Proleženiny – dekubity
38. Rakovina a Rakovina – jak dál po léčbě rakoviny
39. Stáří, senilita a demence – změny zdravotního stavu
40. Stres
41. Srdce – onemocnění obecně a Srdeční arytmie
42. Tetanus – otrava krve – sepse
43. Syndrom vyhoření a Únavový syndrom
44. Výživa onkologických pacientů
45. Žaludeční vředy
46. Žlučové kameny

Při aplikaci samoléčby a sebepéče vycházíme z informací:

• o míře samostatnosti klienta při vykonávání denních aktivit – stravování, oblékání, umývání, vyprazdňování, a také udržování domácnosti,
• o způsobech vykonávání denních aktivit,
• o zvyklostech klienta – návyky hygienické, v oblékání, ve stravování, ve vyprazdňování, vliv původní rodiny,
• o nárocích na uspokojování základních potřeb,
• o denním režimu klienta,
• o vynaloženém úsilí, námaze a energii při samoléčbě a sebepéči,
• o kvalitě vykonání denních aktivit,
• o potřebě dopomoci, péče či podpůrných pomůcek, o úpravách domácího prostředí ke zvládání denních aktivit,
• o charakteru a míře pomoci jednak z řad rodinných příslušníků, přátel, sousedů či jiné komunity, a zadruhé z řad profesionálů,
• o faktorech, které ovlivňují samoléčbu a sebepéči a soběstačnost klienta.

Vlivy působící na úroveň samoléčby a sebepéče:

• věk, pohlaví,
• tělesná konstituce, úroveň tělesných funkcí, především motorických a neurologických,
• úroveň fyzické aktivity a pohybu,
• úroveň psychické aktivity, typ osobnosti,
• pohoda, stres, úzkost, strach, deprese, nesnášenlivost činností, chybějící motivace,
• úroveň kognitivních funkcí, poruchy – demence,
• charakter sociálních vztahů, rodinného prostředí, sociální stav klienta – možnosti pomoci,
• návyky, zlozvyky,
• zdravotní stav, nemoc,
• celkové onemocnění,
• vliv bolesti, dyskomfortu,
• charakter terapie – imobilizační obvazy, periferní žilní kanyly (PŽK), permanentní močový katetr (PMK), chemoterapie, operační výkony, stomie,
• kulturní a sociální prostředí, multikultura,
• socioekonomická situace,
• klima domácího prostředí, přírodní klimatické podmínky.

Důležitá je identifikace rizik pro snížení schopnosti samoléčby a sebepéče:

• věk – krajní věkové skupiny,
• změny stavu výživy – nevolnost, hubnutí, podváha, malnutrice, obezita,
• změny hydratace – otoky, dehydratace,
• poruchy hybnosti – imobilita, poruchy nervové, svalové, kardiovaskulární, úraz, poruchy vědomí,
• poruchy prokrvení – končetin, akrálních částí těla,
• poruchy citlivosti a smyslového vnímání,
• bolest – při pohybu, jiná intenzivní bolest,
• poruchy integrity kůže, sliznic, tkání, invazivní vstupy, rány, stomie, drenáže,
• nadměrná sekrece a exkrece kůže, hypertermie, jiné exkrety (inkontinence),
• mechanické vlivy omezující pohyb – imobilizační prostředky (obvazy, dlahy, ortézy, extenze),
• změny v sebepojetí klienta,
• kognitivní poruchy – zmatenost, demence,
• nedostatek znalostí,
• míra compliance klienta (dodržování doporučení),
• bariéry prostředí,
• léčebné a ošetřovatelské postupy, které zhoršují (byť dočasně) úroveň soběstačnosti (operace, onkologická léčba, imobilizace, klidový režim).

Charakter deficitu nejdůležitějších aktivit sebepéče:

• Příjem potravy:
  • schopnost připravit si jídlo, nakrájet si jídlo, uchopit nádobí, vložit potraviny do nádob nebo na nádobí, otevřít nádoby či obaly, používat asistenční pomůcky ke stravování, zvednout hrníček nebo sklenici, dopravit potravu do úst,
  • schopnost zaujmout vhodnou polohu k jídlu, bezpečně přijímat potravu, jíst přiměřenou potravu, stravovat se společensky přijatelným způsobem,
  • schopnost žvýkat sousta a manipulovat s potravou v ústech, polykat sousta, dojíst porci.
• Udržování tělesné hygieny (zahrnuje mytí celého těla, intimní hygienu, mytí vlasů, česání, péči o dutinu ústní, péči o dutinu nosní, oči a uši, péči o čisté osobní a ložní prádlo):
  • neschopnost nebo neochota přemístit se do koupelny nebo z ní, umýt si celé tělo nebo jeho části,
  • neschopnost zajistit vodu na umývání, regulovat teplotu a proud vody, vnímat hygienické potřeby, zaopatřit si potřeby ke koupání, osušit se.
• Oblékání a úprava zevnějšku:
  • snížená schopnost obléknout se nebo svléknout se, zapínat či rozepínat oděv, opatřit si či obměnit část šatníku,
  • neschopnost obléknout si horní/dolní část těla, vybrat si vhodné oblečení, používat pomůcky k oblékání, zapnout a rozepnout knoflíky či zip, svléknout se, obléknout si ponožky, uchopit oblečení, nazout si boty, zavázat tkaničky, neschopnost získat nebo vyměnit části oděvu,
  • nedostatečná upravenost – neschopnost udržet úpravu na uspokojivé úrovni.
• Vyprazdňování:
  • neschopnost nebo neochota dojít si na toaletu nebo použít klozetové křeslo,
  • neschopnost přesunout se na toaletu nebo klozetové křeslo a zpět, svléknout se, spláchnout na toaletě, znovu se obléknout, dodržovat správnou hygienu.
• Udržování domácnosti: neochota nebo neschopnost uklízet (zametat, umývat podlahu, udržovat hygienické zařízení, utřít prach aj.), umývat nádobí, vynášet odpadky, bránit zápachu, bránit výskytu škůdců, parazitů, udržovat hygienicky čisté lůžkoviny atd.
• Nakoupit si: neochota nebo neschopnost vytvořit seznam potřebných věcí či potravin k nákupu, naplánovat místo a způsob nákupu, zorientovat se v obchodě, požádat o pomoc personál obchodu, uhradit nákup, uložit nákup do přenosných obalů, dopravit nákup domů, použít nakoupené věci/potraviny v provozu domácnosti.
• Uvařit si: neochota nebo neschopnost promyslet postup přípravy a vaření jídla, připravit potřebné nádobí a suroviny k vaření, dodržet a zvládnout postup vaření, dokončit vaření, vařit bezpečně.

Specifika u dětí:

• u dětí je péče o sebe sama ovlivňována věkem a vývojovou úrovní. Dítě se postupně učí dovednostem v sebepéči. Jelikož je neschopnost v sebepéči u dětí přirozená a fyziologická, do plánu ošetřovatelské péče nestanovujeme ošetřovatelskou diagnózu Porucha soběstačnosti, pokud je dítě mladší než 10 let a nemá žádné problémy ve vztahu k vykonávání denních aktivit,
• u dětí se zabýváme spíše kvalitou rodičovské péče či dopomoci, rodinnými zvyky, zvláštnostmi při výkonu denních aktivit, způsoby, které si dítě osvojuje.

Zdroj:
Sestra a její pomoc při edukaci pacienta k sebepéči 24.8.2009, Zdravotnické noviny – str. 14, Téma – PaedDr. et Mgr. Eva Zacharová, Ph.D. 
web.osu.cz/dokumenty/monitoringmedii/823.pdf, web./ose.zshk.cz/vyuka/osetrovatelska-anamneza