Běžné nemoci 

Odmalička jste vychovávány tak, že musíte být milé a hodné k druhým – a své skutečné potřeby odsouváte na druhou kolej. Pak se domníváte, že vaším úkolem je udržovat pořádek, urovnávat problémy, být oblíbené a milované. Nedovolíte si mít čas pro sebe. Cítíte se odpovědné za problémy druhých. Pokoušíte se splnit přání ostatních, obětujete se, zanedbáváte samy sebe, a tím potlačujete svou identitu. Ano, žena, která byla v dětství vychovávána k přílišné pečlivosti a vlídnosti, je v dospělosti naučená potlačovat své vlastní potřeby. Cítí se pak osamocená a využívaná. A následuje stres a vyčerpání.

Trpíte pochybami, zda jako ženy splňujete svou roli. Od rodiny nic nechcete. A vše nakládáte na svůj hrb bez cizí pomoci. Trpíte dokonce pocity viny a sebeobviňování, jestliže potom nezvládáte. Jenže svou přehnanou pečlivostí a starostlivostí o druhé můžete naopak až obtěžovat. A pak vás přepadá pocit, že nemáte žádnou cenu. Vaše nenaplněná touha po uznání vede k propadu nálad a veškeré přehnané úsilí o maximální výkon se stává naopak kontraproduktivní. Dochází k napětí ve vztahu, rodině a také pracovním životě. A co s tím děláte? Dále to kompenzujete sebeobětováním nebo přeháněnou pořádkumilovností či perfekcionismem. Zkrátka roztáčíte spirály vlastního sebezničení. Neměnné každodenní rutiny, stereotyp, ztráta smyslu života, nenaplnění, to je výsledek. Točíte se v jednom kole nebo stojíte na místě, to je jedno, protože v obou případech se nemůžete hnout kupředu. Toužíte po čase pro sebe, ale samy sobě si nalháváte, že ho nemáte. Tak kde ho vezmete v tom celodenním kolotoči?

Pokud Vás pronásledují tyto myšlenky, pak je to optimální doba pro zpomalení. Buďte ke mně upřímné: Kdy jste si na chvíli dovolily zpomalit? Že si připadáte nesvé nebo ztracené? Samozřejmě. Protože sebeobětování a přílišná péče o rodinu, ještě dokonce v kombinaci se zaměstnáním, vede k potlačení schopnosti být sama sebou. No schválně, zažijte pocit, kým jste doopravdy. To bude změna! Vaše vnitřní hodnota v tuto chvíli je definovaná jen přes Vaše činy a spokojenou rodinu. Ale tím se vzdáváte využití všech svých vnitřních pokladů.

Každá z žen si v sobě nosí dlouhý seznam nejrůznějších „měla bychů“, který vycházejí z požadavků a očekávání rodiny a zaměstnání. A všechny se domníváte, že když je splníte, budete milovány a přijímány. Zkuste přezkoumat svá očekávání ohledně celého života a udělat si revizi seznamu svých povinností a úkolů. Pak naleznete, co je pro vás skutečně důležité. Když to uděláte, zbavíte se pocitů viny a získáte větší svobodu.

Zkuste prostě jednou změnu. Konečně budete mít klid zamyslet se nad prioritami. Nad tím, jak využíváte a čemu věnujete svůj čas. Sestavte si plán a přesně si určete, kolik času budete na co potřebovat. Zahrňte do plánu péči o sebe. Ať už je to relaxace, spánek, cvičení či hýčkání v podobě masáže a kosmetického salonu, nebo káva s kamarádkou – hlavně že je to cokoli, co podpoří naši vnitřní hodnotu a ženskost.

Co bude následovat? Výsledek může vést k vašemu velkému vystřízlivění a může být skutečně účinný, jakmile zjistíte, kolik času obětujete zbytečnostem. Věcem, kterým přikládáte neodpovídající důležitost. O kterých si myslíte, že jsou bezpodmínečně nutné. Ale nejsou. Vyjít s časem, který máte k dispozici, je jen o cviku. Ale nebojte, jde to dobře, jestliže si stanovíte, co je a co není důležité.

Zkrátka, přestaňte být nadmíru starostlivé. Přesuňte tu ohromnou péči o druhé občas směrem k sobě. Začnete-li se sobě více věnovat, lépe se pochopíte a naleznete vnitřní klid a uspokojení. Zvolněte, nadechněte se a zkuste některé záležitosti a údajné důležitosti nechat jen tak plynout. To je cesta, jak se posunout dál, cítit se naplněná a doceněná.

Zdroj: http://www.firstclass.cz/2015/02/3-zavadejici-pravdy-o-stesti-kterymi-zeny-klamou-samy-sebe/2/#sthash.Y9iJSzsM.Q4OUa2LV.dpbs