Běžné nemoci 

V ložnici na dobu určitou

• Názory na společné spaní dětí s rodiči jsou různé a většinou jde o třaskavé téma, na kterém se jen málokdy shodnou lékaři s psychology a zastánci nejrůznějších výchovných směrů. Jedni ho považují výhradně za módní výstřelek, pohodlnost a rozmar maminek, jiní jsou přesvědčeni, že je to to nejlepší, co můžeme pro své dítko a jeho budoucí život udělat. Kde je ale zlatá střední cesta? A jak poznat, že nastal ten správný čas, malého nocležníka vyexpedovat z manželského lože do vlastního, aby tím netrpěly jeho city a zároveň partnerský vztah a také kvalitní spánek rodičů?
• Vysvětlit tříleté osůbce, že už nebude spinkat s maminkou, není vůbec jednoduché, nachystejte si proto pevné nervy a ranec trpělivosti. Čeká vás nekonečné vysvětlování, domlouvání i smlouvání. Myslete ale na to, že není dobré začít realizovat myšlenku samostatného spaní v jakémkoli zátěžovém období. Tím může pro dítě být nástup do školky, nemoc, narození sourozence, stěhování nebo dovolená, kdy je dočasně v neznámém prostředí. Spíte s dětmi v jedné posteli? 5 důvodů, proč to nedělat
• Děti ve školkovém věku trpí často nejrůznějšími strachy nebo divokými sny, proto poměrně často, i když spí ve svém pokojíčku, přiběhnou během noci za maminkou. Láskyplně mu vysvětlujte, že ve své postýlce má místo, které patří jen jemu a nemůže tam nikdo jiný, má tam své nejoblíbenější plyšáky, polštářek, milované obrázkové povlečení. A co takhle přidat vedle polštáře maminčin šátek s její vůní? Většina mrňat se nechá rychle zlákat na představu, že pokojíček je jen jejich výsostné království. Zároveň je ale opakovaně ujišťujte, že jste stále na blízku a kdykoli přijdete.
• Ano, rady našich maminek se občas vyplatí vzít na milost. Důslednost a pravidelný režim, na který je dítě zvyklé a nepřekvapí ho, to je cesta k úspěchu v mnoha ohledech. Snažte se, aby večery probíhaly, pokud možno stejně: společná večeře, Večerníček, vykoupat, vyčistit zoubky, v postýlce pak pohádka, pomazlení, pusa na dobrou noc a spinkat. Je jen na vás, zda budete během usínání sedět na pelesti a držet ho za ruku, hladit nebo necháte rozsvícenou lampičku a odejdete z místnosti.

Nepropásněte vhodný okamžik

Zajistěte maximální pocit bezpečí

Dodržujte rituály

Táhněte za jeden provaz

• Než se odhodláte k tomu velkému a náročnému kroku naučit potomka spát samotného, dohodněte se s partnerem na jasně daných pravidlech a postupech, které budete oba dodržovat. Bude to vyžadovat pevné nervy, aby ani jeden z vás nepovolil a nehodil za hlavu své plány a předsevzetí v okamžiku, kdy se objeví první „vyděračské“ slzičky nebo záchvat vzteku. V případě maminek, které se většinou nechají „umluvit“ snadněji, někdy zabere, když se do situace vloží táta, ke kterému dítě vzhlíží někdy až s posvátným respektem.
• Matky, neblbněte! I ženy, které děti nekojí do tří a nespí s nimi v posteli, je milují.

Udělujte výjimky

• Společné spaní s vámi v ložnici by starší děti měly brát jako výjimečnou událost, nikoli jako pravidlo. Pokud ale s nočním „osamostatňováním“ začínáte, domluvte se s mrňousem (tříletý rozumbrada už tomu bude schopný porozumět) například na tom, že za vámi může přicapkat s peřinkou jen každou druhou noc. Intervaly pak pomalu postupně prodlužujte.
• Nechte v pokojíčku vždy rozsvícené alespoň tlumené světlo, malou lampičku nebo noční světýlko a pootevřené dveře, aby dítě vědělo, že jste na dosah. Uklidní ho tlumené zvuky z kuchyně nebo obýváku i vaše hlasy, které při usínání stále z dálky uslyší.

Nikdy úplnou tmu

Kolik hodin spánku děti potřebují? Podle věku!

Zkuste metodu „nudné matky“

• Vyzkoušela jste už vše od plyšáků, otevřených dveří, mazlení, přídavku pohádek, odčarování zlých duchů a možná i pohrození Rumburakem? Zní to možná děsivě, ale dejte dítěti zažít pocit „nudné matky". Chcete dvě věci: aby dítě usnulo v klidu a bezpečí a abyste uspávala v čase, který vás úplně nevyčerpá. „Bezpečí dáte dítěti tím, že mu splníte, co potřebuje. Pokud je náročné a vymýšlí si stále nové a nové věci, je možné, že jste nebyla příliš důsledná a nyní musíte být trpělivá, abyste věci změnila. Jak tedy láskyplně unudit dítě? Cílem je, aby si řeklo či vycítilo toto: „Máma tu je vždy, když zavolám i poté, co si řekneme dobrou noc, ji můžu sice vyzkoušet, aby přišla a dala mi pozornost, ale moc mě to už nebaví, protože s mámou je nuda. Naučte se jednu větu a proměňte se v zaseklou gramofonovou desku. Po uspávacím rituálu řekněte: Dobrou noc, miláčku. První dny se budete vracet nesčetněkrát. Dítěti dáte pocit bezpečí, zavolá, vy přijdete. A zde je ten zlom. Vy už s ním nebudete diskutovat, pohladíte a řeknete svou větu. Dítě pochopí, že pocit bezpečí má, že máma se neztratila. Ale také zjistí, že stále říká dokola to samé a že s ní je nuda. Začne usínat samo,“ vysvětluje psycholožka a speciální pedagožka Mgr. Anna Lukešová.

Nelámejte nic přes koleno

• Pokud vám tříleté nebo čtyřleté dítko ve vaší posteli vlastě ani moc nevadí, do velkých změn se určitě nenuťte jen proto, že se kamarádky diví nebo babičky kroutí nechápavě hlavou. Každé dítě jednou dospěje do fáze, kdy se „do vlastního“ odstěhuje samo a dobrovolně. Bude totiž samo vyžadovat více místa a pohodlí, a navíc, co kdyby se mu kamarádi ve školce začali smát?

Zdroj: http://supermamy.maminka.cz