Běžné nemoci 

Hyperpigmentace je porucha tvorby nebo distribuce pigmentu, při které dochází ke ztmavnutí kůže. Velikost zasažené plochy, stejně jako výsledný tvar hyperpigmentovaných skvrn, se může lišit a není určujícím rozlišovacím znakem.

Poruchy pigmentace jsou tvořeny nejčastěji základními typy fyziologických barviv – melaninem, hemoglobinem (oxyhemoglobin, karboxyhemoglobin) nebo karotenem.

Hyperpigmentace můžou být též projevem jiných patologických jevů, jako jsou metabolická onemocnění, která se mohou projevit poruchami tvorby a ukládání různých látek barevného charakteru (hemosiderin, bilirubin, kyselina homogentisová).

Ve většině případů se naštěstí jedná pouze o kosmetický problém. Nejčastěji řešenou poruchou pigmentace jsou melaninové hyperpigmentace. Kožní pigment melanin je nejdůležitějším faktorem pro výslednou barvu kůže.

Podle původu lze melaninové hyperpigmentace rozdělit následovně:

Vrozené hyperpigmentace

Vrozené hyperpigmentace se projevují jako pihy. Jsou geneticky podmíněné a vyskytují se zejména u rusovlasých nebo světlovlasých jedinců (tzv. keltský typ). Typicky se vyskytují v centrální části obličeje, na pažích, v horní třetině hrudníku nebo zad.

Získané hyperpigmentace

Melaninové hyperpigmentace se nejčastěji vyskytují u žen středního věku, jejich výskyt ale stoupá i u mužů (muži je však obvykle nepovažují za závažný kosmetický problém). Hyperpigmentace obvykle nemá jednu vyvolávající příčinu, ale jedná se o komplexní děj vyvolaný kombinací UV záření a hormonálních výkyvů (těhotenství, užívání antikoncepce), používání některých kosmetických prostředků nebo užívání některých léků. Změny pigmentace se vyskytují až u 10–20 % žen v aktivním věku užívajících antikoncepci, proto právě tato skupina žen by měla věnovat velkou pozornost prevenci.

Prevence hyperpigmentace pokožky:

Základním postupem je vyloučení příčiny, která hyperpigmentaci vyvolává. Protože tvorba melatoninu je přirozenou reakcí pokožky na UV záření, pigmentové skvrny se mohou v případě nové sluneční expozice kůže objevit rychle znovu.

Je důležité si uvědomit, že vznik pigmentových skvrn vyvolávají všechny zdroje UV záření (slunce, solárium nebo jiné umělé zdroje). Nejedná se však pouze o záměrné opalování, ale o jakýkoliv pobyt na slunci. Často se např. zapomíná, že přes sklo (doma, v kanceláři, v autě) prochází značná část UV-A záření. Už několikaminutová expozice může u predisponovaných jedinců způsobit nerovnoměrnou aktivaci melanocytů a vznik hyperpigmentace. Je proto velmi důležité dodržovat zásady správné ochrany pokožky proti UV záření. Fotoprotekce je nejdůležitější zejména u nejvíce exponovaných částí těla, tj. na obličeji a v dekoltu.

Léčba hyperpigmentace pokožky

Bělení pigmentových skvrn

Bělení pigmentových skvrn je vždy dlouhodobou záležitostí, která vyžaduje pravidelné ošetřování a stále dodržování pravidel ochrany proti slunečnímu záření.

V roce 1961 se k bělení pigmentových melaninových skvrn začal používat hydrochinon. Hydrochinon blokuje klíčový enzym přeměňující tyrozin na výchozí prekurzor melaninu, dihydroxyfenylalanin (DOPA). Vzhledem k mechanismu účinku však nedokáže vybělit již vytvořený pigment, ale zamezuje jeho nové tvorbě. Bělicí přípravky tohoto typu se proto musely používat dlouhodobě. Zkušenosti však ukázaly, že hydrochinon může blokovat tvorbu pigmentu i v místech vzdálených cílené aplikaci a způsobovat tak nedostatečnou pigmentaci na jiných místech. Krom toho, při dlouhodobé aplikaci hydrochinonu může dojít k paradoxnímu ztmavnutí míst aplikace (tzv. exogenní ochronóza). V současné době je proto používání hydrochinónu v bělicích krémech od roku 2000 v Evropské unii zakázáno.

Další možností je tzv. chemický peeling. Při této metodě dochází k rozrušení nejvrchnější části pokožky, při kterém dochází i k odstranění výše uložených melanocytů. Neodstraňuje však hlouběji uloženou pigmentaci. Provádí se působením některých kyselin, jako např. kyseliny glykolové, salicylové nebo trichlóroctové. Pouze některé přípravky jsou vhodné na domácí použití, ve většině případů musí ošetření provádět kožní lékař. Při příliš agresivním postupu hrozí riziko poškození i hlubších vrstev pokožky.

Novinkou jsou tzv. diové kyseliny. Tyto kyseliny (např. kyselina oktadecéndiová, azelainová a další) tlumí tvorbu melaninu a podporují jeho rovnoměrnou distribuci v pokožce. Dochází tak ke stírání hranic mezi hyperpigmentovaným ložiskem a okolní kůží. Jejich velkou výhodou je velmi dobrá snášenlivost. Mohou se proto bez ohrožení používat i v domácích podmínkách.

Z fyzikálních metod se využívá tzv. intenzivní pulzní světlo (IPL) nebo speciální lasery. Intenzivní pulzní světlo vede k tzv. fotorejuvenaci – omlazení pokožky – a obecně k odstranění nežádoucích kosmetických vad. Specificky působící lasery využívají přednostního vychytávání energie laserového paprsku pigmentem zbarvenými buňkami. Dochází tak k selektivní fototermolýze, která odstraňuje zbarvení buněk.

Zdroj: http://www.mojelekarna.cz/poradna/kozni-problemy/pigmentove-skvrny.html