Běžné nemoci 

Celulitida (lipohypertrofie, pomerančová kůže) je zažitý hovorový název pro chronické degenerativní změny kůže a podkoží s výraznou progresivní tendencí vyskytující se převážně v určitých partiích těla – zejména na stehnech, hýždích, někdy též na bocích, břiše, eventuálně pažích. Jsou to tkáně charakteristické velkým množstvím tukových buněk a citlivostí k ženskému hormonu estrogenu.

Zásadní faktory vyvolávající vznik celulitidy jsou především nepříznivé genetické faktory, zhoršená cirkulace žilní krve a hlavně lymfy, nepříznivá hormonální situace (zejména dlouhodobější expozice nadbytku estrogenů) a slabost vazivové tkáně.

Celulitida je estetický problém mnoha žen, celulitidou mohou být postiženi i muži. Pokud je celulitida důsledkem nadváhy, může představovat i zdravotní riziko. Celulitida dnes bývá řazena mezi civilizační choroby. Nejde jen o kosmetickou záležitost, ale signalizuje i skryté zdravotní problémy - jako nedostatek pohybu, nadměrný příjem energie v potravě a vliv průmyslové dekontaminace životního prostředí, jsou v tomto případě závažnější vlivy hormonální. Téměř masové užívání hormonální antikoncepce a dnes už i hormonální dekontaminace životního prostředí jsou hlavní příčinou toho, že celulitida je v současnosti problémem téměř celé dospělé ženské populace, dokonce už i velmi mladých dívek.

Celulitida vzniká v důsledku hromadění tukové tkáně a v důsledku stárnutí podkožního vaziva. Ke zmnožení tukových buněk dochází hlavně působením ženských pohlavních hormonů. Je za to zodpovědný převážně hormon estrogen, který má též schopnost zvláčňovat a změkčovat vazivo. Tukové buňky se proto mohou bez zábran rozšiřovat.

Vznik celulitidy podporuje také uspořádání podkožního vaziva, které je odlišné u žen a u mužů.

Příčiny:

• genetika, vrozené dispozice, přítomnost nemoci v rodině,
• nadměrné množství estrogenů…
• tvořených v těle ženy (první menstruace pod 12 let věku, menopauza nad 55 let věku),
• léky (antikoncepce, estrogeny),
• špatná strava, tučná strava umožňuje zpětné vstřebávání estrogenů, které se mají vyloučit se žlučí do stolice i ukládání tuků v kůži,
• nadváha, obezita, respektive uložený tuk v těle zvyšuje množství estrogenů,
• sedavý způsob života a z něho plynoucí pomalý odtok lymfy a následné ukládání toxinů v podkoží,
• riziko zvyšuje suchá pleť,
• někteří odborníci vidí příčinu i v překyselení organismu.

Rizikové faktory celulitidy

Celá řada rizikových faktorů může stav celulitidy různou měrou negativně ovlivňovat. Do této kategorie patří např.:

• nedostatek pohybu,
• nadměrná či nevhodná pohybová zátěž, dlouhé stání či naopak sezení,
• nadváha,
• časté kolísání hmotnosti,
• nevhodný stravovací a pitný režim,
• poruchy trávení a vylučování (zejména chronická zácpa),
• choroby ledvin a jater atd.,
• těsné, „škrtící“ oblečení a obuv, které brání správnému proudění krve,
• ploché nohy a špatné držení těla,
• vše, co omezuje krevní a zejména lymfatický oběh, či zvyšuje jeho zátěž, „lymfatické břemeno“,
• změna hormonů v krvi – objevuje se například v období puberty, v těhotenství, v menopauze či při užívání hormonální antikoncepce,
• ochabování vazivové tkáně – při nevyvážené stravě, nedostatku pohybu či malém příjmu tekutin,
• nedostatečná funkce krevního a lymfatického systému – např. při nedostatku pohybu,
• špatná činnost jater přispívá celulitidě, zhoršením metabolismu tuků,
• pití kávy,
• kouření a alkohol,
• stres,
• obezita.

Komplikace celulitidy

Pokud na sobě zjistíte příznaky celulitidy, věnujte tomu pozornost a snažte se je brzy odstranit. Pokud se celulitidě nevěnujeme a necháme jí pokročit, při extrémním postižení mohou nastat i zdravotní komplikace plynoucí zejména ze zvětšené masy tukové tkáně, jako jsou poruchy kloubů.

Někdy dojde k současnému postižení mízního systému a k doprovodným otokům. Útlakem kožních nervů a cév se může stát kůže bolestivou na pohmat, snadněji se mohou tvořit modřiny, kůže ztrácí pružnost, stává se zranitelnější a náchylnější k infekcím. Neopomenutelné jsou komplikace psychické.

Specifika ženské kůže

Ženské tělo je pro vznik celulitidy výrazně predisponováno i dalšími specifiky a odlišnostmi. Ženy mají oproti mužům slabší kůži a případné změny v podkoží jsou proto více viditelné. Jejich podkoží je naopak dvakrát silnější a má méně pevnou strukturu. Ženské tukové buňky mají tendenci vytvářet shluky, tzv. „hrozny“. Podíl tukové tkáně je u žen téměř dvojnásobný a má jiný genetický vzorec rozložení tuku. V končetinách žen bylo zjištěno významně méně lymfatických kapilár oproti končetinám mužů. To signalizuje častější problémy s lymfatickou drenáží těchto partií a v důsledku toho větší dispozice k procesům patologické tvorby vláknitých struktur vaziva.

Vliv hormonů:

Ženské hormony jsou v problematice celulitidy vždy výrazně komplikující faktor. Nepříznivá hormonální situace, zejména jejich nevyrovnané hladiny a přebytek estrogenů, akcelerují vznik a progresi celulitidy. Negativně totiž ovlivňují klíčové faktory jejího vzniku: problémy žilně-lymfatického systému a také stav vazivové tkáně, kterou rozvolňují. Zhoršují situaci v žilním systému (hlavně dolních končetin) a zatěžují lymfatický oběh zvýšenými nároky na drenáž tkání. Ženy trpí žilními problémy až 4x častěji než muži. Žilní nedostatečnost vždy představuje více či méně zvýšenou zátěž lymfatického systému (tzv. lymfatické „břemeno“). Ženské hormony negativně zasahují do kolagenního režimu a podílí se tak na charakteristických změnách kůže a podkožního vaziva kritických partií těla. Čím vyšší je hladina estrogenů v těle, tím víc je také ukládán do těchto míst hormonálně vázaný „zásobní“ tuk. Ten se neúčastní běžného „provozního“ metabolismu, a je proto jen obtížně odbouratelný. V souvislosti s vlivem hormonů na celulitidu by bylo vhodné zmínit ještě působení estrogenů, které se dostávají do lidského těla z životního prostředí: tzv. exogenní estrogeny, xenoestrogeny (různé syntetické látky a produkty s estrogenními účinky), anabolika, stresové hormony v jatečním mase apod.

Procesy v kůži:

Podstatou patologických degenerativních změn kůže a podkožního vaziva při celulitidě je především zmnožování, zbytnění a postupné tuhnutí vláknité složky pojivové tkáně, resp. vazivové sítě podkoží, s následnou změnou metabolismu tukových buněk a jejich růstem. Je to důsledek stagnace proteinů (bílkovin) a dalších makromolekulárních látek a vázání tekutiny v postižených tkáních. Zhoršený odtok lymfy, městnání tkáňové tekutiny a hlavně proteinů spouští kaskádu patologických pochodů a bujení hlavně vazivových buněk a kolagenních struktur. Odpadní látky, ale i tukové kapénky, se zvýšenou měrou ukládají do tukových buněk. Pokud se do těchto pochodů léčebně nezasáhne, dochází k typickým časem nevratným změnám podkoží s tendencí k dalšímu progresivnímu zhoršování. Na této situaci se podílí celá řada faktorů, z nichž některé lze považovat za klíčové a „vyvolávající“ jiná, další rizika. K danému stavu více či méně přispívají. Celulitida je vždy důsledkem souběhu nepříznivých činitelů.

Změněná tvorba a vylučování pohlavních hormonů způsobují změnu podkožního vaziva, vytvářejícího kapsičky, do kterých se shromaždují tukové buňky. Ty se plní toxickými látkami, a vzniká tak hrbolatá a nepěkná kůže s dolíčky. I když celulitida není chorobou, je civilizačním onemocněním, stejně jako třeba křečové žíly.

Pevné provazce vaziva v podkoží žen probíhají souběžně a všechny kolmo k povrchu kůže. Mezi sebou uzavírají shluky tukových buněk tvořící jednotlivé lalůčky. Pokud tukové buňky zbytní, cestou nejmenšího odporu se vytlačují vzhůru směrem k povrchu kůže a podmiňují vznik drobných bouliček a vyvýšenin na kůži. Úpon jednotlivých vazivových provazců naopak zapříčiňuje drobné dolíčky.

První známky ženské celulitidy se mohou objevit při užívání hormonální antikoncepce, při počínající nadváze i v těhotenství. Dříve či později postihne přes 80 % žen – častěji ženy obézní, ale nevyhýbá se ani štíhlým a mladým dívkám.

Celulitida může být i dědičná, ale nemusí se vždy projevit, pokud nejsou přítomny ostatní rizikové faktory zmíněné níže.

Přestože celulitida bývá spojována s nadváhou a obezitou, čím dál častěji se také objevuje i u štíhlých a zdravých lidí.

Kdy jde o celulitidu

Typický obraz celulitidy, tzv. „pomerančové kůže“, je dán vtahováním kůže zesílenými vazivovými přepážkami v podkoží a současným protitlakem zbytnělých „hroznů“ tukových buněk. Termín „pomerančová kůže“ bývá vnímán jako synonymum pro celulitidu, ale tu je nutno odlišit od stavů, které mohou mít podobné příznaky i vzhled, ale vyžadují odbornou lékařskou péči: lymfedém (při vrozeném či získaném postižení lymfatického systému), lipedém (hormonálně podmíněné patologické ukládání tuku), flebedém (žilní otok a jeho komplikace) a jejich možné kombinace (lipolymfedém, lipoflebedém apod.). O celulitidě se však na druhé straně nesprávně hovoří i v mnohých případech žen s výrazně gynoidním typem postavy (geneticky daná široká pánev a silnější stehna), u gynoidní obezity, ale též při prosté obezitě.

Podle stupně postižení se rozlišují 4 stadia celulitidy…

1. stadium – příznaky „pomerančové kůže“ jsou patrné pouze při tlaku na kůži. Například při „štípacím“ testu, kdy se vytvoří stiskem mezi dvěma prsty nebo tlakem dlaní proti sobě kožní řasa.

2. stadium – někdy nazývané „manekýnské stádium“, se projevuje nerovnostmi kůže, které jsou viditelné nejen při „štípacím testu“, ale i při napnutí svalů, sezení na tvrdé podložce, nebo jsou viditelné při ostrém bočním osvětlení.

3. stadium – nerovnosti jsou viditelné vždy, bez ohledu na stání, sezení, osvětlení.

4. stadium – hrubé nerovnosti kožního povrchu, které mohou být komplikovány otoky, monstrózním zvětšením tukové tkáně i bolestivostí.

Příznaky celulitidy

Celulitidou se označuje typ určitého zvrásnění kůže se vznikem dolíčků a hrbolků. Nejdříve je patrná na zadních stranách stehen. Později se projevuje i na vnitřních stranách stehen, po stranách trupu, v oblasti břicha, na hýždích i na zadní straně paží. V extrémním případě se může takto změnit celý povrch kůže.

• Pomerančová kůže – má na svém povrchu drobné prohlubeniny,
• dolíčkovitá a hrbolatá kůže především na hýždích, bocích a stehnech,
• může být i na břiše či rukou,
• zvrásnění.

Podle stupně postižení se rozlišují 4 stadia celulitidy:

1. stadium – příznaky „pomerančové kůže“ jsou patrné pouze při tlaku na kůži. Například při „štípacím“ testu, kdy se vytvoří stiskem mezi dvěma prsty nebo tlakem dlaní proti sobě kožní řasa;

2. stadium – někdy nazývané „manekýnské stádium“, se projevuje nerovnostmi kůže, které jsou viditelné nejen při „štípacím testu“, ale i při napnutí svalů, sezení na tvrdé podložce, nebo jsou viditelné při ostrém bočním osvětlení;

3. stadium – nerovnosti jsou viditelné vždy, bez ohledu na stání, sezení, osvětlení;

4. stadium – hrubé nerovnosti kožního povrchu, které mohou být komplikovány otoky, monstrózním zvětšením tukové tkáně i bolestivostí.

Upozorňujeme, že obsah těchto stránek má informativní charakter a není náhradou za návštěvu lékaře.

Vždy je nutné, abyste si léky vybrali s ohledem na věk, hmotnost nemocného a jeho celkový zdravotní stav:

• Vycházet je třeba z jeho ostatních nemocí, které měl už dříve a léků, které na ně užívá – možné jejich interakce.
• Vždy dodržujte dávkování doporučené zdravotníky nebo výrobci – nepřekračovat je.  Tablety užívat s jídlem nebo po něm podle doporučení.
• Nekombinujte různé léky ani s doplňky stravy, pokud by k tomu mělo dojít, konzultujte lékárníky
• Snažte se nekombinovat více léčivých přípravků a doplňků stravy - jejich společné užívání raději konzultujte s lékárníky.
• Nekombinujte více léků s obsahem paracetamolu (jako např. Coldrex a Paralen), ani  při jejich užívání nepijte alkohol - může dojít k poškození jater.
• Pozorně si přečtěte příbalový leták léku, než ho začnete užívat.
• Zvláštní pozornost podobně věnujte nemocným – poraďte se s lékařem/lékárníkem
• v těhotenství a období kojení
• u malých dětí a kojenců
• u dlouhodobě nemocných lidí s oslabeným organizmem

Pokud problémy neustupují při samoléčbě, či dochází ke zhoršení stavu či komplikacím - navštivte lékaře.

• Vždy dodržujte režimová opatření – klid, pití, vitamíny apod.
• Vždy dbejte i na dobu nutné rekonvalescence po odeznění nemoci. 
• Doporučujeme dobu rekonvalescence minimálně stejně dlouhou, lepší dvojnásobnou, době akutního onemocnění. 
• K době rekonvalescence přistupujte stejně zodpovědně jako k vlastnímu akutnímu onemocnění. Každá nemoc vyžaduje svůj čas a trpělivost. Pokud to pochopíme, budeme v naší péči o nemocné dítě úspěšní.

Projektem zmiňované i další vhodné volně prodejné léky, si můžete vybrat podle potřeby v sub-kapitole „Léky“, kam je postupně vkládáme s jejich přesným názvem, složením, velikostí balení, příbalovou informací ke správnému užívání  a další informace. 

Srdečně cévní onemocnění, vysoký krevní tlak, cukrovka a rakovina patří, u nás mezi nejčastější příčiny úmrtí obyvatelstva. 

Proto nadváha a obezita, přecházení „banálních“ nemocí a „nezájem“ o své zdraví představují závažný zdravotní problém, který byste měli – ve spolupráci s lékaři aktivně řešit.

Samotný výběr vhodného léku nebývá úplným řešením celého zdravotního problému.  Možnosti farmakologické léčby jsou často omezené, nevyřeší onemocnění, jako takové a často nepomohou tolik jako zdravý a aktivní způsob života spojený s racionální léčbou.

Svůj zdravotní stav můžete sami výrazně ovlivnit vaším aktivním přístupem - změnou chování a životního stylu: 

• aktivnější péčí o své zdraví a tělo – zdravotní stav i vzhled
• racionální stravou - 5x denně malé dávky jídla, s čerstvou zeleninou a ovocem
• vydatným pitným režimem
• nekouřením a omezením konzumace alkoholu
• snížením své hmotnosti k normálnímu BMI – upravte si svou váhu
• omezte možný vznik z rizikových situací a snažte se omezit i působení  stresu
• dodržováním předepsaných a osvědčených léčebných postupů dohodnutých s lékařem
• pravidelnými tělesnými aktivitami - cvičení, procházky – za každého počasí
• dodržováním zásad hygieny a pravidelné péče o tělo, přípravy a konzumace stravy
• pečujte nejen o své tělo, ale i o Vaší mysl - budujte si pozitivní náladu 
• udělejte si čas na své přátele a na své koníčky

Při výběru konkrétních přípravků si vždy přečtěte i související nezbytné sub-kapitoly, zejména  “Popis nemoci“, „Léčba a samoléčba“, „Upozornění“ a „Prevence“, které jsou nedílnou součástí samoléčby a sebepéče.  Bez jejich znalostí se vystavujete riziku možného neúspěchu samoléčby a případně i poškození vašeho zdraví.

Léčba celulitidy

U léčby celulitidy je klíčový pravidelný pohyb, sport zlepšující prokrvení lymfy a kůže, zdravá výživa a pitný režim s důrazem na omezení tučné stravy. Nepřekonatelná z hlediska stravy i pitného režimu je pravidelná konzumace šťáv ze sezonní zeleniny a ovoce.

Pomoci též mohou antioxidanty (vitaminy A, C, E, koenzym Q, minerály zinek, měď, selen).

Estetická medicína stále zlepšuje zákroky v léčbě celulitidy (lasery, broušení kůže, akustické vlny), což jí nemáme za zlé, ale je třeba zdůraznit, že jde o metody nové, a tedy i nákladné.

Komplikace

• otoky končetin,
• křečové žíly (vystouplé modrofialové žíly, bolest, křeče svalů, otoky kotníků, ztvrdnutí a tmavnutí kůže).

V ordinaci (diagnostika)

K diagnostice celulitidy většinou postačí lékaři podrobná anamnéza, kterou získá rozhovorem s Vámi, pohmat postižené lokality a změření krejčovským metrem.

Pokud je klinický obraz netypický a je podezření na jinou příčinu obtíží, může Vás lékař odeslat na lymfoscintigrafické vyšetření (ozřejmí funkci mízního systému) nebo vyšetření sonografické, CT či magnetickou rezonanci (podají dobrou informaci o struktuře měkkých tkání).

Za úspěch léčby lze považovat, pokud proces tvorby hrbolků lehce zmírníte a zabráníte jeho dalšímu pokračování. Léčba musí být vedena velmi komplexně, svědomitě a nejlépe s odborným lékařským dohledem.

Bezpodmínečným základem jakékoliv smysluplné léčby (ale i prevence) celulitidy je odborně provedená manuální lymfodrenáž. Ta může maximální měrou přispět k dosažení základního cíle terapie – navození fyziologického stavu v podkoží a tím přetnutí bludného kruhu progredujících patologických změn postižených vazivových tkání. Tato metoda nemá v tomto kontextu žádnou rozumnou alternativu. Efekt manuální lymfodrenáže je však zcela limitován odbornou kvalitou toho, kdo ji provádí. Hledejte proto profesionálního lymfoterapeuta se zdravotnickým vzděláním a praxí. Technika je totiž náročná na metodiku i způsob provedení a vyžaduje specialistu s delším školením i praxí. Tato podmínka, bohužel, je při současné inflaci nabídek této komerčně zajímavé služby málokdy splněna. Nesprávně provedená či nevhodně indikovaná léčba nejenže není příliš funkční, ale může daný stav zhoršit, nebo způsobit vážné zdravotní komplikace.

Léčebné metody:

• Užívání tablet – samotné tablety však mnoho nezmohou. Jejich užívání lze doporučit pouze jako doplněk komplexní terapie.
• Lymfatická (mízní) drenáž – jemná a propracovaná technika. Aktivuje se při ní podkožní lymfatický systém velmi pomalými tahy a tlaky na kůži podle přesně stanovených pravidel respektujících jeho přirozenou funkci a anatomii. Tato technika má zásadní význam pro ovlivnění celulitidy. Patří však do rukou odborníkům, vyškoleným lékařům-lymfologům a lymfoterapeutům.
• Liposukce – chirurgická metoda, při které se tenkou kanylou z malých bodových řezů na kůži odsává podkožní tuk. Průměrné množství odsátého tuku by nemělo přesáhnout 2 litry. Není to absolutně vhodná metoda ke snížení nadváhy. Pokud jde o geneticky podmíněné zmnožení tukové tkáně pouze v určité oblasti (boky, hýždě…) a žena není schopna tento objem zredukovat dietou a cvičením, je tato operační technika dobrou volbou. Má svá rizika a zanechává drobné jizvy. Její provedení je vhodnější v mladším věku, kdy je zachována dostatečná elastičnost kůže. Rozhodnutí o tomto zákroku je vhodné nejen konzultovat s plastickým chirurgem, ale taktéž s lymfologem, který vám poskytne jistě cenné rady ohledně péče v pooperačním období.
• Další možnosti: Akupresura a thajská masáž přináší úlevu, pouze pokud je celulitida doprovázena bolestivostí, samotný problém neřeší. Zcela nevhodné je přikládání baněk s podtlakem (tzv. baňkování). S nepříliš příznivým efektem je někdy prováděno vstřikování některých látek do podkoží. Ani efekt masážních strojků není patrný. Přínosné je střídavé sprchování postižených partií studenou a teplou vodou, což podporuje cévní rytmiku a aktivuje lymfatický systém.

Samoléčba celulitidy

Nepodceňujte léčbu a zejména prevenci, opravdu se vyplatí. Základem léčby a samoléčby je „zdravý životní styl“:

• odstranění přebytečného podkožního tuku,
• posilnění vazivové tkáně,
• prokrvení pokožky,
• elastické kompresivní prádlo,
• fyzikální léčebné metody (vibrační, vakuové, laserové…),
• kosmetické postupy (zábaly…),
• vyvážená strava,
• vyvážený přísun a výdej energie,
• strava – neexistuje speciální anticelulitická dieta; máte-li několik kil navíc, je vhodné je shodit,
• zbavování se nadváhy je „běh na dlouhou trať“ – postupujte opatrně. Pozor na jojo efekt, který vede k ochabnutí tkání a celý stav může pouze zhoršit. Dostatečně pijte, alespoň 2–3 litry tekutin denně. Vhodné jsou minerální vody s minimálním obsahem sodíku a bylinné čaje,
• jídelníček by měl obsahovat množství čerstvého ovoce a zeleniny – zajistí přísun vitaminů, minerálů a vlákniny,
• omezte průmyslově zpracované potraviny,
• dodržujte pitný režim: 2–3 litry obyčejné, neperlivé, neochucené vody nebo neslazeného čaje a šťávy ze zeleniny či ovoce bez přídavku cukru za den,
• omezte konzumaci alkoholu, sladká a příliš tučná jídla,
• nekuřte,
• pravidelný pohyb – rozproudí nám krev a lymfu a pomůže dostat z těla škodlivé látky a toxiny, které jsou příčinou celulitidy…
• provádějte zpevňující cviky pro oblasti postižené celulitidou,
• pohyb – rekreační běh, rychlá dlouhodobější chůze, jízda na kole, jízda na koni, plavání, stání a chůze v příbojových mořských vlnách, aerobik i tanec, které zvyšují prokrvení a posilují svalovou hmotu zejména kolem hýždí, břicha a na dolních končetinách (v oblastech, kde celulitida vzniká nejčastěji),
• aplikace krémů – čím se mažete, má většinou druhořadý význam, důležitější je způsob masáže, kterou provádíte při vtírání krému do pokožky. Obdobný efekt má i každodenní masáž postižených lokalit kartáčem s jemným přírodním vlasem. Kůže by nikdy neměla být suchá a popraskaná. Je nutné dbát na její dostatečné promaštění a zachování jejího přirozeného pH,
• lymfatické masáže v odborných centrech – pročišťují průchodnost lymfatického systému,
• domácí masáže problematických partií – pořídit si speciální žínku či hrubou rukavici a promasírovat se krouživými pohyby každý den po koupeli či sprše,
• používání speciálních krémů pro pomerančovou kůži,
• u pokročilejších stadií celulitidy je vhodné navštívit odborná střediska,
• otužujte se, sprchujte se střídavě teplou a studenou vodou,
• venofarmaka, enzymy, fytohormony, vitamíny C, E,
• udržovat váhu v normálních mezích – zabránit velkým a rychlým příbytkům na váze,
• hodně ovoce a zeleniny, minimálně 5x denně jednu porci,
• omezte alkohol, kofein a kouření,
• pravidelný pitný režim, alespoň 2 litry vody denně,
• pravidelná tělesná aktivita – rozproudíte krevní i mízní oběh, zbavíte se tuku a zlepšíte tělesný tonus,
• dbejte na to, abyste dlouho nestáli nebo dlouho neseděli a nenosili příliš upnuté oblečení,
• pravidelné saunování (samozřejmě zakončené ledovou sprchou či smočením se v ledovém bazénu),
• ještě jednou připomínáme: provádějte pravidelně a důsledně…
• domácí otužování– např. střídáním teplé a studené vody při sprchování,
• používat tělové krémy a mléka určené na vyhlazení a vypnutí pokožky na problémových partiích – řádně je vmasírovat do pokožky.

Léčba celulitidy vyžaduje trpělivost. Nečekejte, že během týdne uvidíte velké výsledky. Chce to vytrvalost a důkladnost a během pár měsíců uvidíte opravdu potěšující výsledky – zdravější a pevnější kůži.

Viditelných příznaků celulitidy se už nikdy nezbavíte a riskujete také řadu dalších problémů spojených s celulitidou – špatné prokrvování končetin (zejména dolních), křečové žíly, bércové vředy či bolestivé otoky. Všechny tyto nemoci jsou zapříčiněny celulitidou, která sama o sobě není nemoc, ale může dát vzniknout nemocem.

Prevence celulitidy

Zápas s celulitidou představuje pro většinu žen celoživotní usilování a měl by být nejintenzivnější v rizikových obdobích života ženy, tj. již brzy po pubertě, během gravidity, při užívání hormonální antikoncepce, eventuálně v menopauze. Již vzniklou celulitidu nelze zcela odstranit, odborně vedená léčba však může vždy zlepšit její vzhled a zastavit jinak nevyhnutelné zhoršování. Důležitá je proto včasná diagnostika a zahájení léčby, převážně při pozitivní rodinné anamnéze (celulitida, žilní problémy u rodinných příslušnic) a zejména při užívání hormonální antikoncepce. Zde by měla být prevence formou pravidelných manuálních lymfodrenáží samozřejmostí.

Nutný je individuální přístup!

Vznik a progrese celulitidy má do určité míry i svá individuální specifika, která je nutno při snaze o její pozitivní ovlivnění zohlednit. Proto neexistuje zcela univerzální a přitom optimální „recept na celulitidu“. Účinná je pouze komplexně odborně vedená a individuálně cílená terapie. Zde platí, že co je pro někoho vhodné, jinému může uškodit. Určitě se vyplatí alespoň jednorázová konzultace s odborníkem, a dále také:

• udržovat váhu v normálních mezích – zabránit velkým a rychlým příbytkům na váze,
• hodně ovoce a zeleniny, minimálně 5x denně jednu porci,
• omezte alkohol, kofein a kouření,
• pravidelný pitný režim, alespoň 2 litry vody denně,
• pravidelná tělesná aktivita – rozproudíte krevní i mízní oběh, zbavíte se tuku a zlepšíte tělesný tonus,
• dbát na to, abychom dlouho nestáli nebo dlouho neseděli a nenosili příliš upnuté oblečení,
• pravidelné saunování (samozřejmě zakončené ledovou sprchou či smočením těla v ledovém bazénu),
• provádět pravidelně a důsledně:
• domácí otužování – např. střídáním teplé a studené vody při sprchování,
• používat tělové krémy a mléka určené na vyhlazení a vypnutí pokožky na problémových partiích – řádně je vmasírovat do pokožky.

Zdroj:

weby vitalion.cz, nasclovek.cz a ordinace.cz
(MUDr. Kateřina Klauzová, MBA, MUC Pavel Tichý, lymfoterapeut, poradce v problematice celulitidy. Vademecum zdraví Jaro 2009)