Běžné nemoci 

Úloha otce

Je společníkem maminky a ochráncem dítěte. On má za úkol svou přítomností zaručovat, že maminka “nezadusí” dítě svou péčí a starostlivostí. Tatínek má uchránit maminku a dítě od příliš výlučného vztahu, kde by neexistoval svět, který je obklopuje.

Po návratu z porodnice bude mladá matka jeho citovou podporu a materiální pomoc velmi potřebovat.

“Novodobý otec”

Dělí se o úkoly s matkou a o miminko se starají společně. On to dělá po svém, způsobem, který je pro něj typický, a tak obohacuje zkušenosti dítěte. Kojenec, který už slýchal jeho hlas in utero, ho pozná, a pokud se tatínek od prvních okamžiků podílí na jemu poskytované péči, zahrne ho mezi mateřské osoby a bude si s ním připadat v bezpečí. Dítě se v jeho náruči uklidní, bude se tam cítit stejně ochraňováno jako v náruči maminky.

Přesto jsou matky, které v prvních měsících nenechávají otci u dítěte žádné místo. Přivlastňují si miminko, jako kdyby patřilo výhradně jim, a nepřiznávají otci žádné právo kontroly. Obecně zastávají názor, že vychovávat kojence je jenom jejich věc, že je to ženská záležitost. Jakmile se do toho otec chce vložit, odrazují ho ať už schválně, nebo nevědomky: “Ty mu dáváš láhev moc rychle, bude nemocné.” “Nech mě, já to udělám, přece vidíš, že ho držíš špatně.”

A někteří muži jsou s tímto vyloučením naprosto spokojeni. Někdy mají strach, že “zženští”, když budou vykonávat mateřské úkony (jako je krmení, kolébání, výměna plenek). Někdy jsou žárliví na pozornost, která je novorozenci věnována. Nejčastěji nechají své ženě v domácnosti volnou ruku, protože i jim v dětství jejich matka připadala všemocná, a přenechají jí svůj díl starosti o dítě. Dětem takovýchto rodičů bude dělat větší potíže vymanit se z matčina vlivu, ani ne tak proto, že otec neplní tyto své otcovské povinnosti, jako spíš z toho důvodu, že poskytl matce výsadní postavení a o dítě neprojevuje dostatek zájmu.

“Zneužívající” otcové

Naopak jsou muži, kteří se snaží vytvořit si výlučný vztah s dítětem, nejenom pokud se jedná o mateřskou péči, ale i tím, že matku jako takovou znevažují. Soupeří s ní a snaží se vytlačit ji z jejího místa. Jsou lační polibků, mazlení, citových projevů a se svým dítětem navazují pouto spíše erotické než ochranitelské. Proto už nejsou v pozici třetího mezi matkou a dítětem. Jsou to “zneužívající” otcové, jako jsou zneužívající matky. V této situaci se ženy, které nejsou dostatečně přesvědčeny, že jsou “dobrými” matkami, nebo které nechtějí vstupovat do konfliktu s otcem, nechávají vytlačit. V tomto případě stejně jako v tom předchozím se rozvíjí výlučný vztah, což není pro dítě nejlepší. Dítě nadto nemá možnost rozlišovat mateřskou a otcovskou roli, což mu znemožní osamostatnit se.

Je tedy zřejmé, že muž může dítěti podat láhev, aniž by si musel připadat nějak zženštile. Pokud to dělá ze zájmu o své dítě, v živém láskyplném vztahu s matkou dítěte, přispívá k šíření této lásky.

Problematické nevyrovnané vztahy

Ale pokud se svou ženou soupeří na poli mateřských schopností, sahá po roli, která mu nepřísluší.

Na druhé straně žena, která se vzdává své mateřské funkce ve prospěch manžela, opouští místo, které má jako matka zaujímat, a potvrzuje tak jistou neschopnost ženské povahy. Rivalita na jedné straně, rezignace na druhé svědčí o tom, že otci dělá potíže zaujímat svou roli ve vztahu k novorozenci.

Dítě totiž potřebuje, aby každý z jeho rodičů byl pevně zakotven ve své mužské nebo ženské roli, to znamená, aby například otec neměl pocit, že musí být ve všem jako matka, nebo aby si nepřipadal vyloučený z péče o dítě, protože je to “ženská” záležitost. Právě mezi mužem a ženou, kteří navzájem uznávají svou rozdílnost a umějí se doplňovat, dítě nachází svou rovnováhu. O tyto pohlavně rozlišené modely se bude moci opírat, až bude hledat vlastní sexuální identitu. Každý z rodičů je pro dítě stejného pohlaví orientačním bodem, s kterým se identifikuje; pro dítě opačného pohlaví je pak prvním objektem sexuální touhy.

Také role otce, stejně jako role matky, začíná už při narození dítěte. Jestliže mu dělá potíže zaujmout své místo u dítěte, matka ho může šikovně pobízet, aby se necítil přebytečný, naopak, vzbudit v něm o jeho dítě zájem: “Podívej, jak se na tebe usmívá.” Nebo třeba: “Poznal tvůj hlas.”

Ukázka z knihy - Nechuť k jídlu -Silviane Bonnot-Matheron

Zdroj: http://www.stripky.cz/1074-je-tatinek-pro-mmnko-dulezity.html