Běžné nemoci 

Projevy nemoci

Porucha pozornosti se projevuje nesoustředěností, nepozorností, neschopností zaměřit se na podstatné vjemy, velmi často impulzivností. Děti mají nutkavou potřebu pohybu, bezhlavou, nedokážou ji tlumit či ovládat. ADHD v dětství může mít i dlouhodobé vlivy až do dospělého věku, čímž jsou míněny poruchy chování, antisociální jednání a drogová závislost. Někteří jedinci se postupem času naučí své chování ovládat, u jiných mohou projevy přetrvávat ve větší či menší míře do dospělosti.

Možné kořeny

Tabulkově se toto onemocnění řadí mezi neuro-vývojové. Kde je tedy třeba hledat jeho kořeny? Vědci mohou předpokládat genetické faktory a tato varianta se samozřejmě nabízí, větší oblast ale představuje vnější prostředí a okolnosti působící na rodinu. V  odborné literatuře máme řadu prací věnujících se prenatálnímu období (tj. období vývoje plodu v děloze matky), a ty vyzdvihují následující prenatální faktory, jež se na vzniku ADHD podílejí - například:
• závislost na nikotinu u matky
• potřeba alkoholu a drog
• expozice toxiny z okolního prostředí
Jsou však i studie zkoumající souvislosti:
• s užíváním antidepresiv otce nebo matky dokonce i před početím
• mezi alergickou rýmou rodičů a rozvojem ADHD na podkladě faktu, že možným společným jmenovatelem nervového a imunitního systému by mohl být nervový růstový faktor (NRF), o němž je známo, že vykazuje biologickou aktivitu na imunitní systém a že u ADHD dosahuje vyšších hladin.
Jsou to však stále jen domněnky, ani velké studie zatím nedokázaly vyslovené souvislosti jednoznačně prokázat.

Podchytit kritické okamžiky

V každém případě je jasné, že se problém dotýká obou rodičů, jejich životních příběhů, a jsem přesvědčen o tom, že je třeba hledat pochopení v mnohem dřívější etapě, než kdy je dítě počato. Když se na mne obracejí rodiče o pomoc při rozuzlení otázky příčiny, mohu s nimi pouze diskutovat o jejich životní časové ose, a tehdy nacházíme kritické okamžiky jejich života, podezřelé faktory, které asi měly nebo mohly mít vliv na rozvoj ADHD u jejich dítěte, ale pokud rodiče očekávají objektivní důkaz, pak se nedočkají. Jak jsem uvedl výše, ani velké vědecké studie důkazy neposkytují.

Stanovit si strategii

Je třeba pak vycházet z podchycených kritických okamžiků a jejich přijetí a pochopení. A  to není vůbec jednoduché! A pak se mají oba rodiče podílet na tom, aby se podobné kritické body dále nevyskytovaly, mají se semknout díky své vzájemné lásce a věnovat ji formování osobnosti svého dítěte. Ze strany rodičů je potřeba trpělivosti a tolerance, když sestavují pro dítě individuální rozvrh. Pro děti je důležité, aby jim dospělí pomáhali a  zároveň poskytli dostatek „volnosti" pro jejich projevy, třeba i ztřeštěný pohyb a někdy i  neobvyklé záliby.
Mnohem větší šance mají ti rodiče, kteří si analýzu udělají před početím dítěte a do těhotenství vstoupí až tehdy, když si své životní cesty vyrovnají, odstraní ony kritické faktory. Zajistí si sociální stabilitu. Mnohem snadnější cestu mají také ti, kteří o pomoc volají k Bohu. Jiní navštěvují různé poradny se zaměřením na výuku o chování a  vzdělávání. Klasická medicína v některých případech doporučuje nasazení léků, to by ale mělo nastat vždy jen po pečlivé konzultaci s psychiatrem. Léky upravují činnost látek v  mozku, které jsou důležité pro udržení pozornosti a soustředění. Nejedná se tedy o  uspávací léky. Jsou to však stále jen berličky, které mohou situaci odlehčit, podstata však zůstává mezi rodiči a dítětem.

Autor: MUDr. Pavel Šácha
Zdroj: https://www.celostnimedicina.cz/znovu-adhd.htm