Běžné nemoci 

Základní vyšetření životních funkcí – krev, dech, vědomí

VYŠETŘENÍ KREVNÍHO OBĚHU

Krev se skládá z tekutiny nazývané plazma a z krevních buněk. Srdce ji vytlačuje tepnami do všech částí těla, zpět se vrací žilami. Rozvádí po těle kyslík z plic a výživné látky vstřebané z potravy a odvádí odpadové látky.

Při srdečním stahu se šíří všemi tepnami tlaková vlna. Je známa jako tep, který můžete nahmatat všude tam, kde leží tepna blízko povrchu těla, např. na krku nahmatáte tep na krkavici, nebo na zápěstí ruky na radiální tepně. Srdce se stahuje 60–80x za minutu. Normální tep je pravidelný a silný. Když je tep nehmatný, je činnost srdce zastavena; když je rychlý a slabý, může být postižený v šoku.

Zjištění tepu na krkavici:

1. Najděte štítnou chrupavku a sjeďte bříšky tří prstů do prohlubně mezi ní a kývačem,
2. sledujte tep asi 5–10 sekund. Tuto metodu používejte ke zjištění, zda srdce zraněného pracuje.

Zjištění tepu na radiální tepně:

1. Umístěte bříška tří prstů do prohlubně nad rýhou na přední straně zápěstí v ose s dlaňovým bříškem palce,
2. počítejte počet tepů, které nahmatáte, za minutu. Tuto metodu používejte ke zjištění tepové frekvence u zraněných při vědomí.

VYŠETŘENÍ DÝCHÁNÍ

Při dýchání se do plic dostává vzduch, který obsahuje kyslík, a je zde z těla vylučován nepotřebný oxid uhličitý jako odpadový produkt. Při nádechu rozšiřují hrudník mezižeberní svaly a bránice, čímž je nasáván vzduch do plic. Při výdechu se tyto svaly uvolňují, hrudník se zmenší do původní velikosti, čímž se vdechnutý vzduch opět nosem a ústy vytlačuje z plic ven. Normální počet dechů je asi 16 za minutu.

Abyste zjistili, zda postižený v bezvědomí dýchá, pozorujte hrudník, poslouchejte dech a snažte se rozpoznat závan dechu na tváři.

Postup:

1. Klekněte si vedle postiženého, přiložte ucho k jeho nosu a ústům a pozorujte hrudník,
2. pokud zraněný dýchá, uvidíte dýchací pohyby, uslyšíte dech a pocítíte závan vzduchu na své tváři,
3. když postižený nedýchá, musíte uvolnit a vyčistit dýchací cesty, a pokud je to nutné, zahájit dýchání z úst do úst.

ZHODNOCENÍ STAVU VĚDOMÍ

Vědomí můžeme definovat jako schopnost uvědomování si věcí z okolního prostředí, vlastních vzpomínek, schopnost zaměřit na ně svou pozornost a moci jednat podle své vůle. Bezvědomím nazýváme stav útlumu vědomí a bdělosti, přičemž tento útlum může nabývat různé intenzity. Je vždy důsledkem traumatologického nebo anatomického poškození mozku a výrazem závažného stavu.

Nebezpečí bezvědomí spočívá v tom, že nemusí dobře fungovat nebo mohou úplně vymizet reflexy, které zajišťují volné dýchání bez dušení. Postižený může, než dojde k úplnému bezvědomí, procházet různými fázemi zmatenosti a letargie. Stejnými fázemi může procházet při probírání se.

Orientační hodnocení hloubky bezvědomí:

1. somnolence – reakce na slovní podnět zachována, zpomalena, spolupráce se zachráncem je minimální,
2. sopor – nemocný nereaguje na oslovení, lze vybavit reakci na bolestivý podnět,
3. kóma – nemocný nereaguje ani na bolestivý podnět.

Zdroj: www.ezsp6.estranky.cz/clanky