Pitný režim
Voda je životně důležitou tekutinou, člověk dokáže přežít jen 2‑3 dny bez vody.
Množství tekutin v lidském těle se v průběhu života mění. Nejvíce vody v těle má novorozenec, u něhož voda tvoří asi 75 % jeho hmotnosti. U dospělého je to přibližně 53 % u mužů a 46 % u žen.
- Pro naše zdraví je nutné udržovat rovnováhu mezi příjmem a výdejem tekutin. Člověk denně vyloučí přibližně 2,5 litru vody močí, stolicí, dýcháním i kůží. Aby tyto ztráty doplnil, musí vodu přijímat. Určitou ztrátu tělo doplní potravou s obsahem vody. Větší část ale musíme tělu dodat přímo v podobě tekutin. Zejména při cestování a v horkých letních měsících je potřeba pít více.
- Mírný, ale dlouhodobý nedostatek tekutin často nevnímáme. Nedostatečný příjem tekutin však může způsobit:
- opakované bolesti hlavy,
- zácpy,
- i vážné zdravotní potíže – poruchy funkce ledvin, vznik ledvinových a močových kamenů,
- riziko vzniku infekce močových cest, zánětu slepého střeva nebo onemocnění srdce a cév.
- U malých dětí je příjem a výdej tekutin 4‑5x vyšší než u dospělého člověka. Proto dochází u dětí k dehydrataci mnohem rychleji. Dehydratací jsou ohroženi také starší lidé, kteří mívají pocit žízně oslabený.
Příznaky dehydratace:
- únava – malátnost,
- bolest hlavy,
- oschlé rty i jazyk,
- škytání při jídle,
- tlak v okolí žaludku,
- tmavě žlutá moč,
- zácpa,
- pokles fyzické a duševní výkonnosti,
- ztráta koncentrace,
- zvýšená spavost,
- suchá pokožka.
Prvním příznakem nedostatku tekutin bývá žízeň – varovný signál, protože se objevuje, až když tělo ztratilo 1‑2 % tekutin. Je nutné pít tak, aby k pocitu žízně nedocházelo.
Za běžných podmínek lze denní potřebu tekutin vypočítat tímto jednoduchým způsobem: 0,5 litru na každých 15 kilogramů hmotnosti. To znamená, že pokud vážíte 70 kg, vypočítáte svou průměrnou denní potřebu tekutin takto:
70 : 15 = 4,7 … 4,7 x 0,5 = 2,3 litru
V mnoha situacích je třeba pít ještě více.
Potřeba tekutin závisí na:
- tělesné hmotnosti o věku a pohlaví,
- složení a množství stravy (obsah soli, vody, bílkovin, kalorií),
- tělesné aktivitě,
- teplotě a vlhkosti prostředí,
- oblečení,
- teplotě těla,
- aktuálním zdravotním stavu.
Vhodné pití:
- čistá voda,
- pramenité a slabě mineralizované přírodní minerální vody bez oxidu uhličitého (neperlivé),
- vodou ředěné ovocné a zeleninové šťávy,
- neslazené a nepříliš silné čaje (ovocný, popřípadě v omezené míře zelený čaj),
- kojenecké vody,
- bylinné čaje (vhodné je pít je jen krátkodobě a střídat je); některé bylinné čaje mohou ovlivňovat účinek léků, které užíváte: poraďte se proto s lékařem nebo lékárníkem, zda jsou pro vás vhodné,
- polévka by měla být součástí jídla.
Méně vhodné nápoje:
- středně a silně mineralizované vody; jejich trvalé pití představuje zvýšené riziko vysokého krevního tlaku, ledvinových, močových a žlučových kamenů nebo některých kloubních chorob; denní příjem těchto minerálních vod by neměl přesáhnout 0,5 litru, a stejně jako bylinné čaje je vhodné je střídat,
- sladké limonády, ochucené minerální vody, nektary – obsahují cukr a umělá sladidla,
- mléko a kakao – obsahující bílkoviny – jsou spíše potravou než nápojem,
- káva, nápoje obsahující kofein a alkohol – nelze je do „pitného režimu“ započítat vůbec: kofein zvyšuje vylučování vody z těla, vypitím nápoje s kofeinem se tekutiny nedoplní, ale naopak se jejich potřeba zvýší.
Důležité je i to, jak často a kdy pijete. Je vhodné si doporučené množství tekutin rozvrhnout do celého dne a pít průběžně, i když nepociťujete žízeň.
- Pijte už od rána, doplníte tak tekutiny, které tělo ztratilo během spánku. Šálek kávy nebo černého či zeleného čaje ovšem nestačí (z důvodu obsahu kofeinu, který odvodňuje). Po těchto nápojích proto vždy ještě vypijte sklenici vody.
- V průběhu dne pijte podle potřeby a aktuální zátěže.
- Před spaním pití omezte, nenarušíte tak svůj spánek buzením se na toaletu.
Dlouhodobý silný pocit žízně, který přetrvává i při dostatečném příjmu tekutin, může být příznakem vážnějšího onemocnění, například diabetu (cukrovky). Proto v případě jakýchkoliv pochybností navštivte svého ošetřujícího lékaře.
Zdroj: Dr. Max