Běžné nemoci 

Dělají výrobci potravin záměrně „svinstva“ a prodávají horší kvalitu?

Samozřejmě! Přečtěte si tuto etiketu na párcích, které byly kdysi lidové a daly se jíst.

Hm, 55 procent vepřového masa, 1 procento hovězího, kuřecí kůže…

… a kolik éček?

Jeden, dva, tři… čtrnáct. Tři druhy zahušťovadel, sója, výrobek může obsahovat stopy mléka, vajec, hořčice.

To je šok. Kuřecí kůže a samá éčka. To nesežere ani pes a oni to prodávají lidem. Evropská unie totiž schválila po splnění stanovených podmínek výrobcům červeného masa i užívání masa drůbežího, a nikdo nikdy nezkontroluje, kolik drůbežího separátu nacpou do párků či salámů. Do takových výrobků je třeba přimíchat hromadu aditivních látek, aby držely pohromadě. Optimální párky jsou podle vzoru 40 – 30 – 30, tudíž 40 procent libového vepřového, 30 procent tuku a 30 procent voda. Není to zdaleka to, co nám prodávají.

Jsou tam i fosfáty. Na co dávají do potravin fosfáty?

Když se kdysi porážela zvířata a maso se za tepla zpracovávalo, tak v něm byl přirozený fosfát, který vázal vodu, a nebylo třeba nic přidávat. Dnes se v průmyslové velkovýrobě maso zpracuje nejdříve za 48 hodin po porážce, fosfát se mezitím odbourá a do výrobků ho musí přidat uměle. Vyrábí se v chemické továrně, stejně jako fosfáty, které se dávají do pracích prášků.

Jsou tyto párky nebezpečné?

Jsou především nechutné a informace na etiketách nečitelné. Mne jako zákazníka uráží, že údaje o složení výrobku jsou napsané třičtvrtěmilimetrovým písmem, když doporučení k dávkování zabírá třetinu obalu.

Co nám říká informace, že je v párcích například čtrnáct druhů éček?

Že výrobce tam dal velmi málo masa, nahradil je sójou, a éčka přidal, aby vytvořil barvu, chuť, konzistenci a trvanlivost.

Jsou éčka nebezpečná?

Jsou to v EU schválené potravinářské přísady. Já se raději vyhýbám potravinám, v kterých je jich více než pět. Sice nejsou přímo nebezpečná, ale Evropská unie neřeší možné následky dlouhodobým přijímáním potravin v takovém množství. Osmnáct let jsem pracoval na manažerském postu ve firmě, která dodávala firmám pomocné suroviny a koření. Tolik let jsem dokonce musel jíst výrobky na degustacích, nebo jsem je předváděl po celé východní Evropě. Ke konci jsme se již naučili losovat, kdo z nás bude ochutnávat. Nikdo to nechtěl, protože jsme po konzumaci mívali „běhavku“. A to jsem pracoval pro rakouskou firmu, která měla určitou kvalitativní hranici, kterou „nepodlézala“.

Přímo jste se podíleli na zhoršování kvality potravin, když jste takové pomocné suroviny prodávali.

Zpočátku ne, protože jsme přinášeli nové technologie. Později jsem i já těžko odolával tlakům našich zákazníků. Proto jsem přešel na druhou stranu a o problému začal hovořit. Když jsem skončil, tak jsem měl o 20 kilogramů více než teď. Také jsem mněl vředy na žaludku a dvanácterníku a cukrovku.

Šéfové velkých potravinářských firem tedy asi nejedí vše, co vyrobí…

O tom nepochybujte. Ani si nedokážete představit, co někteří požadují od dodavatelů. Například se ptali, kolik koniny mohou dát do výrobku namísto hověziny, aby to nebylo cítit. Dostali odpověď, že 5 procent. Ptali se: Když dáme více, máte něco, čím by se to dalo přebít? Dostali odpověď: Máme. – Takto to opravdu funguje. Několikrát ročně připluje do Hamburku veliká loď naložená mraženým koňským masem z Kanady, Čile nebo Argentiny.

Zdroj: svobodnenoviny.eu