Běžné nemoci 

Zubní kartáček a pastu, udržující chrup čistý i bělostný a dech svěží, používaly v určitých variantách již starověké kultury. Na Blízkém východě se coby kartáček používal tzv. miswak, proutek, jehož si prý neobyčejně považoval prorok Mohamed, jak to dokládá tento výrok zaznamenaný v hadísu: Čtyři věci patří mezi obyčeje proroků: obřízka, parfém, manželství a miswak. Po světě se jako zubního kartáčku používalo to či ono, včetně kostí, ptačích per nebo koňských žíní na kostěném držáku. Předpokládá se, že moderní verze zubních kartáčků pochází z čínského modelu, který se v Evropě začal masově rozšiřovat až kolem roku 1780.

I pastu, především v moderní podobě, čekal dlouhý nástup pro masové užívání, jak jsme si na něj zvykli. Navzdory zkušenostem Řeků, Římanů a části muslimského světa se opět až v industriální době začala se zubním kartáčkem používat speciální látka. Anglosaský svět ještě v 18. století používal pasty založené na spáleném chlebu, skořici a kamenci. Velká Británie 19. století dala světu kromě jiného „zubní pudr“ založený na prostých přísadách jako křída, sůl a drcená cihla. Na přelomu století se pak začaly objevovat zubní pasty v moderním slova smyslu. Známou (tehdy ještě olověnou) tubu vytvořil Američan Dr. Washington Sheffield. Každodenního užívání se pastě dostalo až v éře první světové války. Sto let předtím neworleanský zubař Dr. Levi Spear Parmly jakožto alternativu k zubnímu kartáčku navrhl hedvábnou nit na pečlivé pročištění mezizubního prostoru. Většího rozmachu se novince dostalo ve čtyřicátých letech, kdy Dr. Charles C. Brass vytvořil její nylonovou verzi. Prostor mezi zuby může většina lidí čistit také mezizubním kartáčkem, nástrojem nepěkného zjevu. Jeho hrot dokáže ze zubů seškrábat sebemenší kousíčky nečistot, které mohou způsobit kaz nebo zánětlivou paradentózu. Pokud nám během čištění mezizubním kartáčkem krvácí dáseň, je to pro nás upozornění na špatnou průběžnou hygienu.

Konečně, pokud nemáme zrovna vhodnou příležitost k vyčištění zubů nebo pastu po ruce, můžeme nalézt automat se žvýkacími zubními kartáčky. Žvýkání malého kusu průmyslově vyrobené hmoty vás nečistoty zbaví za pochodu a některé z nich je možno používat i bez vody. Naše dásně potřebují všechny zmíněné nástroje a ještě mnohé další chemická ošetření. Kloktání různých přípravků je nutné zvláště při bolestech a dýchacích onemocněních a mnohé čaje nám také pomohou při dílčích problémech. Z přírodních bylin je na zánět dásní nejlepší šalvěj a heřmánek s mnohými dalšími bylinnými přísadami dle potřeby. Čaj na bolavé zuby děláme ze směsi kozlíku lékařského, meduňky, třezalky a srdečníku. Na afty je zdravé přikládat vlhké sáčky se zeleným čajem.

Zdroj: http://wiki.zena.centrum.cz/pece-o-zuby/