Běžné nemoci 

Kdo by nechtěl mít dokonalou postavu, krásnou a čistou pleť? Kdo by se zuby nehty držel svých otoků a kruhů pod očima? Kdo by odmítal cítit se zdravý a silný? Přesto to většina z nás svým způsobem dělá.

Voda je základem života. Její dostatek je nezbytný pro většinu metabolických dějů. Pokud nepijeme dost vody, blokujeme tím další děje, po kterých mnoho z nás touží – spalování tuků a stavbu svalové hmoty. Pití dostatečného množství vody je také tou nejjednodušší a možná i nejúčinnější detoxikací – pomáhá rozproudit náš lymfatický systém a odvádět z těla cokoli, co do něj již nepatří. S dostatečným přísunem vody mizí otoky a kruhy pod očima, pleť se projasňuje. Odchází únava i bolesti hlavy. Naše orgány pak mohou bezchybně fungovat a my se cítíme skvěle. Nic nám potom nebrání užívat si naplno to, co právě děláme.

Zní to přesvědčivě, že? Možná si už pokládáte otázku: „Kolik že bych té vody tedy měl vypít?“ Onehdá jsem si podle jednoduchého vzorce 0,04 x tělesná hmotnost v kg = počet litrů vypočítal, kolik vody denně bych měl vypít. Kdybych v tu chvíli měl nějakou vodu v ústech, dozajista bych ji vyprsknul: „Cože? 3 litry? To jste se zbláznili, ne?“ Měl jsem tehdy pocit, že piju celkem dost, ale nějak jsem si nedovedl představit, jak bych mohl do sebe narvat TOLIK. Pokud máte podobný pocit, čtěte dál. Na konci článku si ukážeme, jaké konkrétní kroky můžeme podniknout, abychom se naučili pít dostatečně.

Nejprve však ještě něco málo o denní potřebě vody. Situace není tak jednoduchá, jak by onen vzorec naznačoval – denní potřeba vody je totiž značně individuální záležitost. Jen dopředu varuju – nezneužívejte tohoto tvrzení jako výmluvy, proč zůstat při starém a pít zoufale málo vody – ať tak či tak, skutečnost je taková, že většina z nás skutečně pije nedostatečně. Potřeba vody roste s okolní teplotou, mírou fyzické zátěže, závisí také na věku a tělesných proporcích. Zásadním způsobem pak naši potřebu vody ovlivňuje strava – pokud obsahuje velké množství zeleniny, je spotřeba vody menší, naopak pokud obsahuje hodně sladkých a slaných jídel, hodně bílkovin, je potřeba vody výrazně vyšší. Pro běžného člověka jsou ony 2‑3 litry dobrým a bezpečným průměrem, který nás rozhodně neohrožuje. Nadbytek vody by totiž mohl naopak zatěžovat naše ledviny, což si rozhodně nepřejeme. Pokud chcete jednoduše zjistit, zda pijete dost či málo, sledujte barvu své moči. Pokud je žlutá či ještě tmavší, nejspíš to znamená, že pijete málo.

Základem pitného režimu by měla být čistá voda. Klidně z kohoutku, ukázalo se ostatně, že kvalitou často předčí vody balené. Do pitného režimu se rozhodně nepočítá čaj, káva ani alkohol. I když pivečko pocit žízně zažene, ve výsledku působí močopudně a zbaví nás víc vody, než s ním do nás vešlo. Proto bychom všechny tyto močopudné nápoje měli naopak ředit další vodou. Bylinkové, ovocné a v omezené míře i zelená čaje ovšem mohou do našeho vypitého úhrnu přispět. Stejně tak ředěné ovocné a zeleninové šťávy. Co bychom naopak rozhodně neměli brát jako pití k zahnání žízně, jsou slazené limonády, které kvůli vysokému množství cukru naopak vyvolávají pocit žízně. Snažit se tedy zahnat žízeň limonádou je dosti sisyfovský úkol. Nevhodné jsou také sycené vody. Jednak často obsahují příliš velké množství minerálů, druhak ve velkém množství působí močopudně (takže naši žízeň příliš neuhasí), narušují trávení a vedou k překyselení organismu. V malém množství mohou být i prospěšné, ale pít jenom minerálku rozhodně není úplně dobrý nápad.

Pokud patříte k těm sveřepějším, možná jste si pomysleli: „Tak! A zítra do sebe prostě ty tři litry dostanu, děj se co děj!“ To není úplně dobrý nápad. Tělo se nachází v určitém modu a příliš rychlý přechod by mu mohl ublížit. Takže se držte pravidla – necpat do sebe vodu násilím. Pijte tolik, kolik vám přijde přirozené. Pozor – neříkám tím – pijte, jen když máte žízeň. Žízeň je již nouzovým signálem těla, když ztratí více než 2 % vody. Nadto žízeň po určité době, kdy jí nevěnujeme pozornost, opět zmizí. S věkem dokonce pocit žízně slábne, takže pokud se člověk nenaučí dostatečně pít zamlada, k stáru už se na přirozenost nelze spoléhat.

Ale nezoufejte. Hned si povíme, jaké konkrétní kroky můžete udělat pro to, abyste se naučili pít dostatečně. Není to nic složitého, pokud si uvědomíte pár základních věcí a pokud si vše dopředu dobře rozmyslíte. Z navrhovaných tipů si vyberte ty, které ve vás vzbuzují chuť je vyzkoušet a zavést do praxe. Ne každému vyhovuje vše.

1. ROZHODNĚTE SE

Nejprve se rozhodněte, že to pro vás opravdu má smysl. Připomeňte si, co vše můžete získat – a že toho není málo. Slibte si, že po následující zhruba měsíc budete svému pitnému režimu věnovat část své pozornosti. Pro vytvoření a ukotvení všech potřebných návyků je třeba zhruba 20 až 30 dní.

2. UČTE SE

Nechtějte být hned dokonalí, ale posouvejte svou hranici s každým dnem. Když se každý týden zlepšíte o skleničku nebo dvě, možná už za měsíc budete pít ideálně. A za dva měsíce se pak můžete těšit na spoustu výhod, které z toho plynou.

3. MĚŘTE

Měření sice může být pěkná otrava, ale je to zároveň vynikající nástroj pro motivaci. Zkuste jeden den sledovat, kolik vody vypijete, ať víte, jak na tom jste. Je dobré vědět, kde začínáte. Samotné měření nám navíc pomáhá si zvyk pití zvědomit; pokud by jedinou změnou, kterou provedeme, bylo to, že si zapíšeme každou vypitou sklenici vody, automaticky bychom začali pít víc. Pokud budete pít vodu z PET lahví, budete mít automaticky i přibližný přehled o tom, kolik jste toho během dne vypili. Čas od času můžete měřicí den zopakovat, uvidíte tak, jak jste se posunuli. Ale nepřehánějte to – jde především o to naučit se dost pít, ne si úpěnlivě zapisovat každou skleničku.

4. PIJTE RÁNO

Naučte se jako první věc po probuzení vypít dostatek vody. Po dlouhé noci je tělo dehydrované a potřebuje doplnit zásoby. Bylo prokázáno, že pokud do sebe dostaneme dost vody hned ráno (můžeme do ní přidat trochu citronové šťávy či octa), probudí se trávicí trakt, nastartuje metabolismus a spustí se čistící procesy. A my si můžeme odškrtnout kus svých „picích povinností“ hned na začátku. Pokud stejně jako já patříte k lidem, kteří jsou ráno trochu nesvéprávní a nějakou dobu připomínají spíš zombie než člověka, připravte si vodu už večer do PETky, džbánku nebo skleničky, aby to pro vás potom ráno bylo jednoduché.

5. MĚJTE VŽDY ZDROJ VODY PO RUCE

Pokud na vás přijde žízeň, budete zrovna zabraní do nějaké činnosti a budete vědět, že pro vodu musíte až do kuchyňky, co myslíte, že se stane? Pocit žízně hodíte na druhou kolej a časem na něj zapomenete. Proto je nezbytně důležité mít u sebe všude, kde trávíte delší dobu (domov, práce), i na cestách, lahev s vodou. Nebo klidně skleněný džbánek, to nechám na vašem osobním stylu. Lahev s vodou pak působí i jako spouštěč: vždycky když ji uvidíte, vzpomenete si, že se máte napít, a nemusíte tak čekat až na signál žízně. Důležitý návyk, který je potom třeba vytvořit, je jednoduchý: „Vždy když je má lahev s vodou prázdná, dojdu ji co nejdříve doplnit.“

6. PIJTE HNED

Vždy když ucítíte žízeň, vždy když si vzpomenete, pijte. Třebas jen lok dva, ale napijte se. Pokud jste se drželi předchozího bodu, tak vás to nic nestojí.

7. PIJTE ZEJMÉNA PŘED JÍDLEM

Pokud se chystáte jíst, je dobré se předtím dost napít. Pít po jídle sice není zakázané (lepší než nic), ale není to také úplně ideální, neboť tím zbytečně ředíme trávicí šťávy a zpomalujeme tak trávení.

8. ŘEĎTE

Pokud pijete čaj, kávu či alkohol, naučte se ředit – ideální je prokládat zhruba stejným množstvím čisté vody. Naštěstí je čím dál víc restaurací a barů, kde vám natočí i vodu z kohoutku. Třebas se jednou dočkáme doby, kdy ke každému pivu bude půllitr kohoutkové vody samozřejmostí Ale i kdyby ne – kohoutek mají všude, a každý lok je pro nás cenný. Do značné míry tak zmírníme veškeré možné negativní dopady nadbytku alkoholu, ale také rozředíme přílišný nával kalorie z piva, nebudeme tedy potom muset svou lásku k tomuto nápoji prokazovat pivními pupíky.

Tak přeju, ať je pro vás brzy pití vody samozřejmostí a ať si užíváte veškerých z toho plynoucích výhod…

Zdroj (více na): http://www.jirikysilka.cz/naucte-se-pit/, autor Jiří Kysilka