Běžné nemoci 

Heřmánek lékařský – systematické zařazení

Čeleď: Hvězdnicovité – Asteraceae

Latinský název: Chamomilla recutita

Lidové názvy: Kamilky, marunka, harmaníček, rumánek

Popis

Heřmánek je jednoletá bylina s rozvětvenou lodyhou vysokou až 0,5 metru. Listy jsou střídavě přisedlé a jejich čepel je dvakrát až třikrát zpeřeně dělená v úzké čárkovité úkrojky. Jednotlivé úbory se nacházejí na mnohočetných rozvětvených stopkách a skládají se z okrajových, bílých a jazykovitých samičích květů a vnitřních, trubkovitých, žlutých oboupohlavních květů. Květní lůžko je nejprve polokulovité, později kuželovité a uvnitř duté. Plody jsou podlouhlé hnědé nažky bez chmýru. Kvete od května do září. Vyskytuje se po celé Evropě a západní Asii na východ až do severní Indie, jako polní plevel byl již dávno zavlečen do Severní Ameriky a Austrálie.

Výskyt

Vyskytuje se po celé Evropě a západní Asii na východ až do severní Indie, jako polní plevel byl již dávno zavlečen do Severní Ameriky a Austrálie. Roste především v teplejších oblastech na loukách, polích, úhorech, podél cest a na rumištích, na sušších písčitých půdách, často pospolitě. Pěstování je celkem náročné, nedaří se mu ale ve vlhkých chladných oblastech s kyselými podmáčenými půdami.

Účinná látka

Květ heřmánku. Květy sbíráme od května do září. Úbory trháme společně s krátkou částí stopky a ukládáme je do mělkých košíků. Suší se ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 35 °C. Vysušené úbory mají bílé lístky, kalich a stopka jsou zelené. Droga příjemně voní a má slabě hořkou chuť. Uskladňuje se na stinném, suchém a vzdušném místě. Může mít max. 15 % vlhkost.

Chemické složení

Droga obsahuje kolem 1 % silice (pěstované polyploidní formy až 3 %), která má zelenou až modrou barvu podle druhu azulénů. Silice obsahuje větší množství parafínu a seskviterpénu (okolo 10 %), kyselinu kaprilovou, nonilovou a izovalerovou. Hlavními složkami jsou bisabolol a jeho kyslíkové deriváty farnezén a chamazulén. Dále ještě droga obsahuje kumaríny, flavonové glykosidy, slizovité látky, kyselinu nikotinovou, stearovou a citronovou, karoten, vitamín C a hořčiny.

Účinek a použití

Bohaté složení drogy a také silice je předpokladem širokého účinku a použití drogy. Silice heřmánku má protizánětlivý a zklidňující účinek při chorobách trávicího ústrojí, kolikách žaludku a střev, gastritidě, kolitidě, meteorizmu, stomatitidě, gingivitidě, při zánětech dýchacích cest, tonzilitidě, faryngitidě a laryngitidě (inhalace výparů silice). Zevně se používá na obklady při zánětech sliznice očí, zánětech dělohy a konečníku, při hemoroidech. Dobré výsledky se dosahují i při ledvinných kamenech a při zánětech ledvin a močového měchýře. Silice zvyšuje počet srdečních stahů a rozšiřuje mozkové cévy.

Glykosidy zvyšují vylučování žaludečních a střevních šťáv, žluči a zlepšují chuť do jídla. Flavonoidy a kumaríny mají mírný spazmolytický účinek. Chamazulén má výrazný protialergický účinek (při astmatu) a lokální anestetický účinek. Také podporuje látkovou výměnu v organizmu. Při vaření se rozkládá, proto se droga používá ve formě záparu nebo studeného výtažku.

Zápar z úborů heřmánku zlepšuje a zrychluje regeneraci tkání, proto se používá při špatně se hojících ranách (ve formě obkladů). Heřmánek nachází uplatnění také jako prostředek podporující pocení, při léčení bronchiálního astmatu, revmatizmu, neuralgických bolestech, při alergické gastritidě, vředech a kolikách, nervovém podráždění, epilepsii, při bolestech hlavy, mokrých ekzémech, popáleninách od RTG paprsků, otocích, povrchových vředech, bolestivé menstruaci, děložním krvácení, pocení nohou aj.

Zdroj: http://lecive-bylinky.celyden.cz/hermanek-lekarsky/