Běžné nemoci 

Léčba světlem a její různorodé využití není pro zdravotníky žádnou novinkou. V medicíně se nacházejí příznivci této léčby, ale i ti, kteří vlivu světla na specifické zdravotní problémy příliš nevěří. Proto je potřeba již v úvodu textu upozornit, že léčba světlem je především součástí systémové léčby. Procentuální zastoupení efektu „light therapy“ v léčbě i v prevenci je velmi individuální a závisí na typu problému. Přestože se zdá, že v populaci je léčba světlem všeobecně známá, opak je pravdou. V praxi se setkáváme s minimálními nebo zavádějícími informacemi ze strany pacientů a jejich příbuzných.

Z historie léčby světlem

Záznamy o léčbě světlem provázejí nejen egyptskou, ale i řeckou a římskou medicínu. Dodnes se můžeme obdivovat samotné myšlence i důmyslnosti jejího použití. Pokud jde o starověký Egypt, i tam světelná terapie byla použita na podporu jiných forem léčby. Samozřejmě v té době nebylo umělé osvětlení, a tak Egypťané využívali světlo ze slunce.

Cituji z textu Historie barevné světelné terapie: „Sluneční světlo svítilo seshora do komor postavených speciálně pro tento účel. Místnosti neměly strop nebo střechu, ale byly otevřené. Pomocí barevných listů, které působily jako strop, prosvítalo slunce a barvě se přizpůsobily zdi i podlaha komory. Tímto způsobem byl pokoj zcela prosvícen jedinou barvou. Osoba, které byla poskytována světelná léčba, zůstávala v komoře patnáct minut až jednu hodinu.“

Z textu vyplývá, že nemocný obecně absolvoval jednu až čtyři takové barevné kúry. Lékaři pracovali s osmi barvami a jejich odstíny: tmavě modrou, světle modrou, zelenou, žlutou, oranžovou, jasně červenou, tmavě červenou a zlatou. Modré barvy byly použity egyptskými lékaři pro úpravu nedostatků souvisejících s vodou, jako jsou ledviny a močový měchýř. Zelená barva byla určena pro relaxaci k fyzickému, mentálnímu a emocionálnímu vyvážení. Žlutá zastupovala léčbu žláz. Oranžová barva byla aplikována v případě zažívacích potíží. Červené barvy byly určeny pro onemocnění svalů, cév, srdce a krve. Zlatá barva byla aplikována k podpoře nervové činnosti a psychiky.

Ve starověkém Řecku bylo se světelnou terapií spojeno „město světla“, Heliopolis. V této lokalitě byli lidé prý vystaveni, jak uvádí text, „filtrovanému“ slunečnímu záření. Již tehdy studovali využití barevného světla pro léčbu tuberkulózy. I známé lázně Asklépion na řeckém ostrově Kós, spojené nejen se jménem slavného Hippokrata, využívaly vlivu světla k léčbě spolu s relaxací, odpočinkem a meditací.

Z novodobější historie je nutno zmínit především osobnost dánského lékaře Nielse Ryberga Finsena, který je právem považován za zakladatele používání fototerapie v medicíně. Zabýval se fyziologickými účinky slunečního záření, zkoumal jeho různá spektra a jejich vlastnosti. Zjistil, že některé paprsky mají léčebné účinky. Zkoušel sluneční paprsky koncentrovat a v roce 1895 poprvé použil k léčbě lupus vulgaris lampu, při jejíž konstrukci využil obloukové světlo uhlíkových elektrod. V roce 1896 založil v Kodani Ústav pro terapii světlem.

V roce 1903 dostává Nobelovu cenu za úspěchy fototerapie v léčbě tuberkulózy (12).

Vliv světla na naši psychiku a následné fyzické problémy si můžeme ověřit při nedostatku slunečního světla. Důležitou úlohu v psychice hraje hladina některých hormonů, jejichž produkce je závislá na působení tmy a světla. Například kolísání hladiny adrenalinu nebo kortizolu, který bývá označován jako stresový hormon, mívá po ránu produkci 10 až 20krát vyšší než v noci, aby připravil tělo na stres během dne. A z toho možná vzniklo známé přísloví: „Ráno moudřejší večera.“

Využití fototerapie v prevenci a léčbě ran

Využití polarizovaného světla je jednoduchou metodou používanou v domácím i zdravotnickém prostředí. Při polarizaci světla dochází k pozměnění kmitání světla, které se šíří v prostoru, jedním směrem. Kromě onkologických exulcerací, kdy je naším úkolem množství nádorových buněk snížit či odstranit, můžeme fototerapii využít v širokém spektru akutních i nehojících se ran. K akutním patří drobná domácí poranění, hematomy, řešení operačních ran i jizev pro urychlení léčby. Specifický vliv má světelná terapie na snížení některých typů bolestí, svalových spazmů, prevenci poškození kůže tlakem nebo macerací.

Nehojící se rány jsou velmi náročné na systémovou i lokální terapii a často je provází silná bolest. Při aplikaci světla a celkovém působení světelné terapie spolu s relaxací pacienti deklarují postupné snížení bolesti a následné příjemné pocity v lokalitě. U ulcerací dolních končetin lze využít léčbu světlem k řešení ekzémů a problémů v okolí rány.

Český trh nám poskytuje několik typů přístrojů ke světelné terapii. Ne všechny však přinášejí zmíněný efekt léčby. S ověřením účinků fototerapie jsme začali před několika lety zvláště u komplikovaných pacientů s chronickými ránami. Měli jsme možnost porovnat efekt léčby před použitím světelné terapie a následně s její aplikací…

Rozhodnutí o použití

Metoda progresivní fototerapie je předkládána jako ideální v každodenní aplikaci, případně pro použití vícekrát denně. Bohužel se toto doporučení přímo neslučuje s filozofií moderního způsobu hojení ran ve smyslu prodloužení intervalů převazů (ve fázi granulace a epitelizace) na tři a více dnů. Dalším určujícím faktorem, který rozhoduje, je i rozsah ran a tím výběr terapeutického krytí. Oba tyto činitelé souvisejí především s finančním zatížením zdravotnického zařízení. V takových případech lze doporučit, a zcela individuálně vybrat, typ neadherentního krytí nebo krytí s antiseptiky, které patří v nabídce terapeutických materiálů k levnějším.

Závěr

Fototerapie je nenáročná metoda, která spolu s dalšími postupy pomáhá léčit nejen komplikované rány. Vyžaduje spolupráci s pacientem a motivuje jej v léčbě. Vývoj světelné terapie slibuje další inovace, které mohou být příslibem dalších uplatnění. V oblasti hojení ran je to například řešení infikovaných ran, snížení bolesti, průnik světla přes některá krytí a mnohé další.

Zdroje: florence.cz (značně zkráceno)
a generace20.cz (foto)