Obecně máme za to, že zdravé kosti a zuby nám nejlépe zajistí dostatečný příjem vápníku. Ve skutečnosti je však mnohem víc potřeba hlídat správný poměr vápníku, hořčíku a fosforu. Přitom navíc velmi záleží na správném zdroji těchto prvků a na správné úpravě potravin, ze kterých se zmíněné látky snažíme dostat.
Vypadá to složitě, ale zvládnout se to dá.
Zmíněné prvky mají být obsaženy ve stravě zhruba v poměru 1:1:1 (pro dobré vstřebávání vápníku je poměr Ca:Mg max. 2:1).
A jak je tomu např. v mléce? Poměr Ca:Mg (vápník : hořčík) je 10:1! A co tělo udělá s přebytečnými osmi díly vápníku? Část zvládne tělo vyloučit, jenže vylučování přebytků je při tomto poměru živin rovněž obtížné a též potřebuje dostatečný podíl hořčíku, takže je pro jejich vylučování hořčík z těla ještě odebírán a dále se tím prohlubuje deficit jednoho či obou prvků. A vápník, který se vyloučit nepovede, se ukládá v měkkých tkáních, jako jsou kloubní pouzdra – zde vápník způsobuje artrózu, dále v cévách – následkem je kornatění a ucpávání cév, a také v nervové tkáni a mozku, díky čemuž vzniká např. skleróza.
Vápník z pasterizovaného mléka je však vápníkem anorganickým, a tedy velice špatně využitelným, i kdyby poměr živin byl optimální. Teplem jsou totiž rozbourány organické vazby, kterými bývají kovy jako např. vápník, hořčík, železo či zinek obvykle vázány na některou z bílkovin (spolu pak mohou tvořit např. enzym, který je rovněž bílkovinou). A jedině organicky vázaný vápník (i ostatní prvky) dokážeme dobře využít. Prvky, které organicky vázány nejsou, mohou využívat rostliny – ty si také berou živiny ze země. My jsme pak odkázáni na konzumaci rostlin, které nám neživou přírodu zpracovávají do formy, kterou využít umíme. A jakpak to, že jsou mléko a mléčné výrobky považovány za nejlepší zdroj vápníku? Uvědomme si, že nevyužitý vápník se z těla nedostane v plné míře, spíše se někde (nevhodně) uloží, ale je obtížné zjistit, kam se uložil. Naopak mnohem snazší je zjistit rozdíl v celkovém příjmu a výdeji vápníku.
A odtud již zmíněný omyl:
přijatý vápník – vyloučený vápník ≠ vápník ideálně využitý
ale:
přijatý vápník – vyloučený vápník = |
vápník ideálně využitý + vápník nevhodně uložený v cévách, nervové a mozkové tkáni, v kloubních pouzdrech a dalších měkkých tkáních (tedy vápník, který se v těle chová jako jeden z těžkých kovů) |
Především zvyšme konzumaci hořčíku, ale ne ve formě minerálek. To bychom si pomohli asi jako s anorganickým vápníkem. I hořčík musí být vázán organicky.
A kde ho najdeme? Především v listové a naťové zelenině. Jen pozor, typický ledový salát obsahuje hořčíku dost málo. Je to především salát vyšlechtěný tak, aby byl co nejvíce odolný při skladování a přepravě a aby s ním byla co nejsnazší manipulace v kuchyni a na talíři. A asi také aby neměl příliš výraznou chuť, která by některé mohla odradit.
Hodně hořčíku je především v zelené petrželce (nati), zvláště v té méně kadeřavé. Dále v obyčejném hlávkovém salátu i v ostatních druzích – špenátu, rukole…, které je třeba konzumovat výhradně v syrovém stavu. Dále je tu kapusta, brokolice, ale i mrkev… A vhodná jsou i olejnatá semena, především mák, ale také sezam, mandle a ořechy… Semena by měla být nejlépe naklíčená nebo alespoň namočená. Máčení a klíčení totiž aktivuje enzymy – biokatalyzátory = urychlovače chemických reakcí a hybnou sílu veškeré živé hmoty (a inaktivuje enzymové inhibitory).
Složité látky se tak štěpí na jednodušší a stávají se stravitelnějšími a lépe využitelnými, a navíc mnohé látky přímo vznikají – např. vitamin C, vitaminy skupiny B, i chlorofyl, pokud bychom počkali, až vyrazí a zazelenají se první lístky.
Pozn. 1.: Mražením pomůžeme rozložit škrob v banánech přirozeně obsažený, čímž ještě zesládnou, podobně jako brambory, které v zimě přemrzly.
Pozn. 2.: Banány používáme zralé, tj. celé žluté včetně špičky, na slupce se mohou začít objevovat hnědé tečky.
Více zde: http://www.zdravivnas.cz/vyziva/zdrave-kosti/
Chcete-li odebírat naše novinky, vyplňte níže Váš email.
Občanské sdružení péče o vlastní zdraví a aktivní život
© Copyright 2013 pzaz.cz